219 C 147/2023 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky 24 984,94 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal úvěr spolu se smluvním úrokem 1 444 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru 7 350 Kč, administrativním poplatkem 1 394 Kč a poplatkem za hotovostní splácení v místě bydliště 2 700 Kč, celkem částku 27 888 Kč, vrátit formou 14 měsíčních splátek po 1 992 Kč Poslední splátka byla splatná [datum]. Žalovaný nehradil splátky úvěru řádně a včas, naposledy plnil [datum], čímž porušil svůj závazek, proto právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila. Po zesplatnění žalovaný nezaplatil ničeho. Smlouvou bylo pro případ prodlení sjednáno oprávnění právní předchůdkyně žalobkyně požadovat zaplacení úroku ve výši 15 % ročně z nesplacené jistiny, a to ode dne následujícího po splatnosti úvěru, tj. od [datum], a smluvní pokutu. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností k [datum], přičemž se skládá z neuhrazené jistiny úvěru ve výši 9 717,10 Kč, smluvního úroku ve výši 631,51 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 200 Kč, administrativního poplatku ve výši 796,53 Kč, poplatku za hotovostní splácení ve výši 1 542,86 Kč, smluvní pokuty ve výši 8 096,94 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku za prodlení ve výši 1 215,61 Kč (za období [datum] do [datum]), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 090,26 Kč (za stejné období), smluvního úroku ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny za období od [datum] do zaplacení a zákonného úroku z prodlení za stejné období (z dlužné jistiny a úroku). Žalobkyně odeslala žalovanému předžalobní výzvu k zaplacení. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání se, ač řádně předvolán, bez odůvodněné a včasné omluvy nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, /dále jen „o.s.ř.“ /). Soud poučil žalobkyni prostřednictvím právního zástupce ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. v tom směru, aby uvedla tvrzení a označila důkazy k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného při poskytování úvěru s odbornou péčí včetně zkoumání výdajů, nejen příjmů, a pro případ domáhání se bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy uvedla tvrzení a označila důkazy k prokázání, kdy se žalovaný dostal do prodlení s poučením o případném neúspěchu. Žalobkyně uvedla, že její předchůdce vycházel ze žalovaným sdělených údajů, které ověřil předloženými listinami. 3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: 4. Z žádosti o úvěr vyplývá, že žalovaný byl zaměstnaný s příjmem okolo 24 700 Kč a nevyživoval žádné osoby, což bylo ověřeno. Žalovaný úvěr částečně splácel, zaplacené částky byly započteny. 5. Ze smlouvy o úvěru [číslo] včetně předpisu splátek bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně dne [datum] uzavřela s žalovaným smlouvu, kterou se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, což také učinila, když částku v hotovosti předala žalovanému, což žalovaný svým podpisem smlouvy stvrdil. Žalovaný se naproti tomu zavázal zaplatit poskytnutou jistinu spolu s náklady úvěru ve výši 12 888 Kč představující úrok a poplatky za poskytnutí, vyhodnocení a inkaso splátek, a to formou 14 měsíčních splátek po 1 992 Kč se splatností první splátky do měsíce od podpisu smlouvy a dalších splátek vždy do měsíce od splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Úrok byl sjednán ve výši 15 % ročně. Pro případ prodlení se splácením bylo sjednáno oprávnění právní předchůdkyně požadovat zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a náklady na upomínání, a dále úvěr zesplatnit (po uplynutí dodatečné lhůty k plnění). Podle přehledu plateb uhradil žalovaný celkem 11 000 Kč. Z žádosti o úvěr bylo zjištěno, že právní předchůdkyně při poskytování úvěru zjistila od žalovaného, že je svobodný, nevyživuje dítě, má středoškolské vzdělání, žije v nájmu, od [datum] je zaměstnaný u společnosti [právnická osoba] s příjmem 24 673 Kč měsíčně, výdaje uvedl ve výši 3 000 Kč za bydlení, 3 860 Kč za dopravu, jídlo a jako osobní náklady a ve výši 7 172 Kč jako srážky ze mzdy, výživné. Disponibilní příjem tak právní předchůdkyně vypočetla v částce 10 641 Kč. Sdělené údaje měly být ověřeny pracovní smlouvou, výplatními páskami a občanským průkazem. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postupovaných pohledávek a oznámení právní předchůdkyně žalobkyně o postoupení pohledávky bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni (jejíž právní subjektivita byla ověřena z výpisu z obchodního rejstříku) a že žalovaný byl o tomto postupu informován. Z předžalobní výzvy ve spojení s podacím lístkem bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného upomínala o zaplacení do [datum], zásilku ze dne [datum] odeslala [datum]. 6. Žalobkyně nepředložila (vyjma žádosti o úvěr) žádné listiny k prokázání jejího tvrzení, že skutečně došlo k ověřování žalovaným sdělených údajů. 7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz rozsudek Soudního dvora ze dne [datum] ve věci C [číslo]). 10. Přestože soud při jednání poučil žalobkyni o její povinnosti uvést tvrzení a označit důkazy k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí ze strany právní předchůdkyně včetně následků nevyhovění výzvě, žalobkyně žádné důkazy neoznačila, své břemeno tvrzení a zejména důkazní tak neunesla. V rámci žádosti o úvěr právní předchůdkyně určité údaje od žalovaného zjistila, tyto však žádným způsobem neověřila, respektive jejich ověření soudu neprokázala. Nadto k obsahu zjištěných poměrů soud uvádí, že právní předchůdkyně tyto nezjistila komplexně, přičemž nevěrohodným či pro posouzení úvěruschopnosti významným sdělením (zejména náklady nájemního bydlení v neodůvodněně nereálné výši 3 000 Kč, uvedené výdaje na srážky ze mzdy/výživné) nevěnovala zvýšenou pozornost a k dalšímu prověřování nepřistoupila, a proto následně nemohla relevantně dospět k závěru o schopnosti žalovaného úvěr splácet. 11. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu. 12. V řízení však bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 15 000 Kč, přičemž žalovaný jí, respektive žalobkyni, podle předloženého přehledu (který žalovaný nerozporoval, ani sám netvrdil, že by uhradil více) doposud vrátil pou