227 C 90/2026-32 – Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky výši 39 869 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněná tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena Smlouvu o sdružených dodávkách elektřiny, na základě které žalobkyně dodávala žalovanému elektřinu do odběrného místa a žalovaný se zavázal za tyto dodávky zaplatit sjednanou cenu. Žalobkyně žalovanému vystavila fakturu za období od 15. 1. 2024 do 31. 10. 2024 na částku 38 978 Kč splatnou dne 20. 11. 2024 a fakturu za období od 1. 11. 2024 do 5. 11. 2024 na částku 891 Kč splatnou 2. 12. 2024. Žalovaný však nic neuhradil, a to ani na základě předžalobní výzvy. Žalobkyně proto po žalovaném požaduje neuhrazené dodávky elektrické energie ve výši 39 869 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 38 978 Kč od 21. 11. 2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 891 Kč od 3. 12. 2024 do zaplacení.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v žalobě, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání.4. Soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním.5. Z listiny nazvané „, Anonymizováno, “ ze dne 16. 11. 2023 bylo zjištěno, že účastníci si měli sjednat dohodu, dle které se žalobkyně měla zavázat dodávat žalovanému do odběrného místa , adresa, , elektrickou energii a žalovaný se měl zavázat za tyto zálohy hradit sjednanou cenu formou měsíčních záloh ve výši 4 000 Kč.6. Z faktury č. , hodnota, ze dne 6. 11. 2024 za období od 15. 1. 2024 do 31. 10. 2024 a podrobného vyúčtování bylo zjištěno, že žalobkyně vystavila žalovanému fakturu za dodávky elektrické energie v částce 38 978 Kč splatné dne 20. 11. 2024. Z faktury č. , hodnota, ze dne 18. 11. 2024 za období od 1. 11. 2024 do 5. 11. 2024 a podrobného vyúčtování bylo zjištěno, že žalobkyně vystavila žalovanému fakturu za dodávky elektrické energie v částce 891 Kč splatné den 2. 12. 2024.7. Z předžalobní výzvy ze dne 5. 2. 2026 a poštovního podacího archu ze dne 6. 2. 2026 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu do 7 dnů od odeslání výzvy.8. Soud na věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále jen „energetický zákon“), ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy.9. Podle § 50 odst. 2 energetického zákona smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice.10. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným vznikl právní vztah ze smíšené smlouvy uzavřené podle výše citovaných ustanovení energetického zákona, na které lze přiměřeně aplikovat úpravu kupní smlouvy podle § 2079 a násl. o. z. jakožto nejbližšího typizovaného smluvního vztahu. Ze skutkových zjištění bylo bez pochyb zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému plnění na základě platné smlouvy a žalovanému vznikl závazek k zaplacení kupní ceny, přičemž v řízení nebylo prokázáno, že žalovaný tento závazky splnil. Odůvodněný je také nárok na příslušenství pohledávky podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný se dnem následujícím po splatnosti jednotlivých vyúčtování dostal do prodlení s peněžitým plněním. Na základě shora uvedeného soud žalobě vyhověl.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 13 029,5 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 595 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a.t.”), z tarifní hodnoty ve výši 39 869 Kč sestávající z částky 2 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění, podání návrhu ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 a.t. a náhrady daně z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. ve výši 21 % z částky 9 450 Kč ve výši 1 984,5 Kč. Zaplacení nákladů řízení soud žalované uložil k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.13. Lhůty k plnění se opírají o § 160 odst. 1 o. s. ř.