10 C 54/2025-96 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se žalobou proti žalované domáhala zaplacení částky v původní výši 165 100 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že uzavřela se žalovaným dne 28. 2. 2024 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému na účet, uvedený ve smlouvě, úvěr ve výši 100 000 Kč. K vyplacení úvěru žalovanému došlo dne 28. 2. 2024. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet, navýšený o úrok ve výši 78,08 % ročně, formou 48měsíčních splátek po 7 792 Kč vždy ke každému 17. dni v měsíci počínaje měsícem dubnem 2024. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, konkrétně e – mailové komunikace, kdy žalovaný smlouvu podepsal svým jménem, příjmením a doplněním jedinečného kódu, který mu byl ze strany žalobkyně předem poskytnout. Předtím, nežli žalobkyně se žalovaným smlouvu o úvěru uzavřela, náležitě prozkoumala jeho schopnost úvěr splácet.2. Žalovaný podmínky, k nímž se ve smlouvě zavázal, porušil. Ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru., neboť do data zesplatnění celého úvěru uhradil v období od uzavření smlouvy do 28. 5. 2024 pouze 15 584 Kč, následně již neuhradil ničeho.3. Před zesplatněním úvěru v důsledku prodlení žalovanému vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty podle bodu 6.1. smlouvy v celkové výši 1 497 Kč. Jednalo se o smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, s jejímž zaplacením se žalovaný octne v prodlení v délce 30 dnů. Žalobkyni vzniklo právo na zaplacení této smluvní pokuty u třech splátek č. 1, 3 a 4, u kterých se žalovaný v prodlení v délce 30 dnů ocitl. Dále žalobkyni vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů, vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného, podle bodu 6.2. smlouvy v celkové výši 600 Kč, kdy se jedná o částku 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení v délce 15 dnů. Žalobkyně takto vzniklo právo na zaplacení náhrady u splátek číslo 1, 3 a 4. Náhrada nákladů byla podle smlouvy splatná ve lhůtě do 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení.4. V důsledku prodlení žalovaného došlo dne 28. 5. 2024 k zesplatnění celého úvěru v souladu s bodem 6. 3. smlouvy, když se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou splátky či její části v délce 65 dnů. V daném případě se jednalo o splátku č. 3, splatné dne 17. 6. 2024.5. Zesplatněním se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru, přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Pokud žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatil novou jistinu úvěru v den tohoto zesplatnění, vznikla mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě se tak stalo dne 28. 5. 2024 až do dne úplného zaplacení. V bodě 2. 2. Smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru, zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby úplné úhrady.6. Z titulu výše citované smlouvy žalobkyně po žalovaném požadovala částku, odpovídající aktuální dlužné nové jistině úvěru ve výši 118 624,32 Kč, smluvní pokutu ve výši 1 497 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 600 Kč a smluvní pokutu ve výši 41 517 Kč, představující 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného s jeho úhradou od 23.81. 2024 do zaplacení. Dále žalobkyně požadovala úrok za poskytnutí úvěru ve výši 78,08 % ročně z částky, odpovídající dlužné původní jistině úvěru 99 314,71 Kč ode dne 23. 8. 2024 do zaplacení.7. Před jednáním ve věci vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to následovně: v rozsahu částky 15 583 Kč se zákonným úrokem z prodlení z uvedené částky ve výši 12. 75 % ročně od 23. 8. 2024 do zaplacení; dále vzala žalobu zpět pokud jde o úrok z úvěru (v původní výši 78,08 % ročně od 23. 8. 2024 do zaplacení) v rozsahu 48,08 % ročně, tak, že nadále požaduje úrok z úvěru již pouze ve výši 30 % ročně od 23. 8. 2024 do zaplacení. Soud usnesením ze dne 2. 12. 2025 č. j. 10 C 54/2025, pravomocným dne 3. 1. 2026, reagoval na částečné zpětvzetí žaloby tak, že řízení ohledně výše uvedených částí zastavil.8. Počínaje dnem 3. 1. 2026 se předmětem žaloby stala pohledávka ve výši 108 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12. 75 % ročně z částky 108 000 Kč od 23. 8. 2024 do zaplacení, pohledávka 41 517 Kč a úrok ve výši 30 % ročně z částky 99 314,71 Kč od 23. 8. 2024 do 15. 9. 2024, úrok ve výši 14, 75 % ročně z částky 99 314,71 Kč od 16. 9. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23. 8. 2024 dosáhne částky 393 868 Kč.9. Žalovaný se k obsahu žaloby nevyjádřil a k jednání, které soud nařídil na den 8. 4. 2026, se bez omluvy nedostavil. Soud za této situace postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a jednal v jeho nepřítomnosti, pouze na základě listinných důkazů, předložených žalobkyní, která se jednání prostřednictvím svého zástupce zúčastnila.10. Ze smlouvy o úvěru ze dne 28. 2. 2024 č. , hodnota, vzal soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně žalovanému vyplatila částku 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr, navýšený o úrok ve výši 78,08 % ročně, splácet formou 48měsíčních splátek po 7 792 Kč, splatných vždy ke každému 17. dni v měsíci počínaje měsícem 4-2024.11. Ze splátkového kalendáře žalovaného bylo vzato za prokázané, že žalovaný splátky splácel nepravidelně a v 06-2024 splácet přestal. Plnil pouze v době od dubna 2024 do května 2024 a za tu dobu z titulu předmětné smlouvy splatil celkem pouze 15 584 Kč.12. Z potvrzení o provedené platbě bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému vyplatila dne 28. 2. 2024 částku 100 000 Kč.13. Z listin, zabývajících se zkoumáním úvěruschopnosti žalovaného, vzal soud za prokázané, že úvěruschopnost žalovaného byla ze strany žalobkyně řádně prověřena.14. Z dalších provedených důkazů již soud nezjistil žádné právně významné skutečnosti pro rozhodnutí ve věci samé.15. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.16. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.17. Po právní stránce soud věc hodnotil tak, že žalobkyně se žalovaným uzavřely smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku. Žalovaný uzavřela smlouvu se žalobkyní především tím, že se podle ní zachoval a začal úvěr splácet (§ 1744 občanského zákoníku). Úvěr byl sjednán jako spotřebitelský ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaný vystupoval jako spotřebitel (§ 419 občanského zákoníku). Žalobkyně pak byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. f) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 občanského zákoníku) poskytla spotřebitelský úvěr. Soud proto vedle občanského zákoníku aplikoval i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.18. V daném případě soud shledal smlouvu absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy, když úrok ve spotřebitelské smlouvě byl sjednán ve výši 78,08 % ročně z částky 100 000 Kč. Takto vysoký úrok mnohonásobně převyšuje standartní výši úroků při poskytování spotřebitelských úvěrů bankovními společnostmi a jeho výši nelze respektovat ani při nesporné skutečnosti, že nebankovní společnosti se oproti bankám vystavují vyššímu riziku nesplácení úvěrů. Soud se i bez námitky žalovaného zabýval výší sjednaného úroku, a protože ji shledal zjevně nepřiměřenou, v příkrém rozporu s dobrými mravy, vyhodnotil smlouvu o úvěru jako právní jednání ve smyslu § 588 o. z. absolutně neplatné, k němuž nelze přihlížet, nelze mu poskytnout právní ochranu. Nic na tom neměnná skutečnost, že žalobkyně v průběhu řízení výši svého nároku „upravila“ tak, že přestala požadovat úrok ve sjednané výši a žádala přiznat úrok pouze ve výši 30 % ročně. I přes toto právní jednání zůstává neměnnou skutečností, že smlouvas byla uzavřena absolutně neplatně s účinky ex tunc, tedy s účinky ode dne sjednání smlouvy a nutno tedy na smlouvu pohlížet, jak kdyby nikdy uzavřena nebyla. Nelze proto ani „moderovat“ výši úroku procesními úkony, jako je částečné zpětvzetí žaloby apod. Z titulu uzavřené smlouvy se žalobkyně nemůže dovolávat žádných nároků.19. Žalobkyně nicméně žalovanému na základě neplatného závazku poskytla peněžní prostředky ve výši celkem 100 000 Kč, z nichž jí žalovaný doposud vrátil pouze 15