5 C 146/2021-60 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení žalované částky s tím, že účastníci uzavřeli elektronickými prostředky komunikace na dálku dne 22. 5. 2021 smlouvu o úvěru [číslo]. Žalobkyně se smlouvou zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč a žalovaný se jej zavázal splatit nejpozději dne 5. 6. 2021 společně s poplatkem za poskytnutí ve výši 2 803 Kč. Žalovaný nezaplatil ničeho, avšak žalobkyně po žalovaném požaduje pouze zaplacení jistiny. Jelikož žalovaný nezaplatil ani přes zaslanou předžalobní výzvu, požaduje žalobkyně úrok z prodlení ode dne následujícího po dni splatnosti stanoveného výzvou. 2. Žalovaný připustil, že peněžní prostředky na základě uvedené smlouvy mu byly poskytnuty, nicméně smlouva mezi účastníky byla uzavřena neplatně, když žalobkyně nedostála své zákonné povinnosti a nezkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně je přitom povinna aktivně zjišťovat a prověřovat tuto skutečnost, i případná pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná. Nadto je třeba poplatek za poskytnutí úvěru považovat za kapitalizovaný úrok, který vzhledem k období od uzavření smlouvy do splatnosti úvěru činí 365 % ročně z jistiny, a proto je zcela zjevně nepřiměřený. Mezi účastníky pak byla dne 19. 4. 2021 uzavřena smlouva [číslo] na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 6 000 Kč. Tuto žalovaný žalobkyni vrátil a společně s ní zaplatil poplatek ve výši 2 218 Kč, který je vzhledem k tomu, že nebyla zkoumána úvěruschopnost žalovaného, bezdůvodným obohacením na straně žalobkyně. Proto žalovaný tuto částku započítal proti v nyní projednávané věci žalované částce. 3. Ačkoliv žalobkyně se s tvrzeními žalovaného o neplatnosti smluv o úvěru uzavřených mezi účastníky neztotožnila, souhlasila s žalovaným učiněnou námitkou započtení ohledně částky 2 218 Kč, a proto vzal soud ve smyslu § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), za své skutkové zjištění, že žalovaný má vůči žalobkyni pohledávku ve výši 2 218 Kč způsobilou k započtení. 4. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav: Účastníci uzavřeli dne smlouvu [číslo] na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč a žalovaný se jej zavázal zaplatit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 803 Kč (prokázáno smlouvou ze dne 22. 5. 2021). Dne 22. 5. 2021 byly z účtu žalobkyně na účet žalovaného uvedený ve smlouvě zaslány peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč (prokázáno potvrzením banky o provedené úhradě). Žalovaný dluh nezaplatil, a proto jej žalobkyně vyzvala k zaplacení dlužné částky do sedmi dnů (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 23. 7. 2021). Dalšími provedenými důkazy, a to smlouvou [číslo] ze dne 19. 4. 2021 a detaily plateb, soud nezjistil další rozhodné skutečnosti, když rozhodné skutečnosti podávající se z těchto listin byly učiněny nespornými účastníky řízení. 5. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 6. Žalobkyně smlouvu uzavírala v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.), a jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o.z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o.z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru. 7. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Povinností je zejména uchovávat mj. dokumenty a záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dokumenty je nutno uchovávat nejméně po dobu pěti let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty a záznamy vznikly. 9. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Ze shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost poskytovatele úvěru zkoumat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nastává tehdy, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet jednotlivé splátky úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr (tj. konkrétní příjmy ze zaměstnanecké či jiné činnosti, konkrétní náklady na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, v neposlední řadě též případné závazky žadatele z dříve uzavřených smluv). Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje. 11. Ze smlouvy a žalobních tvrzení se nepodává, zda a z jakých konkrétních informací o příjmech a výdajích žalovaného věřitel vycházel a zda tato tvrzení spotřebitele skutečně ověřoval. 12. Soud nepostupoval dle § 115a o.s.ř. a ve věci nařídil jednání mj. za tím účelem, aby mohl žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. poskytnout poučení, že jí dosud nebyly vylíčeny všechny rozhodující skutečnosti a nebyla prokázána tvrzení o tom, že žalobkyně skutečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to včetně následků spojených s nesplněním výzvy k jejich dotvrzení a označení. Nutno dodat, že poučení dle shora citovaného ustanovení o.s.ř. se poskytuje pouze účastníku (jeho zmocněnci či zástupci), který je přítomen u jednání, při jiném úkonu soud takové poučení neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být takové poučení poskytnuto účastníku, který se k jednání nedostavil a nepožádal o odročení jednání z důležitého důvodu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008). Je-li jednáno v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zmocněnce či zástupce), je to účastník, jenž svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2006 sp. zn. 29 Odo 832/2006). Za situace, kdy se žalobkyně omluvila z jednání a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci v její nepřítomnosti se tak sama připravila o dobrodiní soudu ve formě poučovací povinnosti dle § 118a o.s.ř. 13. S ohledem na skutečnost, že v projednávané věci nebylo zjištěno, že by věřitel při poskytování spotřebitelského úvěru zkoumal úvěruschopnost žalovaného, soud dospěl k závěru, že mezi stranami uzavřená smlouva o úvěru je neplatná. Ačkoliv znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru podmiňuje neplatnost smlouvy námitkou učiněnou spotřebitelem v promlčecí lhůtě, takové ustanovení je v rozporu s články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, které mají být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátním