230 C 106/2025-42 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 11 407,40 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela s žalovaným smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému dne 26. 4. 2024 na bankovní účet č. , č. účtu, úvěr ve výši 5 000 Kč. Žalovaný požádal o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky www.flexifin.cz a poskytl údaje, na základě kterých žalobkyně posoudila jeho úvěruschopnost. Žalobkyně nejprve od žalovaného zjistila celkový počet členů domácnosti, příp. počet členů domácnosti s příjmem, pravidelné měsíční čisté příjmy a výdaje žalovaného, čisté měsíční příjmy uvedené žalovaným, ověřené měsíční příjmy žalovaného, a další. Následně žalobkyně ověřila, zda se žalovaný nenachází v centrální evidenci exekucí, v insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů, registru hledaných osob PČR, registru politicky aktivních osob, dále kontrolovala výpis z katastru nemovitostí, sankční seznamy a interní registry historie klienta. Posouzení úvěruschopnosti žalobkyně provedla podle interní metodiky schválené Českou národní bankou, nahlédla do bankovních i nebankovních klientských informací (NKI a BRKI) a vycházela z informací získaných od dlužníka prostřednictvím licence AISP o platebním účtu a transakcích na účtu žalované, případně vycházela z předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 24 283 Kč. Žalovaný správnost svých identifikačních údajů potvrdil ve smlouvě, nadto byl žalovaný jednoznačně identifikován. Samotná smlouva o úvěru byla uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu, do kterého se žalovaný přihlásil a následně návrh smlouvy odsouhlasil kliknutím na opt-in volbu „Podepisuji“. Finanční prostředky se žalovaný zavázal vrátit spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách určených dle obchodních podmínek, přičemž první splátka byla splatná dne 26. 5. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne 17. 10. 2025. Žalovaný se rovněž zavázal zaplatit žalobkyni poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše a smluvní úrok ve výši 1,07 % denně z nesplacené části jistiny. Žalovaný si při sjednání úvěru rovněž zvolil volitelnou službu „Presto“ za poplatek ve výši 165 Kč a dále informační SMS servis za poplatek ve výši 66,24 Kč. Dle tvrzení žalobkyně se žalovaný následně dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, a proto žalobkyně smlouvu dne 13. 1. 2025 vypověděla, o čemž žalovaného téhož dne informovala. Žalovaný měl dle žalobkyně nesplacený dluh spočívající v jistině ve výši 4 945,21 Kč, poplatku za tranši úvěru ve výši 28,41 Kč, smluvního úroku ve výši 6291,28 Kč a poplatku za službu „Presto“ ve výši 123,30 Kč a poplatku za službu „Informační SMS servis“ ve výši 19,20 Kč. Dlužnou částku žalovaný neuhradil, ačkoliv k tomu byl před podáním žaloby vyzván. Pro případ, že by soud neměl nárok žalobkyně ze smlouvy o úvěru za prokázaný, požadovala žalobkyně posouzení nároku jako nároku na vydání bezdůvodného obohacení.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil, k jednání konanému u zdejšího soudu dne 11. 9. 2025 se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a požádala, aby soud o věci rozhodl v její nepřítomnosti. Soud tak věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, /dále jen „o. s. ř.“/).3. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti.4. Z listiny označené jako „Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru“ ze dne 26. 4. 2024 soud zjistil, že se má jednat o smlouvu mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem, na základě které se žalobkyně zavazuje poskytnout žalovanému částku až do výše 32 200 Kč jako spotřebitelský úvěr, který se žalovaný zavázal vrátit společně s poplatkem za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % čerpané částky a smluvním úrokem 1,066 %, přičemž první splátka byla splatná dne 26. 5. 2024.5. Z předžalobní výzvy ze dne 21. 5. 2025 včetně podacího lístku z téhož dne bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzvána k úhradě dlužné částky do tří dnů.6. Z listiny označené jako Autorizace ověření totožnosti datované 26. 4. 2024 a z BankID výpisu bylo zjištěno, že totožnost žalovaného byla ověřena a autorizována prostřednictvím služby BankID od společnosti , právnická osoba, .7. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že žalobkyně v rámci posuzování schopnosti žalovaného splácet evidovala ověřený čistý měsíční příjem žalovaného ve výši 24 283 Kč.8. Z dokumentu nazvaného Identifikované příjmy soud zjistil, že příjem žalovaného byl doložen prostřednictví bankovního výpisu, který obsahoval příjmové transakce.9. Ze zprávy banky , právnická osoba, . bylo zjištěno, že žalovaný je jediným majitelem a disponentem bankovního účtu č. , č. účtu, , přičemž na tento účet byla dne 26. 4. 2024 připsána částka ve výši 5 000 Kč z účtu č. , č. účtu, vedeného na žalobkyni.10. Soud právně posoudil spor za použití zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.11. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.15. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.16. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany.17. S ohledem na výše uvedenou úpravu zákonné povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru zabývat se s odbornou péčí před uzavřením úvěrové smlouvy schopnosti úvěrovaného splácet úvěr se soud nejprve zabýval otázkou, zda v daném případě došlo ze strany žalobkyně k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně tvrdila, že zjistila a ověřila příjmy žalovaného prostřednictvím bankovního výpisu z účtu, k tomuto tvrzení vša