19 C 62/2025-59 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky původně ve výši 135 467,14 Kč s odůvodněním, že uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Před uzavřením smlouvy žalobkyně na základě dokladů o příjmech a prohlášení žalovaného prověřila jeho úvěruschopnost. Dále žalobkyně ověřila úvěrovou historii žalovaného v registru SOLUS a NRKI a, zda žalovaný není v insolvenci. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr s úrokem ve výši 78,08 % ročně (nominální úroková sazba) splatit v 48 měsíčních splátkách po 6 838 Kč se splatností vždy k 21. dni kalendářního měsíce počínaje lednem 2025, svému závazku však nedostál, když splátky nehradil řádně a včas, žalobkyni zaplatil do zesplatnění ve 2 platbách pouze částku 7 000 Kč. Žalobkyni tak v důsledku prodlení žalovaného vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 998 Kč, když bylo sjednáno, že žalobkyni vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, s níž je žalovaný v prodlení 30 dnů. Tato pokuta byla účtována za prodlení žalovaného se splátkami č. 2 a 3. V důsledku prodlení žalovaného pak žalobkyni vzniklo právo i na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením, které byly sjednány ve výši 200 Kč za každou splátku, se kterou je žalovaný v prodlení 15 dnů. Jelikož se žalovaný takto dostal do prodlení se splátkami č. 1, 2 a 3, požadovala žalobkyně náhradu nákladů vzniklých prodlením ve výši 600 Kč (3 × 200 Kč). Protože se žalovaný ocitl v prodlení o délce 65 dnů se splátkou či její částí, a to konkrétně se 2. splátkou splatnou dne 21. 2. 2025, byl úvěr ke dni 27. 4. 2025 na základě smluvních ujednání automaticky zesplatněn. Vzhledem k tomu, že žalovaný po zesplatnění úvěru neuhradil novou jistinu úvěru, vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení, a to od 29. 4. 2025 do jejího zaplacení. Žalobkyně se tak po žalovaném původně domáhala zaplacení dlužné nové jistiny úvěru ve výši 118 889,34 Kč, smluvní pokuty ve výši 998 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 600 Kč, smluvní pokuty ve výši 14 980,14 Kč, zákonného úroku z prodlení a úroku, přičemž tento požadovala za dobu od 29. 4. 2025 do 22. 5. 2025 ve sjednané výši, od 23. 5. 2025 do zaplacení jej pak požadovala ve výši 12 % ročně. Žalobkyně následně vzala žalobu zpět co do částky 42 467,14 Kč, co do části úroku z prodlení a co do celého úroku, o čemž zdejší soud rozhodl usnesením ze dne 15. 10. 2025, č. j. 19 C 62/2025-46, a v daném rozsahu řízení částečně zastavil. Žalobkyně se tak po žalovaném domáhá již jen zaplacení částky 93 000 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 93 000 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně se z jednání omluvila, odročení nežádala. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, /dále jen „o.s.ř.“/).3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.4. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu bylo zjištěno, že žalobkyně disponuje povolením ČNB k poskytování spotřebitelských úvěrů. Ze smlouvy o úvěru včetně dodatku č. 1, formuláře k podpisu na dálku, prohlášení klienta, předsmluvního formuláře, splátkového kalendáře a oznámení o schválení úvěru včetně dodejky bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný dne 12. 12. 2024 uzavřeli smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč, jejž se žalovaný zavázal vrátit a zaplatit úrok ve výši 78,08 % ročně, a to v 48 měsíčních splátkách po 6 838 Kč, splatných 21. dne v každém kalendářním měsíci. Smlouva byla uzavřena elektronicky. Z dokladu o vyplacení vyplývá, že úvěr byl žalovanému vyplacen dne 12. 12. 2024. Pro případ prodlení žalovaného se zaplacením splátky či její části o délce 30 dnů bylo sjednáno právo žalobkyně požadovat po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou se žalovaný takto ocitl v prodlení (bod 6.1 smlouvy). Pro případ prodlení žalovaného se zaplacením splátky o délce 15 dnů bylo sjednáno právo žalobkyně na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí v souvislosti s prodlením žalovaného vznikly, a to ve výši 200 Kč za každou splátku, se kterou je žalovaný v prodlení (bod. 6.2 smlouvy). Pro případ prodlení žalovaného se zaplacením splátky či její části o délce 65 dnů bylo sjednáno, že dojde k automatickému zesplatnění úvěru (bod 6.3 smlouvy). Pakliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru, byla smluvena povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího od zesplatnění úvěru až do jejího zaplacení (bod 6.5 smlouvy). Pro případ zesplatnění úvěru pak bylo dále sjednáno, že žalobkyně má právo na zaplacení úroků, které přirostou po zesplatnění úvěru pouze do maximální výše 120 % z celkové částky, kterou má žalovaný zaplatit, tj. částky 393 868,80 Kč. Z karty klienta bylo zjištěno, jak žalovaný úvěr splácel, celkem žalobkyni uhradil 7 000 Kč.5. Z formuláře hodnocení klienta, výpisu z registru SOLUS, výpisu z nebankovního registru klientských informací, detailu platby a kopie občanského průkazu bylo zjištěno, že žalovaný před uzavřením smlouvy sdělil žalobkyni, že dosahuje čistého měsíčního příjmu ze zaměstnání ve výši 45 000 Kč. Ke své osobě uvedl, že je svobodný, má maturitu, bydlí u rodičů, jeho náklady na bydlení činí 7 600 Kč a jeho další splátky činí 5 000 Kč. Stran ostatních výdajů vycházela žalobkyně z výše životního minima, tedy částky 4 860 Kč, a z částky 6 000 Kč představující ostatní výdaje. Žalovaný nesdělil další příjmy či výdaje, žalobkyně počítala s celkovými výdaji 23 460 Kč. Žalobkyně si od žalovaného nechala doložit výši příjmu. Ohledně výdajů žalovaného nebyl předložen žádný doklad. Žalovaný měl v NRKI evidovány živé, odvolané a zamítnuté žádosti o úvěr u 7 finančních institucí mimo žalobkyni, nesplacenou částku na úvěrech v celkové výši 292 514 Kč, sjednané úvěrové rámce s limity v celkové výši 330 400 Kč a dluh po splatnosti ve výši 9 482 Kč. V registru SOLUS neměl žalovaný žádný záznam. Z výzev bylo zjištěno, že žalovaný byl žalobkyní v roce 2025 opakovaně upomínán k úhradě dlužné částky a upozorňován na případné zesplatnění úvěru. Z oznámení ze dne 27. 4. 2025 bylo zjištěno, že úvěr byl k tomuto dni zesplatněn s ohledem na prodlení se splátkou v délce trvání 65 dnů. Z předžalobní výzvy ze dne 13. 8. 2025 ve spojení s poštovním podacím archem bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby upomínán o zaplacení žalované částky.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.