10 C 5/2026-85 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se žalobou proti žalované domáhala zaplacení částky 159 181 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že uzavřela se žalovaným dne 31. 10. 2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě, které poskytla žalovanému na účet, uvedený ve smlouvě, úvěr ve výši 125 000 Kč. K vyplacení úvěru žalovanému došlo dne 1. 11. 2023. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet, navýšený o úrok ve výši 66,26 % ročně, formou 48měsíčních splátek po 7 468 Kč vždy ke každému 20. dni v měsíci počínaje měsícem prosincem 2023. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, konkrétně e – mailové komunikace, kdy žalovaný smlouvu podepsal svým jménem, příjmením a doplněním jedinečného kódu, který mu byl ze strany žalobkyně předem poskytnout. Předtím, nežli žalobkyně se žalovaným smlouvu o úvěru uzavřela, náležitě prozkoumala jeho schopnost úvěr splácet.2. Žalovaný podmínky, k nímž se ve smlouvě zavázal, porušil. Ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru., neboť do data zesplatnění celého úvěru uhradil pouze 60 276 Kč. v období od 3-01-2024 do 26-09-2024, následně již neuhradil ničeho.3. Před zesplatněním úvěru v důsledku prodlení žalovanému vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty podle bodu 6.1. smlouvy v celkové výši 1 996 Kč. Jednalo se o smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, s jejímž zaplacením se žalovaný octne v prodlení v délce 30 dnů. Žalobkyni vzniklo právo na zaplacení této smluvní pokuty u splátek č. 7, 9, 10 a 11, u kterých se žalovaný v prodlení v délce 30 dnů ocitl. Dále žalobkyni vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů, vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného, podle bodu 6.2. smlouvy v celkové výši 1 600 Kč, kdy se jedná o částku 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení v délce 15 dnů. Žalobkyně takto vzniklo právo na zaplacení náhrady u splátek číslo 2, 3, 4, 6, 7, 9, 10 a 11. Náhrada nákladů byla podle smlouvy splatná ve lhůtě do 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení.4. V důsledku prodlení žalovaného došlo dne 24. 11. 2024 k zesplatnění celého úvěru v souladu s bodem 6. 3. smlouvy, když se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou splátky či její části v délce 65 dnů. V daném případě se jednalo o splátku č. 10, splatnou dne 20. 9. 2024.5. Zesplatněním se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru, přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Pokud žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatil novou jistinu úvěru v den tohoto zesplatnění, vznikla mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě se tak stalo dne 26. 11. 2024 až do dne úplného zaplacení. V bodě 2. 2. Smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru, zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby úplné úhrady.6. Z titulu výše citované smlouvy žalobkyně po žalovaném požadovala částku, odpovídající aktuální dlužné nové jistině úvěru ve výši 107 608,35 Kč, smluvní pokutu ve výši 1 996 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 1 600 Kč a smluvní pokutu ve výši 47 977,47 Kč, představující 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného s jeho úhradou od 26. 11. 2024 do zaplacení. Dále žalobkyně požadovala úrok za poskytnutí úvěru ve výši 66,26 % ročně z částky, odpovídající dlužné původní jistině úvěru, ode dne 26. 11. 2024 do zaplacení.7. Žalovaný se k obsahu žaloby nevyjádřil a k jednání, které soud nařídil na den 27. 3. 2026, se bez omluvy nedostavil. Soud za této situace postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a jednal v jeho nepřítomnosti, pouze na základě listinných důkazů, předložených žalobkyní, která se jednání prostřednictvím svého zástupce zúčastnila.8. Ze smlouvy o úvěru ze dne 31. 10. 2023 č. , hodnota, vzal soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně žalovanému vyplatila částku 125 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr, navýšený o úrok ve výši 66,26 % ročně, splácet formou 48měsíčních splátek po 7 468 Kč, splatných vždy ke každému 20. dni v měsíci počínaje měsícem 12-2023.9. Ze splátkového kalendáře žalovaného bylo vzato za prokázané, že žalovaný splátky splácel nepravidelně a v 09-2024 splácet přestal. Plnil pouze v době od ledna 2024 do září 2024 a za tu dobu z titulu předmětné smlouvy splatil celkem pouze 60 276 Kč.10. Z potvrzení o provedené platbě bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému vyplatila dne 1. 11. 2023 částku 125 000 Kč.11. Z listin, zabývajících se zkoumáním úvěruschopnosti žalovaného, vzal soud za prokázané, že úvěruschopnost žalovaného byla ze strany žalobkyně řádně prověřena.12. Z dalších provedených důkazů již soud nezjistil žádné právně významné skutečnosti pro rozhodnutí ve věci samé.13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.15. Po právní stránce soud věc hodnotil tak, že žalobkyně se žalovaným uzavřely smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku. Žalovaný uzavřela smlouvu se žalobkyní především tím, že se podle ní zachoval a začal úvěr splácet (§ 1744 občanského zákoníku). Úvěr byl sjednán jako spotřebitelský ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaný vystupoval jako spotřebitel (§ 419 občanského zákoníku). Žalobkyně pak byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. f) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 občanského zákoníku) poskytla spotřebitelský úvěr. Soud proto vedle občanského zákoníku aplikoval i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.16. V daném případě soud shledal smlouvu absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy, když úrok ve spotřebitelské smlouvě byl sjednán ve výši 66,26 % ročně z částky 125 000 Kč. Takto vysoký úrok mnohonásobně převyšuje standartní výši úroků při poskytování spotřebitelských úvěrů bankovními společnostmi a jeho výši nelze respektovat ani při nesporné skutečnosti, že nebankovní společnosti se oproti bankám vystavují vyššímu riziku nesplácení úvěrů. Soud se i bez námitky žalovaného zabýval výší sjednaného úroku, a protože ji shledal zjevně nepřiměřenou, v příkrém rozporu s dobrými mravy, vyhodnotil smlouvu o úvěru jako právní jednání ve smyslu § 588 o. z. absolutně neplatné, k němuž nelze přihlížet, nelze mu poskytnout právní ochranu.17. Žalobkyně nicméně žalovanému na základě neplatného závazku poskytla peněžní prostředky ve výši celkem 125 000 Kč, z nichž jí žalovaný doposud vrátil pouze 60 276 Kč. Rozdíl ve výši 47 776 Kč tedy představuje bezdůvodné obohacení (§ 2991 a § 2993 občanského zákoníku) na straně žalovaného, které byl povinen podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru vrátit žalobkyni v době přiměřené jeho možnostem.18. Ve zbytku požadovaného nároku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.19. Splatnost se v případech bezdůvodného obohacení obecně řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne 7. 1. 2026 k úhradě dlužné částky do 15 dnů ode dne data odeslání předžalobní výzvy (byla odeslána týž den). Proto soud zákonný úrok z prodlení přiznal žalobkyni ode dne 23. 1. 2026, když poslední den lhůty k plnění žalovanému uplynul dne 22. 1. 2026. Zákonný úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán podle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.20. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývající části soud žalobu druhým výrokem jako nedůvodnou zamítl.21. Třetím výrokem soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Při posouzení procesního úspěchu stran soud musel přihlédnout i k tomu, že neúspěch žalobkyně ve věci byl větší nežli její úspěch; u žalované tomu bylo obráceně, avšak žádné náklady řízení jí nevznikly. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.