Okresní soud v Kladně 218 C 66/2026-61 – Náklady řízení

Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 42 000 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 3 396 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s žalobkyní dne 12. 4. 2024 prostřednictvím webové stránky www.rerum.cz smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně vyplatila žalované bezhotovostně postupně finanční prostředky v celkové výši 30 000 Kč, finanční částky byly poukazovány na bankovní účet žalované č. , č. účtu, . Žalovaná se zavázala vrátit částku 42 000 Kč včetně příslušenství, tj. se smluvním úrokem ve výši 40 % měsíčně. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z částky, s jejímž zaplacením je žalovaná v prodlení. Žalovaná sjednanou částku neuhradila řádně a včas, čímž jí vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Žalovaná na úvěr ničeho neuhradila, proto dluží na nesplacené jistině 30 000 Kč, na úroku z úvěru 12 000 Kč a na smluvní pokutě částku ve výši 3 396 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalované výpisy z jejího bankovního účtu nebo výplatními listy, náhledem do insolvenčního rejstříku, bankovního registru klientských informací a nebankovního registru klientských informací. Žalovaná ničeho neuhradila ani na základě předžalobní upomínky.2. Žalobkyně byla usnesením zdejšího soudu č. j. , spisová značka, ze dne 5. 5. 2026 vyzvána k doplnění tvrzení a označení důkazů o tom, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalované. Žalobkyně na výzvu soudu nereagovala, ač byla poučena o nepříznivém následku nesplnění povinnosti tvrzení a neunesení důkazního břemene.3. Soud ve věci nařídil jednání na den 25. 6. 2026. Žalobkyně se k jednání nedostavila, předem omluvila svou neúčast, na žalobě v celém rozsahu setrvala. Žalovaná se k věci nevyjádřila, k jednání se bez omluvy nedostavila, ač byla řádně a včas předvolána. Soud za tohoto stavu věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu). Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k jednání nedostavila, znemožnila tak, aby byla ze strany soudu opětovně poučena o následku nesplnění své povinnosti tvrzení a důkazní povinnosti.4. Z předložených listinných důkazů, a to smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 12. 4. 2024, žádosti o úvěr, potvrzení o provedených platbách, zpráv , právnická osoba, ., výpisu z účtu žalované a předžalobní upomínky vzal soud za prokázaný následující skutkový stav: Dne 12. 4. 2024 žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované převodem na její účet postupně (v období od 12. 4. 2024 do 29. 5. 2024) celkovou částku 30 000 Kč. Úvěr byl poskytnut jako revolvingový, s možností opakovaného čerpání, účastníci sjednali úrokovou sazbu ve výši 40 % měsíčně. Pro případ prodlení se splácením úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky denně. K doložení tvrzení, že žalobkyně řádně zkoumala schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, předložila žalobkyně žádost o úvěr, z níž bylo zjištěno, že žalovaná ke své osobě a svým poměrům formou vyplněného dotazníku uvedla, že bydlí v pronajatém domě, je svobodná. Jako zdroj příjmů je uvedena mateřská/rodičovská ve výši 8 333 Kč měsíčně, měsíční výdaje ve výši 4 860 Kč. Dále byl předložen výpis z účtu žalované č. , č. účtu, za období od 11. 11. 2023 do 12. 4. 2024. Z výpisu bylo zjištěno, že pravidelný příjem žalované tvořil rodičovský příspěvek ve výši 8 333 Kč měsíčně. Pravidelné výdaje, např. na bydlení, z výpisu nebylo možné ověřit. V období od 27. 2. 2024 do 8. 4. 2024 žalovaná postupně načerpala od různých poskytovatelů nebankovních úvěrů celkovou částku 34 600 Kč, dne 9. 4. 2024 uhradila na splátkách úvěrů celkovou částku 5 713 Kč.5. Soud hodnotil vztah mezi účastníky jako spotřebitelský, neboť žalobkyně je obchodní korporací, která se zabývá poskytováním nebo zprostředkováním spotřebitelských úvěrů a žalovaná smlouvu uzavírala jako spotřebitel.6. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.7. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.8. Po právní stránce soud věc zhodnotil tak, že smlouva o úvěru uzavřená mezi účastníky je neplatná, neboť byla uzavřena i přesto, že v době jejího uzavření nebyly s odbornou péčí posouzeny schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně si ověřila totožnost žalované a provedla lustraci ve veřejně dostupných databázích. K žádosti o úvěr byl připojen pouze výpis z bankovního účtu žalované, z něhož vyplývá, že žalovaná pobírala rodičovský příspěvek ve výši 8 333 Kč měsíčně a v krátké době před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy čerpala jiné úvěry ve výši přesahující 34 000 Kč. Dne 9. 4. 2024 uhradila na splátkách úvěrů částku 5 713 Kč, což je téměř 70 % oficiálního příjmu žalované. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila dostatečně pečlivě a objektivně schopnost žalované splácet úvěr, neboť s ohledem na výše uvedené skutečnosti neměl být žalované další úvěr poskytnut. Vzhledem k výše uvedenému proto soud předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. Žalovaná od žalobkyně čerpala částku ve výši 30 000 Kč, soud neměl k dispozici žádný důkaz o tom, že by žalovaná tuto částku žalobkyni vrátila. Žalované tak vzniklo bezdůvodné obohacení, které je povinna vrátit. Soud proto žalobě co do částky 30 000 Kč vyhověl. Protože § 87 zákona o spotřebitelském úvěru představuje zvláštní úpravu k bezdůvodnému obohacení, má poskytovatel při porušení zákona nárok pouze na vrácení nesplacené jistiny, nikoli na úroky, poplatky, smluvní pokuty či jiné náklady. Jistina je splatná až v nové lhůtě určené dohodou stran nebo soudem, a to s ohledem na možnosti spotřebitele. V daném případě soud uložil žalované vrátit pouze nesplacenou jistinu bez zákonného úroku z prodlení, neboť splatnost dosud nenastala. Jelikož mezi účastníky nebyla uzavřena dohoda o nové splatnosti, určil ji soud. Vzhledem k nečinnosti žalované a absenci tvrzení o jejích poměrech stanovil soud lhůtu k plnění v délce tří dnů podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 494 Kč, přičemž tato částka představuje 32 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 66 % a úspěchu žalované v rozsahu 34 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 270 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 45 396 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t.