Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, . (dále též „banka“), uzavřela se žalovaným dne 3. 6. 2010 smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 20 000 Kč čerpaný prostřednictvím kreditní karty. Žalovaný se zavázal úvěr řádně splácet, avšak své smluvní povinnosti neplnil, v důsledku čehož byl bankou opakovaně vyzván k úhradě dlužných splátek a upozorněn na možnost zesplatnění úvěru. Protože žalovaný dluh neuhradil, banka úvěr vypověděla a ke dni 10. 9. 2025 jej zesplatnila, o čemž žalovaného informovala doporučeným dopisem spolu s výzvou k úhradě celé dlužné částky. Pohledávka z uvedené smlouvy byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 11. 2025 s účinností od 1. 12. 2025 postoupena žalobkyni. Ke dni postoupení činila pohledávka celkem 24 688,81 Kč, sestávající z jistiny ve výši 18 804,22 Kč, neuhrazených poplatků ve výši 2 700 Kč, úroku z úvěru ve výši 2 698,03 Kč a úroku z prodlení ve výši 486,56 Kč. Pohledávka byla ve smlouvě o postoupení vedena pod ID 18198. O postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn doporučeným dopisem odeslaným dne 16. 12. 2025. Od zesplatnění úvěru do postoupení pohledávky ani následně nebyla na pohledávku uhrazena žádná částka. Žalobkyně se proto domáhala zaplacení částky 24 688,81 Kč, tvořené jistinou, poplatky, kapitalizovaným úrokem z úvěru a kapitalizovaným úrokem z prodlení, dále úroku z úvěru ve výši 11,50 % ročně z částky 18 804,22 Kč od 2. 12. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z téže částky od 2. 12. 2025 do zaplacení. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní výzvou odeslanou doporučeně dne 24. 2. 2026, avšak bezvýsledně.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ač byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, bez jednání na základě předložených listinných důkazů.3. Podle smlouvy o úvěru ze dne 16. 12. 2016 se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr až do výše úvěrového limitu 10 000 Kč a v souvislosti s tím dále vést původní kartový účet žalovaného a vydat mu kreditní kartu. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit způsobem stanoveným ve smlouvě a zaplatit úroky z úvěru a další ceny, zejména cenu za správu a vedení kartového účtu ve výši 50 Kč měsíčně. Úrok byl stanoven pevnou částkou ve výši 10 Kč za každých celých 500 Kč vyčerpaného a nesplaceného úvěru ke dni splatnosti. Touto smlouvou byla zrušena veškerá předchozí ujednání vztahující se ke stejnému kartovému účtu. Dodatkem sjednaným ke dni 20. 3. 2017 došlo k navýšení úvěrového limitu na částku 20 000 Kč. Z transakční historie a z výpisů z kartového účtu žalovaného č. , č. účtu, bylo zjištěno, že žalovaný úvěr průběžně čerpal, dostával se však opakovaně do prodlení se splátkami, poslední splátka jistiny byla provedena ke dni 10. 4. 2025, dále již úvěr nebyl splácen. Žalovaný byl o zaplacení dlužných částek upomínán, výzvou k úhradě ze dne 16. 7. 2025 byl vyzván k zaplacení aktuální dlužné částky 3 507 Kč, současně byl upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru. Výzvou ze dne 10. 9. 2025 byl žalovaný vyzván k okamžitému splacení celého dluhu ve výši 23 716 Kč. Podle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 11. 2025, seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 12. 2025 byla uvedená pohledávka s účinností ke dni 1. 12. 2025 postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován. Žalovaný netvrdil, a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by na předmětný úvěr po zesplatnění zaplatil jakoukoli splátku. Soud tedy vycházel z toho, že nic dalšího uhrazeno nebylo. Žalovaný byl o zaplacení opakovaně upomínán, naposledy předžalobní upomínkou ze dne 23. 2. 2026.4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.6. Ze shora uvedených skutkových zjištění tak soud učinil následující závěr. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný sjednali dne 16. 12. 2016 smlouvu o úvěru na kartovém účtu, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěrový limit nejprve do výše 10 000 Kč. Úvěrový limit byl následně navýšen na částku 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet za podmínek stanovených předmětnou úvěrovou smlouvou, platit úroky i další sjednané platby. Žalovaný tuto povinnost porušil, úvěr řádně nesplácel, na upomínky nereagoval. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl, přičemž žalobkyni, na kterou byla pohledávka podle § 1879 a násl. občanského zákoníku postoupena, vedle nároku na zaplacení jistiny úvěru a úroků z úvěru vznikl i nárok na úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 676 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 861 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 21 504,22 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.