220 C 39/2025-93 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 50 500 Kč z titulu uzavřené smlouvy o úvěru. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila tak, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o kontokorentu, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěrový limit 50 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tuto částku vrátit včetně úroku a včetně sjednaných poplatků za navazující služby. Žalovaný se dostal se svým závazkem do prodlení, a proto jej žalobkyně zesplatnila, přičemž ani poté žalovaný závazek neuhradil. Žalobkyně se tedy žalobou domáhá jistiny ve výši 50 000 Kč, kapitalizovaného úroku z nesplaceného úvěru ve výši 2 124,62 Kč od 1. 11. 2024 do 2. 2. 2025, částky 500 Kč z titulu nepovoleného debetu na běžném účtu, přičemž smluvní úrok ve výši 18,9 % ročně požaduje z částky 50 000 Kč od 3. 2. 2025 do 2. 3. 2025 a ve výši 12,75 % ročně z částky 50 000 Kč od 3. 3. 2025 do zaplacení, zákonný úrok z částky 50 000 Kč od 13. 2. 2025 do zaplacení.2. Žalovaný se prostřednictvím opatrovníka k nároku žalobkyně vyjádřil tak, že jej v plném rozsahu neuznává. Uvedl, že žalobkyně nezkoumala dostatečně úvěryschopnost žalovaného.3. Soud dospěl po provedeném dokazování k následujícím skutkovým zjištěním. Z rámcové smlouvy ze dne 8. 12. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dohodu, podle níž se zavázala vést pro žalovaného účet a poskytovat další bankovní služby. Z dodatku č. 1 k rámcové smlouvě ze dne 8. 12. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dohodu, podle níž se zavázala poskytnout žalovanému úvěrový limit ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit včetně úroku 18,9% p.a. do jednoho roku od čerpání. Odkazem na všeobecné obchodní podmínky a podmínky pro používání kontokorentu strany sjednaly další podmínky úvěru.4. Z přehledu čerpání a splácení a výpisu z účtu za období od května 2024 do března 2025 bylo zjištěno, že žalovaný k 1. 12. 2024 vyčerpal celou jistinu, 3. 2. 2025 byla celá částka 50 tis. Kč převedena na jiný účet. Záporný zůstatek -500 Kč na účtu byl vytvořen 13. 1. 2025 úkonem žalobkyně, která žalovanému účtovala poplatek za účelné náklady spojené s vymáháním.5. Z pracovní smlouvy ze dne 14. 12. 2023, vyjádření žalobkyně k úvěruschopnosti ze dne 3. 12. 2023, úvěrové zprávy ze dne 8. 12. 2023 a přehledu žádostí o úvěr bylo zjištěno, že žalobkyně při ověření schopnosti žalovaného splácet úvěr vycházela z tvrzení žalovaného, který uvedl, že je zaměstnán s čistým příjmem 15 890 Kč, bydlí v nájmu, nemá další vyživovací povinnosti, příjmy dalších členů domácnosti jsou 70 tis. Kč, výdaje na bydlení činí 21 000 Kč, výdaje na léky, jídlo a dopravu 10 000 Kč. Žalovaný neměl další záznam v BRKI. Dle analýzy žalobkyně dospěla k výdajům žalovaného ve výši 4 470 Kč. Příjem ověřila z pracovní smlouvy.6. Z předžalobní výzvy ze dne 3. 2. 2025 včetně podacího archu bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení dluhu.7. Z dalších důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti rozhodné pro věc samou.8. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. Žalobkyně dne 8. 12. 2023 uzavřela s žalovaným dohodu, podle níž se zavázala poskytnout žalovanému úvěrový limit ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit do jednoho roku včetně smluveného úroku ve výši 18,9 % p.a. Žalovaný úvěr čerpal v plné výši. Žalobkyně posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr tak, že vycházela z čestného prohlášení žalovaného a dále ověřila příjem žalovaného a zápis v BRKI. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dluhu.9. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „SpÚ“), ve znění k datu právního jednání.10. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 SpÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).11. Podle ust. § 87 odst. 1 SpÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.13. Podle ust. § 2991 odst. 1,2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.14. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.15. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že dohoda žalobkyně a žalovaného je smlouvou o úvěru podle ust. §2395 a násl. o. z., přičemž s ohledem na skutečnost, že žalovaný v daném právním jednání vystupoval jako spotřebitel (§419 o. z.) a žalobkyně jako podnikatel, tedy osoba vykonávající samostatnou výdělečnou činnost spočívající v poskytování půjček (§ 420 o. z.), na věc aplikoval také příslušná ustanovení o spotřebitelském úvěru. Z ust. §87 SpÚ, plyne, že věřitel je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a pokud tak neučiní, je následkem neplatnost uzavřené smlouvy. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. V dané věci přitom z listinných důkazů neplyne skutečnost, že žalobkyně ověřovala osobní prohlášení žalovaného, neboť k žádosti nejsou přiloženy další listiny či záznamy, kterými by si žalobkyně ověřila výdaje žalovaného, které zjevně podhodnotila. Rovněž z ověřeného příjmu měla žalobkyně dospět k závěru, že existují důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splatit.16. Soud ex offo posuzoval splnění povinnosti žalobkyně dle ust. § 86 SpÚ, přičemž dospěl k závěru, že úvěryschopnost byla posouzena nedostatečně. Při úvaze o absolutní neplatnosti smlouvy pro případ nedostatečného zkoumání schopnosti spotřebitele splácet úvěr, soud vychází z toho, že zákon o spotřebitelském úvěru je svou povahou kogentní předpis, jehož účelem je ochrana slabší strany a zajištění socioekonomické rovnováhy ve společnosti, neboť v mnoha případech je spotřebitelský úvěr uzavírán při jednostranně určených podmínkách a v situaci, kdy potřeba peněžních prostředků je pro spotřebitele zpravidla aktuálně tíživá a jednorázově mu tak úvěr pomůže, avšak v dlouhodobém horizontu další zadlužení situaci tohoto spotřebitele naopak dále ztěžuje a v konečném důsledku toto zatěžuje i celou společnost (sociální a ekonomické vyloučení jedince ze společnosti a navazující správní, nalézací, vykonávací a insolvenční řízení). Pasivita věřitele v tomto směru je tak nejen v rozporu s kogentním ustanovením zákona, ale také zjevně narušuje veřejný pořádek a podrývá účelnost a efektivitu této právní regulace.17. Neplatnost právního jednání, ke které soud přihlédl z