222 C 157/2025-59 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobce se žalobou domáhal zaplacení částky 17 966 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce , právnická osoba, s žalovaným uzavřel dne 15. 11. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, v částce 12 000 Kč v souladu s obchodními podmínkami. Předmětná částka byla vyplacena žalovanému na účet. Úvěruschopnost žalovaného právní předchůdce žalobce vyhodnotil na základě tvrzení žalovaného a lustrací ve veřejných databázích a registrech. Žalovaný úvěr nesplatil. Pohledávka byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena žalobci. Žalobce vedle dlužné jistiny ve výši 12 000 Kč požaduje smluvní úrok ve výši 5 966 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 12 000 Kč od 18. 3. 2025 do zaplacení.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil, k jednání se nedostavil, neomluvil se, žalobce se z jednání omluvil, odročení nepožadoval. Soud tak věc rozhodl podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), v nepřítomnosti účastníků.3. Žalobce k důkazu předložil smlouvu o úvěru ze dne 15. 11. 2024, ta však nebyla podepsána věřitelem ani žalovaným. Ani jinak uzavření smlouvy tvrzeného obsahu žalobce neprokázal. Z výpisu z účtů a ze zprávy banky bylo zjištěno, že žalobce zaslal dne 15. 11. 2024 částku 12 000 Kč na bankovní účet č. 2031503013/3030 vedený na jméno žalovaného. Z dalších předložených listin nebyly vzhledem k neprokázání uzavření smlouvy tvrzeného obsahu fakticky zjištěny žádné rozhodné skutečnosti. Z výzev s dokladem o odeslání bylo zjištěno, že žalobce žalovaného o zaplacení upomínal. Ze smlouvy o postoupení pohledávky včetně oznámení o postoupení byla zjištěna aktivní legitimace žalobce.4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 104 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 tohoto uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.6. Podle § 110 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.7. Podle § 561 odst. 1 o.z., se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.8. Podle § 562 odst. 1 o.z., je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle § 562 odst. 2 o. z., má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.9. Podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.11. Podle § 1970 o.z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (nařízení vlády č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.12. Žalobce tvrdil uzavření smlouvy o úvěru a sjednání úroku. Ačkoliv k jejich sjednání není třeba písemné formy, je třeba, aby žalobce svoje tvrzení prokázal. Soud nemá z navržených důkazů za prokázané, že tomu tak bylo, že by účastníci uzavřeli smlouvu tvrzeného obsahu. Žalobce neunesl důkazní břemeno ve smyslu ustanovení § 101 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a § 120 o.s.ř., neprokázal svá tvrzení ohledně uzavření smlouvy o úvěru, když poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř. se mu nedostalo pro jeho nepřítomnost u jednání. Nemohlo mu tedy být plně vyhověno.13. V případě prokázání uzavření smlouvy měl taktéž soud v úmyslu poučit žalobce podle § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř., aby doplnil tvrzení a označil důkazy, které by byly schopné prokázat, že s odbornou péčí posoudil schopnost spotřebitele (tj. žalovaného) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Svou nepřítomností na jednání se tak žalobce připravil i o možnost tohoto poučení. Pro případ, kdy by soud měl za prokázané uzavření smlouvy o úvěru, by tak nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o.z.), neboť žalobce k posouzení úvěruschopnosti žádná konkrétní tvrzení ve vztahu k žalovanému netvrdil a žádný důkaz neoznačil.14. Protože však žalobce prokázal, že žalovanému poskytl částku 12 000 Kč a žalovaný žádný právní důvod poskytnutí této částky netvrdil, vyšel soud z toho, že žalovaný se na úkor žalobce o tuto částku bezdůvodně obohatil. Žalobě tedy bylo co do částky 12 000 Kč a úroků z prodlení z této částky dle § 1968 o.z. ve spojení s § 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., vyhověno. Zákonný úrok z prodlení nebylo možné žalobci přiznat od požadovaného dne, neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti dluhu rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobce poprvé prokazatelně žalovanému odeslal dne 16. 4. 2025, ve smyslu § 573 o. z. ji doručil žalovanému třetí pracovní den po odeslání, tj. 21. 4. 2025, a určil lhůtu k plnění do tří dnů. Žalovaný je tak ode dne následujícího v prodlení. Třídenní lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách. Ve zbylém rozsahu byla žaloba zamítnuta.15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobce zaznamenal v řízení nadpoloviční úspěch. Vycházel přitom ze skutečnosti, že žalobce zaslal žalovanému výzvu k plnění ve smyslu § 142a o.s.ř. Soud tak přiznal žalobci práv