222 C 185/2025-44 — Okresní soud v Kladně

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal proti žalované zaplacení částky 11 120 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru. Žalobu odůvodnil tím, že na základě smlouvy o úvěru ze dne 15. 8. 2023 poskytl jeho právní předchůdce, společnost , právnická osoba, ., žalované úvěr ve výši 12 232 Kč, a to v platbách dne 15. 8. 2023 ve výši 11 120 Kč a dne 16. 9. 2023 ve výši 1 112 Kč. Žalovaná však úvěr nesplácela řádně a včas, v důsledku čehož právní předchůdce žalobce úvěr dne 18. 12. 2023 zesplatnil. Žalovaná na úvěr uhradila pouze 1 112 Kč. Smlouvami o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobce. Žalobce se domáhal dlužné jistiny ve výši 11 120 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 120 Kč od 19. 12. 223 do zaplacení.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, soud tak podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), ve věci rozhodl na základě listin založených ve spise, když žalobce s tímto postupem souhlasil a žalovaná k výzvě soudu i přes poučení námitky nesdělila, soud proto vyšel v souladu s poučením z toho, že také souhlasí.3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 15. 8. 2023 bylo zjištěno, že byl vyhotoven text smlouvy o úvěru mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou, smlouva však neobsahuje podpis žalované. Ani jinak uzavření smlouvy tvrzeného obsahu žalobce neprokázal. Ze zprávy banky a z potvrzení o provedené platbě bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce zaslal dne 15. 8. 2023 částku 11 120 Kč a dne 16. 9. 2023 částku 1 112 Kč na bankovní účet č. , č. účtu, vedený na jméno žalované. Žalovaná právnímu předchůdci žalobce uhradila 1 112 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi společností , právnická osoba, . a společností , právnická osoba, a smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi společností , právnická osoba, . a žalobcem byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobci, o čemž byla žalovaná písemně informována. Žalobce žalovanou vyzval k úhradě dlužné částky.4. Podle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.5. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (nařízení vlády č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.6. Žalobce tvrdil uzavření smlouvy o úvěru. Ačkoliv k jejímu sjednání není třeba písemné formy, je třeba, aby žalobce svoje tvrzení prokázal. Soud nemá z navržených důkazů za prokázané, že tomu tak bylo, že by právní předchůdce žalobce a žalovaná uzavřeli smlouvu tvrzeného obsahu. Žalobce neunesl důkazní břemeno ve smyslu § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a § 120 o. s. ř., neprokázal svá tvrzení ohledně uzavření smlouvy o úvěru, když k poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. současně soud nenařizoval jednání pro nadbytečnost a nehospodárnost, neboť tato skutečnost se projeví pouze v právním hodnocení sporu, nikoliv v rozhodnutí samotném.7. Protože tedy žalobce prokázal, že žalované byla poskytnuta částka 12 232 Kč, přičemž žalovaná uhradila pouze 1 112 Kč, žalobce více než rozdíl mezi těmito částkami nepožadoval, a žalovaná žádný právní důvod poskytnutí této částky netvrdila, vyšel soud z toho, že žalovaná se na úkor právního předchůdce žalobce o částku 11 120 Kč bezdůvodně obohatila. Žalobě tedy bylo co do požadované částky 11 120 Kč a úroků z prodlení z této částky vyhověno. Výše úroků z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Třídenní lhůta k plnění pak byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro uložení plnění ve splátkách.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, přičemž přihlédl ke skutečnosti, že žalobce zaslal žalované včasnou výzvu k plnění ve smyslu § 142a odst. 1 o. s. ř. Pokud jde o konkrétní výši náhrady nákladů řízení, vycházel soud s ohledem na nález Ústavního soudu ČR ze dne 17. dubna 2013 sp. zn. Pl. ÚS 25/12 z ustanovení § 151 odst. 2 věta první in fine o.s.ř. Při stanovení výše odměny za zastoupení tak aplikoval vyhl. č. 177/1996 Sb. a úspěšnému žalobci přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 2 252 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 11 120 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, výzva k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. pak soud stanovil ve výroku II. rovněž třídenní lhůtu k plnění, ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobce v řízení zastupoval.