29 C 12/2023-96 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], dne 30. 12. 2021 uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které se zavázala žalovanému poskytnout úvěr č. 218221076562128 s úvěrovým rámcem ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem 22,68 % ročně. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného především tak, že vycházela z údajů poskytnutých žalovaným, vyhledávala informace v registrech a porovnávala příjmy žalovaného s výdaji odhadnutými na základě statistických dat. Svou povinnost řádně splácet úvěr však žalovaný nedodržel, a proto právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 30. 6. 2022. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil, celková čerpaná částka žalovaným činí 26 961 Kč. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 28 119,02 Kč, poplatků ve výši 600 Kč, smluvní pokutu ve výši 67,5 Kč, pojistného ve výši 279,65 Kč. Dluh žalovaný neuhradil, ač k tomu byl upomínán. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání se, ač řádně předvolán, bez odůvodněné a včasné omluvy nedostavil. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, /dále jen „o.s.ř.“ /). 3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 30. 12. 2021, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, informací o spotřebitelském úvěru, základních informací o úvěru a jeho splácení, všeobecných obchodních podmínek, sazebníku pro úvěry, informacích o zprostředkovateli a produktových podmínek bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr s aktuálním úvěrovým rámcem 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit úrok 22,68 % ročně a poplatky, a to v minimální výši splátky 5 % z dlužné částky k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, zaokrouhlené nahoru, nejméně však 500 Kč, přičemž počet splátek nebyl stanoven a splátky byly sjednány měsíční vždy k 17. dni v měsíci. Pro případ prodlení žalovaného bylo sjednáno oprávnění právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnit. Dále si strany sjednaly pojištění, když dle smluvních ujednání je přihláška k pojištění nedílnou součástí smlouvy. Podpisem smlouvy pak žalovaný vyslovil souhlas s pojištěním a s tím, že splňuje podmínky pro vznik pojištění uvedeného v přihlášce k pojištění. Ve smlouvě je uveden přehled finančních důsledků nesplácení úvěru spočívajících v povinnosti platit náklady za upomínání – 100 Kč, a dále je tam zakotvena smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky splátky v prodlení. Ve smlouvě žalovaný uvedl svůj příjem ve výši 17 000 Kč, celkové náklady na živobytí ve výši 8000 Kč a dále uvedl, že žije v nájmu. 4. Z informací o bonitě klienta za období od 2. 1. 2022 do 14.1.2022 bylo zjištěno, že žalovaný nemá evidovaný žádný další úvěr. Z dotazu z registru SOLUS za totožné období bylo zjištěno, že žalovaný v tomto registru nebyl nalezen. 5. Z výpisu plateb a tvrzení žalobkyně bylo zjištěno, že žalovaný od žalobkyně vyčerpal částku 26 691 Kč. 6. Z odstoupení od úvěrové smlouvy bylo zjištěno, že žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 30. 6. 2022. 7. Z oznámení o postoupení pohledávky, potvrzení o úplatě a poštovního podacího archu bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaný byla postoupena na stávající žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 26.7.2022. 8. Z předžalobní výzvy a poštovního podacího archu bylo zjištěno, že žalobkyně upomínala žalovaného o zaplacení před podáním žaloby. 9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat uvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz aktuálně např. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18). 12. Dle ust. § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 13. Z tvrzení žalobkyně a z předložených důkazů nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala příjmy a výdaje žalovaného. V tomto směru se omezila pouze na údaje zjištěné od žalovaného. Nepožadovala po žalovaném doložení příjmů ani výdajů, zejména pak nákladů na bydlení, ale ani dalších nákladů, jako třeba vyúčtování za telefonní služby, za internet apod., přičemž lze je těžko uvěřit tomu, že by alespoň nějaký z těchto nákladů žalovaný neměl, když mobilní telefon a internet má většina obyvatel. Právní předchůdkyně žalobkyně sice určité dílčí úkony stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného prováděla, ale za situace, kdy nezkoumá i výdaje, postrádá takový postup na významu, neboť je možné, že i osoba, která dosahuje vysokých příjmů je tak zadlužena, že úvěruschopná není. 14. Soud měl v úmyslu poučit žalobkyni při jednání ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k doplnění tvrzení a k označení důkazů, že s odbornou péčí posoudila způsobilost žalovaného v době poskytnutí úvěru předmětný úvěr splácet. Žalobkyně se však jednání nezúčastnila a o toto poučení se připravila. Žalobkyně tak své břemeno důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalovaného splácet spotřebitelský úvěr neunesla. 15. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o.z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu. 16. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky v celkové výši 26 691 Kč, přičemž v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný na svůj dluh něčeho plnil. Žalobkyně, na kterou byla pohledávka za žalovaným postoupena ve smyslu § 1879 an. o. z., má tudíž právo na vrácení částky 26 691 Kč z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni tuto částku, ve zbývajícím rozsahu žalobu s ohledem na shora uvedenou absolutní neplatnost smlouvy zamítl. 17. Žalobkyni vedle práva na zaplacení bezdůvodného obohacení vzniklo také právo na úrok z prodlení dle §1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalovanému rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z částky, o niž se žalovaný bezdůvodně obohatil, úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od 1.7.2022, jak žalobkyně sama požadovala (když prodlení spojila až s jím označovaným odstoupením od smlouvy, jakkoli není možné od absolutně neplatné smlouvy, která nevznikla odstoupit. Odstoupení soud tedy vnímá jako výzvu k vrácení bezdůvodného obohacení. V této výzvě podle § 1958 o.z., byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 30. 6. 2022. Žalovaný je tak v prodlení od 1. 7. 2022. V tomto směru bylo možné žalobkyni vyhovět, když zároveň dřívější úrok z prodlení nežádala. 18. O náhradě nákladů řízení