210 C 237/2025-33 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 10 872 Kč spolu s úroky z prodlení z částky 10 872 Kč až do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že původní věřitelka a zároveň právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČO , IČO, a žalovaná uzavřeli dne 7. 8. 2024 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované částku celkem 7 500 Kč. Žalovaná se ji zavázala vrátit jednorázově nejpozději do dne 6. 9. 2024, navýšený o poplatek ve výši 3 150,08 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 221,92 Kč. Žalovaná úvěr řádně a včas nesplatila, proto došlo k postoupení pohledávky za žalovanou z původní věřitelky na další právní předchůdkyně žalobkyně a posléze na žalobkyni formou smlouvy o postoupení pohledávky, o čemž byla žalovaná řádně písemně informována. Ani na výzvu žalobkyně k úhradě dlužné částky však žalovaná nereagovala, proto nezbývá, nežli se obrátit na soud.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k jednání se nedostavila, proto soud věc rozhodl podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a jednal v nepřítomnosti účastníků (žalobkyně se z účasti u jednání předem omluvila).3. Z předložených listinných důkazů – ze smlouvy o úvěru dne ze dne 7. 8. 2024 č. , hodnota, a z potvrzení o platbě (včetně předžalobní upomínky), vzal soud za prokázaný následující skutkový stav: Dne 7. 8. 2024 původní právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla tato právní předchůdkyně žalobkyně žalované dne 7. 8 2024 částku 7 500 Kč na dobu 1 měsíce. Sjednán byl úrok z úvěru ve výši 221,92 Kč (odpovídá výši 36 % ročně) a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 150,08 Kč. Z poskytnutého úvěru žalobkyně žádá po žalované zaplacení dlužné jistiny ve výši 7 500 Kč + poplatku ve výši 3 150,08 Kč + sjednaného úroku ve výši 221,92Kč, celkem po zaokrouhlení 10 872 Kč. O zaplacení dluhu byl žalovaná opakovaně upomínána, ale marně. Ve spise nebyly založeny listiny, prokazující řádné zkoumání úvěruschopnosti žalované. Dne 11. 10. 2025 bylo žalované písemně oznámeno, pohledávka za ní byla postoupena žalobkyni a žalobkyně byla vyzvána k úhradě dluhu do 3 dnů na konkrétní bankovní účet.4. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.5. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.6. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.7. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.8. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.9. Po právní stránce soud věc hodnotil tak, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná učinily jednání, které označily jako uzavření smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku. Poskytnutí částky 7 500 Kč na dobu 1 měsíce bylo sjednáno jako spotřebitelský ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaná vystupovala jako spotřebitel (§ 419 občanského zákoníku). Právní předchůdkyně žalobkyně pak byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. f) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 občanského zákoníku) poskytla spotřebitelský úvěr. Soud proto vedle občanského zákoníku aplikoval i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.10. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí (§ 75 tohoto zákona) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 občanského zákoníku), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance, C-679/18, a dále např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020–103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně).11. Soud má za to, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalované. Jak plyne z § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, při hodnocení úvěruschopnosti je třeba mj. porovnávat příjmy a výdaje spotřebitele. Posouzení se pak podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sice zakládá především na informacích poskytnutých spotřebitelem, ty však musí být mj. spolehlivé a dostatečné. Z judikatury k předchozí právní úpravě spotřebitelského úvěru (která je použitelná i nyní s ohledem na prakticky shodný obsah dotčených ustanovení) v této souvislosti plyne, že odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Naopak nepostačuje, pokud poskytovatel vyjde z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).12. Předloženými listinami však nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování žalované zkoumala její úvěruschopnost, protože vycházela jen z údajů, které jí uvedla žalovaná, neprokázalo se, že by údaje od žalované měla jakkoliv objektivně podloženy, což není dostatečné. Pokud jde o příjmy žalované, ze spisu nevyplývá, že by si ke dni uzavření smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně tyto ověřila od zaměstnavatele žalované. Chybí tvrzení o příjmech domácnosti žalované, není zřejmé, zda vůbec s někým v domácnosti žalovaná žije. Zkoumány nebyly ani výdaje žalované a celkové její domácnosti.13. Žalobkyně ani žádné listiny či jiné důkazy, které by výsledek prověření úvěruschopnosti žalovaného prokazovaly, neoznačila k důkazu.14. Soud zdůrazňuje, že bylo na žalobkyni, aby řádně tvrdila skutečnosti ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované, tj. na základě jakých údajů a proč dospěla ke kladnému závěru. Na soudu naopak není, aby si sám dohledával údaje svědčící o úvěruschopnosti žalované a nahrazoval tím nedostatek tvrzení žalobkyně. Taková tvrzení (tedy např. jaké konkrétní výdaje žalovaná měla a jak plynou z těchto listin) žalobkyně nepřednesla, neunesla tedy v tomto směru své břemeno tvrzení.15. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby doplnila svá tvrzení a označila důkazy k tomu, že s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalobkyně se však jednání nezúčastnila. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání. Po účastníkovi lze spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud ani není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomu jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).16. Soud uzavírá, že žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení a důkazní stran toho, že dostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Na základě takového nedostatečného posouzení nemohla mít bez důvodných pochybností za to, že žalovaná bude schopna na základě spotřebitelské smlouvy splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Jelikož částka 15 000 Kč byla žalo