217 C 81/2025-30 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 000 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 40 % měsíčně v částce 4 000 Kč, s úrokem z prodlení a smluvní pokutou ve výši 3 880 Kč s odůvodněním, že žalovanému poskytla na základě smlouvy o úvěru ze dne 17. 1. 2024 úvěr, který se žalovaný zavázal zaplatit spolu se sjednaným úrokem ve výši 40 % měsíčně. Na základě smlouvy bylo žalovanému vyplaceno celkem 10 000 Kč. Protože žalovaný úvěr řádně nehradil, byl zesplatněn ke dni 21. 5. 2024. Žalovaný dluh nezaplatil ani k předžalobní upomínce právního zástupce žalobkyně.2. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač byl soudem vyzván.4. Dne 5. září 2025 bylo ve věci podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) jednáno v nepřítomnosti žalobkyně, která se z účasti na ústním jednání opakovaně omluvila, a žalovaného, který se bez omluvy nedostavil.5. Soud v řízení provedl níže uvedené listinné důkazy.: Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 17. 1. 2024 ve spojení s výpisem z běžného účtu žalovaného a kopie jeho občanského průkazu bylo zjištěno, že mezi žalobkyní a žalovaným bylo jednáno o uzavření smlouvy o úvěru, z titulu smlouvy o úvěru žalobkyně žalovanému vyplatila dne 17. 1. 2024 částku 10 000 Kč. Výpis z běžného účtu žalovaného prokazuje vyplacení této částky na účet žalovaného a také, že žalobkyně měla k dispozici údaje o příchozích platbách a výdajích žalovaného za prosinec 2023, kdy zdroj příchozích plateb z účtů fyzických osob sám bez dalšího neprokazuje, že jde o příjem žalovaného, na výdajové stránce není žádný údaj o úhradě nákladů bydlení – např. nájemného, energií apod., účet měl počáteční zůstatek 0,90 Kč, a k 31. 12. 2023 konečný zůstatek 985, 90 Kč. Dle listiny nazvané smlouva o úvěru byl úvěr splatný měsíčně ve splátkách nejméně ve výši splatných úroků, tj. s ohledem na 40 % úrok měsíčně, částkou 4 000 Kč měsíčně. Jen z výpisu z běžného účtu žalovaného se podává, že tuto splátku by žalovaný nebyl schopen platit, aniž by se nemusel z důvodu úhrady splátky zadlužit. Soud tak neměl za prokázané, že žalobkyně s řádnou péčí před poskytnutím úvěru posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Z písemnosti nazvané zesplatnění spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne 18. 5. 2024 bylo shledáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení celého zesplatněného úvěru, tj. i částky 10 000 Kč, do tří dnů. Z předžalobní upomínky právního zástupce žalobkyně žalovanému ze dne 14. 6. 2025 ve spojení s poštovní dodejkou bylo doloženo, že žalovaný byl žalobkyní vyzván k zaplacení dluhu před podáním žaloby.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“, nebo „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 86 odst. 1. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zsu“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zsu poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud přihlédne k neplatnosti smlouvy i bez návrhu.8. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.9. Podle § 2991 odst. 1,2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle ust. § 2993 o.z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.10. Podle § 1958 odst. 2 o.z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Je-li smlouva o úvěru podle § 87 z.s.u neplatná, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle § 1968 o.z., dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.12. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.13. Z důvodové zprávy k zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen také „zsu“) je zřejmé, že zákon je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Z důvodové zprávy k § 86 zsu se podává, že poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Při získání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem a další informace získává při respektování principu přiměřenosti nejvýše v rozsahu nezbytně nutném pro splnění této své povinnosti při maximálním respektování spotřebitelových práv na ochranu jeho osobních údajů. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Jedná se o posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem…14. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Dle Nejvyššího soudu již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1. zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dle Nejvyššího soudu ve svém rozhodnutí dovodil také Nejvyšší Správní soud v rozhodnutí sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne 1.4.2015. V nálezu Ústavního soudu České republiky sp. zn. III. US 4129/18 ze dne 26.2.2019 se Ústavní