11 C 114/2021-70 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 114 000 Kč s odůvodněním, že na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 16. 6. 2020 poskytla žalovanému celkem 114 000 Kč, které jí měl dle smlouvy vrátit do 31. 7. 2020. To však žalovaný neučinil, dluh ale dne 11. 5. 2021 uznal co do důvodu i výše. 2. Žalovaný navrhoval podanou žalobu zamítnout s tím, že nezná stanovisko žalovaného, zda došlo k poskytnutí žalovaných částek a pokud soud přihlédne k uznání dluhu, které bylo předloženo při jednání soudu, tak splatnost dluhu dosud nenastala. 3. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 16. 6. 2020 (dále jen„ smlouva o zápůjčce“) soud zjistil, že žalobkyně jako zapůjčitel poskytla žalovanému jako vydlužiteli ke dni uzavření této smlouvy částku 56 000 Kč a dále dne 16. 7. 2020 částku 31 000 Kč, dne 19. 7. 2020 částku 15 000 Kč a dne 21. 7. 2020 částku 12 000 Kč, přičemž částky poskytnuté po 16. 6. 2020 byly do smlouvy vepsány rukou včetně dat poskytnutí finančních prostředků a celkový součet 114 000 Kč byl opatřen podpisem žalovaného. Ten se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit do 31. 7. 2020. 4. Z předžalobní výzvy ze dne 9. 3. 2021 a podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně vyzvala prostřednictvím svého právního zástupce k plnění dluhu dle smlouvy, a to dopisem ze dne 9. 3. 2021 podaným k poštovní přepravě dne 12. 3. 2021 a odeslaným na adresu žalovaného v [obec] uvedenou v záhlaví rozsudku (což je adresa [stát. instituce]). 5. Ze dvou nedatovaných a nepodepsaných dohod o uznání dluhu soud zjistil, že byly vyhotoveny dva návrhy dohody o uznání dluhu, dle nichž by žalovaný uznal svůj dluh ze smlouvy o zápůjčce co do důvodu a výše a zavázal se jej splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 3 500 Kč resp. po 5 000 Kč Tyto návrhy však nejsou ani datovány, ani nikým podepsány. 6. Z dohody o uznání dluhu ze dne 11. 5. 2021 (dále jen„ dohoda o uznání dluhu“) soud zjistil, že touto dohodou žalovaný uznal co do důvodu a výše svůj dluh vůči žalobkyni ze smlouvy o zápůjčce. Dlužník se dále zavázal uhradit dluh formou splátek po 3 500 Kč měsíčně splatných vždy k 15. dni příslušného měsíce na bankovní účet žalobkyně. Dále bylo sjednáno, že se žalovaný zavazuje dluh uhradit„ pod ztrátou výhody splátek, tzn. nezaplacením byť jen jedné sjednané splátky, stává se splatným celý do té doby nesplacený dluh“. Tato dohoda nabyla platnosti a účinnosti dnem jejího uzavření. 7. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 8. Podle § 133 o.s.ř. skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázánu, pokud v řízení nevyšel najevo opak. 9. Na základě provedených důkazů dospěl soud k závěru, že dohoda o uznání dluhu ze dne 11. 5. 2020 v sobě obsahuje uznání dluhu žalovaného vůči žalobkyni v částce 114 000 Kč ze smlouvy o zápůjčce ze dne 16. 6. 2020. Uznáním dluhu podle § 2053 o.z. se zakládá vyvratitelná právní domněnka o existenci uznaného závazku v době uznání. Důsledkem uznání závazku je přesun důkazní povinnosti (důkazního břemene) z žalobkyně na žalovaného, na němž tak bylo, aby prokázal, že jeho dluh vůči žalobkyni neexistuje ve výši a z důvodů dle uznání. Žalovaný v řízení nevyvrátil obsah domněnky uznání dluhu. Soud má proto existenci dluhu žalovaného za žalobkyní ve výši 114 000 Kč ze smlouvy o zápůjčce za prokázanou. Žalovaný pak v řízení netvrdil ani neprokazoval, že by na tento dluh jakkoli plnil. 10. Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 11. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 12. Podle § 1902 o.z. dohodou o změně obsahu závazku se dosavadní závazek ruší a nahrazuje se novým závazkem. Může-li však dosavadní závazek vedle nového závazku obstát, má se za to, že nebyl zrušen. 13. Podle § 1931 o.z. bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky. 14. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 15. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný dluží žalobkyni částku 114 000 Kč ze smlouvy o zápůjčce. Uzavřením dohody o uznání dluhu ze dne 11. 5. 2021 došlo nejen k uznání dluhu ve smyslu § 2053, ale i ke změně původního závazku ve smyslu § 1902 o.z. v tom směru, že žalovaný byl oprávněn plnit původně již splatný dluh ve splátkách po 3 500 Kč vždy ke každému 15. dni příslušného měsíce, tedy počínaje 15. 5. 2021 (když dohoda o uznání dluhu byla podepsána 11. 5. 2021 a téhož dne nabyla platnosti a účinnosti). Žalovaný však neuhradil již první splátku a dle dohody o splátkách se tak stal 16. 5. 2021 bez dalšího splatným celý dluh. Soud zde připomíná, že byť ujednání v dohodě o uznání dluhu začíná formulací„ pod ztrátou výhody splátek“ může připomínat ujednání dle 1931 o.z., o takové ujednání se nejedná, neboť je dále uvedeno„ tzn. nezaplacením byť jen jedné sjednané splátky, stává se splatným celý do té doby nesplacený dluh“, což vylučuje účinky předvídané § 1931 o.z. Soud v tomto odkazuje například na stále použitelné závěry rozhodnutí dovolacího soudu ze dne 10. 11. 2009, sp. zn. 21 Cdo 4750/2007 („ bylo-li ve smlouvě obsahující ujednání o plnění ve splátkách dohodnuto, že nezaplacením jedné ze splátek nastává splatnost celého zůstatku dluhu, nejedná se o dohodu o ztrátě výhody splátek ve smyslu ustanovení § 565 obč. zák. č. 40/1964 Sb.“). Soud proto žalobě vyhověl co do částky 114 000 Kč. 16. Žalovaný se včasným neuhrazením dlužné částky dostal dne 17. 5. 2021 do prodlení, soud proto přiznal žalobkyni úroky z prodlení od tohoto dne. Soud oproti tomu zamítl žalobkyní požadované úroky z prodlení od 31. 7. 2020 do 16. 5. 2021, neboť vzhledem k uzavření dohody o uznání dluhu nebyl v tomto období žalovaný v prodlení. Výše úroků z prodlení je stanovena dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a ke dni vzniku prodlení činila 10% ročně. 17. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, přiznal soud žalobkyni podle § 142 odst. 3 o.s.ř. jejich plnou náhradu, neboť byla neúspěšná toliko v části úroku z prodlení, což soud hodnotí jako poměrně nepatrný neúspěch ve věci. Náklady řízení žalobkyně tvořil zaplacený soudní poplatek ve výši 5 700 Kč Náklady řízení žalobkyně dále tvoří odměna advokáta určená dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu (dále jen„ AT“). Dle § 8 odst. 1 AT činí tarifní hodnota 114 000 Kč, sazba za jeden úkon právní služby dle § 7 AT pak částku 5 660 Kč. V řízení učinil právní zástupce žalobkyně celkem 3,5 úkonu (příprava a převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy dle § 11 odst. 2 písm. h) AT, sepis žaloby a zastupování při jednání dne 23. 11. 2021), za něž mu náleží odměna ve výši 19 810 Kč a 4 režijní paušály po 300 Kč (celkem 1 200 Kč) dle § 13 odst. 4 AT, úhrnem 21 010 Kč. Právnímu zástupci žalobkyně rovněž náleží náhrada hotových výdajů advokáta spočívajících v náhradě cestovních výdajů dle § 13 odst. 5 AT na trase Roztoky – Kutná Hora a zpět k jednání 23. 11. 2021 (vzdálenost 186 km, použité vozidlo tov. zn. Renault, spotřeba paliva dle TP 7,6 l benzinu 95 okt ./100 km, cena paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. 33,80 Kč, náhrada za opotřebení vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. 4,40 Kč/km) v celkové výši 1 296 Kč. Jiné náklady řízení právní zástupce žalobkyně neúčtoval. Celkové náklady řízení požadované žalobkyní tak dle výpočtu soudu činily částku 28 006 Kč a právě tuto částku soud žalobkyni na náhradě nákladů řízení přiznal.