218 C 181/2024-53 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně (, právnická osoba, ., IČO , IČO, ) uzavřela dne 30. 10. 2021 smlouvu o úvěru ve výši 15 000 Kč. Na základě této smlouvy žalovaná převzala finanční hotovost ve výši 15 000 Kč, což stvrdila svým podpisem na úvěrové smlouvě. Žalovaná se zavázala spolu s jistinou úvěru zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně i částku 12 888 Kč, která je tvořena kapitalizovaným úrokem, poplatkem za poskytnutí úvěru, poplatkem za vyhodnocení úvěru a inkasním poplatkem. Žalovaná byla podle smlouvy povinna úvěr splatit ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Žalovaná zaplatila pouze částku 5 092 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2024 postoupil původní věřitel celou pohledávku na žalobkyni s účinností ke dni 29. 5. 2024. Před podáním žaloby byla žalovaná o zaplacení marně upomínána předžalobní upomínkou ze dne 10. 9. 2024. Žalobkyně byla usnesením zdejšího soudu č. j. , spisová značka, ze dne , datum, vyzvána mj. k doplnění tvrzení a označení důkazů o tom, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalované. Podáním ze dne 19. 12. 2024 žalobkyně sdělila, že původní věřitel prověřil úvěruschopnost žalované především na základě informací získaných od žalované a kontrolou dostupných databází a registrů. Poskytnuté informace týkající se příjmu žalované byly doloženy pracovní smlouvou a výplatními páskami. Výdaje žalované byly zkoumány z výpisů z bankovního účtu. K osobě žalované bylo zejm. zjištěno, že je zaměstnána na dobu neurčitou, její příjem činí , částka, měsíčně, výše příjmu byla ověřena výplatními lístky žalované za měsíce červenec až září , Anonymizováno, . Ke svým výdajům žalovaná uvedla, že výdaje činí 5 677 Kč měsíčně, žalovaná nemá vyživovací povinnosti vůči dalším osobám. Žádné doklady (zejména výpisy z bankovního účtu žalované) k doložení tvrzených výdajů žalované předloženy nebyly. V rámci písemného podání ze dne 19. 12. 2024 žalobkyně též provedla přepočet kapitalizovaného úroku z úvěru a kapitalizovaného úroku z prodlení za období od 31. 12. 2022 do 22. 4. 2024. Žalobkyně v této souvislosti vzala návrh částečně zpět co do kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši 797,89 Kč a co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 451,39 Kč, tj. celkem co do částky 1 249,28 Kč. Soud řízení v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby zastavil podle § 96 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, stejně tak se nevyjádřila ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ač byla poučena, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a o. s. ř., bez jednání na základě předložených listinných důkazů.3. Z předložených listinných důkazů, a to smlouvy o úvěru ze dne 30. 10. 2021, karty zákazníka/žádosti o úvěr, přehledu provedených splátek, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2024, oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní upomínky ze dne 10. 9. 2024 vzal soud za prokázaný následující skutkový stav: Dne 30. 10. 2021 právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl původní věřitel žalované v hotovosti částku 15 000 Kč, a žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou částku společně se souhrnným poplatkem ve výši 12 888 Kč, tj. celkem se zavázala zaplatit 27 888 Kč. Dlužná částka měla být splacena v 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Žalovaná hradila splátky nepravidelně, podle tvrzení žalobkyně uhradila pouze 5 092 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek je dána aktivní legitimace žalobkyně k vymáhání předmětné pohledávky. K doložení tvrzení, že právní předchůdce žalobkyně řádně zkoumal schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, předložila žalobkyně kartu zákazníka/žádost o úvěr ze dne 30. 10. 2021. Z žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaná ke své osobě a svým poměrům formou vyplněného dotazníku uvedla, že je svobodná, bydlí u rodičů, nemá děti a její celkový měsíční příjem činí 18 483 Kč (doloženo pracovní smlouvou a výplatními lístky). Běžné výdaje na bydlení a energie byly vyčísleny částkou 1 000 Kč měsíčně, doprava jídlo a osobní náklady částkou 3 860 Kč a srážky ze mzdy částkou , částka, měsíčně. Použitelný příjem, tj. rozdíl mezi příjmy a výdaji byl 12 806 Kč. Žádné doklady k doložení tvrzených výdajů předloženy nebyly.4. Soud hodnotil vztah mezi účastníky jako spotřebitelský, neboť žalobkyně je obchodní korporací, která se zabývá poskytováním nebo zprostředkováním spotřebitelských úvěrů a žalovaná smlouvu uzavírala jako spotřebitel. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.5. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.6. Po právní stránce soud věc zhodnotil tak, že smlouva o úvěru písemně uzavřená mezi původním věřitelem a žalovanou je neplatná, neboť byla uzavřena i přesto, že v době jejího uzavření nebyly s odbornou péčí posouzeny schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel si ověřil totožnost žalované a její příjmy. K žádosti o úvěr však nebyly připojeny žádné doklady o výdajích žalované a nelze tedy ověřit, jaké byly skutečné výdaje žalované, když částka 3 860 Kč uvedená jako souhrn osobních výdajů odpovídá výši životního minima. Za tohoto stavu nelze ověřit, zda přezkoumání poměrů žalované nebylo pouze formální. Soud tedy dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně neposoudil dostatečně pečlivě a objektivně schopnost žalované splácet úvěr. Vzhledem k výše uvedenému proto soud předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. Žalovaná od původního věřitele převzala částku ve výši 15 000 Kč, dle tvrzení žalobkyně uhradila 5 092 Kč, ke dni podání žaloby tudíž žalovaná žalobkyni dlužila na jistině částku 9 908 Kč, která byla žalobkyni přiznána. Z této částky byl žalobkyni přiznán i zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, a to ode dne následujícího po doručení žaloby. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, neboť větší úspěch ve věci měla žalovaná, v souvislosti s tímto řízením jí však žádné náklady nevznikly.