217 C 115/2025-37 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky ve výši 23 022 Kč s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalovaný čerpal jistinu ve výši 16 000 Kč, přičemž se zavázal tuto jistinu spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 7 022 Kč do16. 1. 2025, což nesplnil. Pro případ, že by soud shledal smlouvu za neplatnou, žádá žalobkyně dlužnou částku jako bezdůvodné obohacení. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni.2. Žalovaný se ve věci samé nevyjádřil.3. Dne 25. 11. 2025 bylo ve věci podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) jednáno v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se omluvila prostřednictvím svého právního zástupce, žalovaný se bez omluvy nedostavil.4. Soud v řízení provedl níže uvedené listinné důkazy.: Z písemnosti, která je zobrazením elektronického dokumentu s názvem „smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , datované dne 11. 10. 2025 ve spojení s výpisem z účtu společnosti , Anonymizováno, ke dni 11. 10. 2024, zprávou , právnická osoba, . bylo prokázáno, že mezi předně jmenovanou společností a žalovaným byla prostřednictvím prostředků elektronické komunikace vedena jednání o uzavření smlouvy o úvěru, na základě které jmenovaná společnost žalovanému poukázala na jeho účet 16 000 Kč, jak prokazuje také potvrzení o provedení transakce a zejména zpráva banky o majiteli bankovního účtu, dle níž byly peníze poukázány na účet, jehož majitelem byl v rozhodné době žalovaný. Z upomínky ze dne 16. 1. 2025 soud doložil, že žalovaný byl tohoto dne společností , právnická osoba, vyzván k zaplacení splatného dluhu. Z předžalobní výzvy a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 6. 2025 ve spojení s poštovním podacím lístkem bylo prokázáno, že předně pohledávka za žalovaným byla společností , právnická osoba, postoupena na žalobkyni, dále že žalovaný byl vyzván k zaplacení celkové částky, a to i jistiny ve výši 16 000 Kč. Žalobkyně v řízení neprokázala, že její právní předchůdce s odbornou péčí posuzoval úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru. Žalobkyně se ústního jednání neúčastnila, soud ji tedy nebyl povinen po kvalifikovaném poučení dle § 118 a) o.s.ř. vyzvat k doplnění tvrzení a označení důkazů k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru s odbornou péčí.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“, nebo „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 86 odst. 1. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zsu“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zsu poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud přihlédne k neplatnosti smlouvy i bez návrhu.7. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.8. Podle § 2991 odst. 1,2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle ust. § 2993 o.z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.9. Podle § 1958 odst. 2 o.z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Je-li smlouva o úvěru podle § 87 z.s.u neplatná, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle § 1968 o.z., dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.11. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.12. V souzeném případě žalobkyně ani řádně netvrdila, že její právní předchůdce před poskytnutím úvěru řádně posoudil schopnost žalovaného celkově poskytnutý úvěr za sjednaných podmínek splatit bez ohrožení uspokojení jeho běžných potřeb. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu ust. § 118a) odst. 1, odst. 3 o.s.ř. v tom směru, aby uvedla tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že její právní předchůdce s odbornou péčí posoudil schopnost spotřebitele (tj. žalovaného) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalobkyně se však jednání nezúčastnila a své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalovaného splácet spotřebitelský úvěr neunesla. Soud tak uzavřel, že v řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně řádně splnil povinnost dle § 86 odst. 1 zsu, a proto je smlouva o úvěru dle § 87 zsu absolutně neplatná.13. Za stavu, kdy smlouva o úvěru je neplatná, avšak výpis z účtu poskytovatele úvěru a zpráva banky o vlastnictví účtu, kam byly peníze převedeny, prokazuje, že na základě této neplatné smlouvy bylo žalovanému vyplaceno 16 000 Kč, přičemž žalovaný v řízení ani netvrdil, že cokoliv z této částky žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdce zaplatil, uložil soud žalovanému podle § 2991 odst. 1,2 občanského zákoníku vydat žalobkyni, na níž byla pohledávka ze smlouvy postoupena podle § 1879 a § 1880 občanského zákoníku (dle ustálené judikatury smlouvou o postoupení pohledávky přechází na postupníka také pohledávka na vydání bezdůvodného obohacení při neplatně sjednané smlouvě) bezdůvodné obohacení ve výši 16 000 Kč. Při neplatné smlouvě byl dluh z bezdůvodného obohacení splatný k výzvě věřitele, k čemuž došlo elektronicky 16. 1. 2025.14. Protože žalovaný v době splatnosti bezdůvodné obohacení nezaplatil, dostal se do prodlení a je podle § 1968 a § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. povinen zaplatit úrok z prodlení ve výši tak, jak uvedeno v I. výroku tohoto rozsudku.15. Co do nárokovaného poplatku za poskytnutí úvěru, který je svou povahou a ekonomickým účelem úrokem, byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, když žalovaný nebyl a contrario § 1721 a § 1723 odst. 1 občanského zákoníku povinen tyto platby zaplatit.16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 967 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného a doměřeného soudního poplatku v částce 1 152 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 000 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč