216 C 61/2024-49 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 14 100,91 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela s žalovanou dne 5. 5. 2017 smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalované poskytla částku ve výši 10 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala tuto částku vrátit ve 60 týdenních splátkách po 316 Kč do 29. 6. 2018, a to spolu s kapitalizovanými úroky ve výši 1 789 Kč, odměnou za zpracování ve výši 2 720 Kč a administrativního poplatku ve výši 4 408 Kč, celkem 18 917 kč. Před uzavřením smlouvy zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované tak, že zhodnotila příjmy a výdaje žalované a životní situaci žalované. Žalovaná však nehradila splátky řádně a včas. Ke dni 26. 11. 2017 provedla právní předchůdkyně žalobkyně vyčíslení a dlužní jistina činila 8 388,10 kč a dlužný poplatek 5 712,81 Kč (z toho plyne, že žalovaná zaplatila 4 816,19 Kč; 18 917 – 8 388,1 – 5 712,81). Pohledávka za žalovanou byla s účinností ke dni 27. 9. 2023 postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Před podáním žaloby byla žalovaná marně vyzývaná k úhradě dluhu. Žalobkyně proto nyní po žalované požaduje dlužnou jistinu ve výši 8 388,1 Kč, dlužné poplatky ve výši 5 712,81 Kč, kapitalizovaný úrok od 30. 6. 2018 do 27. 9 2023 ve výši 12 946,57 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení od 27. 7. 2017 do 27. 9. 2023 ve výši 4 227,77 Kč, úrok ve výši 29 % p. a. z částky 8 388,1 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ve výši 8 388,1 Kč do zaplacení.2. Žalovaná uvedla, že smlouvu o půjčce uzavřela z důvodu tíživé životní situace po úmrtí matky. Snažila se úvěr splácet, ale poté otěhotněla a během těhotenství byla na nemocenské. Kromě tohoto závazku měla ještě dluh u společnosti , Anonymizováno, . Žalovaná je nyní nezaměstnaná a pobírá podporu v nezaměstnanosti. Část dluhu již zaplatila, ale neví kolik, doklad o zaplacení nemá k dispozici. Žalovaná je připravena dluh splatit, ale žádá o povolení splátek3. Žalobkyně se na nařízené jednání nedostavila a požádala, aby soud rozhodl v její nepřítomnosti.4. Provedeným dokazováním soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním.5. Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že žalovaná požádala právní předchůdkyni žalobkyně o půjčku ve výši 10 000 Kč. Ve své žádosti uvedla, že je zaměstnána jako uklízečka u zaměstnavatele , Anonymizováno, , , právnická osoba, , , adresa, s příjmem ve výši 10 981 Kč měsíčně. Pracovní smlouva byla uzavřena na dobu určitou do 31. 12. 2017. Měsíční výdaje uvedla ve výši 6 000 Kč, uvedla, že je svobodná, žije v nájmu, vzdělání základní. Příjmy ani výdaje žalované nebyly doloženy žádnými listinami.6. Ze smlouvy o půjčce ze dne 5. 5. 2017 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná spolu uzavřely smlouva na základě, které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se pak zavázala tuto částku spolu s úrokem ve výši 1 789 Kč, poplatkem za zpracování ve výši 2 720 Kč a poplatkem za administrativní činnost ve výši 4 408 Kč vrátit v 60 týdenních splátkách po 273 Kč. RPSN bylo ve výši 24197%. Smlouva byla podepsána oběma účastnicemi.7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni.8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023 a podacího lístku ze dne 27. 10. 2023 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky na žalobkyni.9. Z předžalobní výzvy ze dne 28. 3. 2024 a podacího lístku ze dne 2. 4. 2024 bylo zjištěno, že žalovaná byla pod hrozbou žaloby vyzývána k úhradě dluhu do 12. 4. 2024.10. Z účastnického výslechu žalované bylo zjištěno, že momentálně bydlí u bratrance, u kterého bydlí za to, že hradí elektřinu za celou nemovitost. Zálohy jsou nyní 3 620 Kč měsíčně, také má nedoplatek na elektřinu, který splácí po 1 820 Kč, který hradí ve splátkách. Je vedena na úřadu práce, pobírá podporu ve výši 5 900 Kč, hmotnou nouzi ve výši 2 455 Kč a přídavky na děti ve výši 1 330 Kč. Od října 2024 bude pobírat jen hmotnou nouzi a přídavek na dítě. Žalovaná má syna, který v září 2024 půjde do školky. Žalovaná má dluhy, kdy je povinna hradit dluh u společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, , jehož přesnou výši nezná, ale jedná se o vysoký dluh, na který je již nařízena exekuce. Dále má dluh na plynu ve výši 160 000 Kč a u společnosti O2 ve výši 8 000 Kč. Výživné na syna nepobírá, jeho otec je neznámý.11. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také „SpÚ“).12. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.13. Podle § 2 odst. 1 SpÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.14. Podle § 86 odst. 1 SpÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.15. Podle § 87 odst. 1 SpÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.16. Podle § 75 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.17. Podle § 76 odst. 1 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.18. Podle rozsudku Soudního dvora EU (dále jen „SDEU“) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Shodně rovněž argumentace v rozsudcích Krajského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2020, č. j. 23 Co 255/2020-101, a ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020-103.19. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.20. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z. kdo se