Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala po žalované zaplacení částky 29 095 Kč s příslušenstvím z titulu úvěru, poskytnutého žalobkyní žalované dne 3. 6. 2025 na bankovní účet, označený žalovanou, č. , č. účtu, . Před uzavřením smlouvy si žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalované. Žalobkyně po posouzení shledala, že žalovaná je schopen poskytnutý úvěr splácet. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr s možností postupného čerpání. Žalovaná úvěr vyčerpala ve výši 24 000 Kč, kdy jí byla prostřednictvím bezhotovostního převodu z bankovního účtu žalobkyně zaslána tato částka. Žalovaná nejprve dlužila žalobkyni jistinu 24 000 Kč, smluvní úrok 9 600 Kč a smluvní pokutu ve výši 3 432 Kč, učenou ve smlouvě ve výši 0,1 % denně z dlužné částky od 27. 6. 2025 do 16. 11. 2025. Poté, co žalovaná ke dni podání žaloby splatila žalobkyni část svých závazků ve výši 16 937 Kč, k témuž dni dosud dluží částku 20 095 Kč.2. Žalovaná u jednání potvrdila, že předmětem úvěru byla částka 24 000 Kč. Uvedla, že se během trvání smluvního vztahu ocitla ve finančních potížích, nicméně nikdy nezůstala pasivní, snažila se s věřitelkou problém vždy řešit a jakmile to bylo možné, poslala žalobkyni peníze na umoření předmětného dluhu. Namítla, že splatila více než 27 000 Kč (celkem 27 937 Kč), žalobkyně po ní však vymáhá stále další a další částky, svého času po žalované žalobkyně požadovala až 60 000 Kč, vylepuje jí na dveře výstražná oznámení. Upozornila, že úvěruschopnost věřitelka nijak zvlášť významně neřešila, spokojila se pouze s tvrzením žalované o výši výdělku a o výši nájemného. Vůbec se však nezajímala o to, v jak početné domácnosti žalovaná žije, zda nemá vyživovací povinnosti, jaké má nezbytné měsíční výdaje, zda není vedena v registru dlužníků, zda na ni není vedena exekuce.3. Soud věc projednal při jednání, při němž provedl dokazování a vyhlásil rozsudek. Žalobkyně prostřednictvím své zástupkyně svou neúčast na jednání předem omluvila.4. Z potvrzení o provedených platbách ze dne 6. 3. 2025 bylo prokázáno, že z účtu žalobkyně odešlo na účet č. , č. účtu, celkem 24 000 Kč a z výpisu z účtu žalované vzal soud za prokázané, že žalovaná uhradila žalobkyni na její účet převodem ze svého účtu částku - v součtu celkem 27 937 Kč.5. Ze smlouvy ze dne 6. 3. 2025 o revolvingovém spotřebitelském úvěru a Všeobecných smluvních podmínek bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované úvěr s možností čerpat až do výše 24 000 Kč s postupným čerpáním. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky žalobkyni vrátit v pravidelných denních splátkách spolu s roční úrokovou sazbou nákladů ve výši 5513,38 % a úrokovou sazbou ve výši 40 % měsíčně (což v přepočtu znamená, že se jedná o úrok ve výši 480 % ročně), na dobu neurčitou. Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě tak, že žalovaná se nejprve elektronicky registrovala jako zájemce o úvěr vyplněním formuláře na internetových stránkách www.rerum.cz. V rámci toho vyplnil své identifikační údaje. Pod takto získanou elektronickou identitou pak elektronicky (kliknutím) vybrala požadovanou částku a vyjádřila i souhlas se smluvními podmínkami na předem připraveném předtisku smlouvy a obchodních podmínek. Z předložených dokumentů to samo o sobě nevyplývá, nicméně výplata finančních prostředků žalované byla prokázána bankovním výpisem, jak výše uvedeno. Tím byla potvrzena totožnost osoby, která registraci provedla, jakož i skutečnost, že podle sjednaných podmínek převzala půjčenou částku, jinak by totiž žalobkyně neměla důvod konkrétní osobě peníze zasílat a žalovaná neměl důvod peníze přebírat. Je tedy zřejmé, že důvodem plnění byl v dokumentaci popsaný úvěr. Žalovaná se kromě jistiny úvěru zavázala zaplatit poplatky, jak shora žalobkyně uvádí. Pro případ prodlení s vrácením úvěru se žalovaná zavázal zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně.6. Z dopisu ze dne 26. 6. 2025 soud vzal za prokázané, že žalobkyně žalované sdělila, že u ní došlo k předčasnému zesplatnění úvěru z důvodu prodlení žalované a vyzvala žalovanou k okamžité úhradě veškerého dluhu.7. Z předžalobní výzvy k úhradě ze dne 16. 11. 2025 soud zjistil, že uvedeným dopisem advokátka zastupující žalobkyni vyzvala žalovanou k zaplacení částky 54 536,50Kč do 3 dnů.8. Soud vzal po provedeném dokazování za prokázané, že smlouva, uzavřená, jak výše uvedeno, je absolutně neplatná na základě § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť z provedených důkazů nebylo zjištěno, že by žalobkyně před případným uzavřením takové smlouvy řádně posoudila schopnost žalované splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, jak požaduje § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, přestože by se jednalo o spotřebitelský úvěr vymezený v § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 419 o. z. Z obsahu spisu nevyplynulo, že by žalobkyně před tvrzeným uzavřením smlouvy důkladně ověřovala úvěruschopnost žalované. Z provedených důkazů nebylo zjištěno, že by údaje o úvěruschopnosti žalované byly součástí listinných důkazů, a to takových důkazů, které by byly ověřovány s použitím nezávisle ověřitelných údajů podle § 84 odst. 2 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru.9. Žalobkyně se k jednání před soudem nedostavila, aniž by požádala o odročení, a proto přišla o možnost být soudem vyzvána a poučena podle § 118a odst. 3 o. s. ř., neboť takovou výzvu a poučení soud činí jen vůči účastníkovi přítomnému při jednání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007).10. Na základě výše uvedených skutkových zjištění z jednotlivých provedených důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně poskytla v 3/2025 ve prospěch bankovního účtu, s nímž měla v té době právo nakládat jen žalovaná, peněžní prostředky ve výši 24 000 Kč. Dopisem odeslaným dne 26. 6. 2025 žalobkyně žalovanou upozornila na předčasné zesplatnění úvěru v důvodu prodlení žalované a výzvou před podáním žaloby dne 16. 11. 2025 vyzvala žalovanou k mimosoudnímu plnění do tří dnů pod pohrůžkou soudního vymáhání pohledávky.11. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2992 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“12. Výše popsaný skutkový stav soud posoudil po právní stránce tak, že žalovaná získala na úkor žalobkyně majetkový prospěch v podobě peněžních prostředků ve výši 24 000 Kč bez právního důvodu podle § 2991 odst. 2 o. z., ke dni vyhlášení rozsudku však žalovaná ve prospěch žalobkyně z titulu předmětného smluvního vztahu zaplatila 27 937 Kč. Za této situace soud uzavřel, že ke dni vyhlášení rozsudku u žalované k žádnému bezdůvodnému obohacení již nedošlo, částku 24 000 Kč, kterou obdržela, žalovaná zase žalobkyni vrátila zpět, nemá tudíž již povinnost žalobkyni cokoliv vracet. Proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.13. Z provedených důkazů nebylo zjištěno, že by mezi žalobkyní a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o úvěru, neboť nebylo prokázáno řádné prozkoumání úvěruschopnosti žalované. Nedošlo proto ani k ujednání o povinnosti žalované platit úroky, poplatky za poskytnutí peněžních prostředků a za další smluvené služby a smluvní pokutu.14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalovaná žádné náklady řízení vůči žalobkyni neuplatnila.