5 EVC 1/2020-81 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 67 900 Kč s příslušenstvím s tím, že účastníci uzavřeli dne 27. 9. 2018 nájemní smlouvu, v níž se žalobkyně zavázala žalované přenechat k užívání byt [číslo] ve 2. nadzemním podlaží domu [adresa] v ulici [ulice] v [obec] Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou do 30. 9. 2019, přičemž byla prodloužena do 31. 12. 2020. Žalovaná se ve smlouvě zavázala platit nájemné ve výši 6 500 Kč měsíčně a zálohy na služby ve výši 2 000 Kč měsíčně. Splatnost měsíčních plateb byla stanovena ke každému 20. dni v měsíci. Žalovaná neuhradila řádně a včas nájemné a zálohy na služby za měsíce listopad 2019 až duben 2020 a červen a červenec 2020. 2. V průběhu řízení vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 12 000 Kč, neboť žalovaná tuto částku zaplatila. Usnesením zdejšího soudu ze dne 17. 12. 2020, č.j. 5 EVC 1/2020-27, bylo řízení co do této částky zastaveno, přičemž předmětem řízení zůstala ve výroku I. uvedená částka a specifikované příslušenství. 3. Žalovaná se k žalobě, ač jí byla řádně doručena, nevyjádřila. 4. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou své mezinárodní příslušnosti za situace, kdy žalovaná je subjektem cizího práva, když tato skutečnost zakládá cizí prvek ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo 1215/2012 (dále jen„ nařízení Brusel I bis“), a dospěl k závěru, že zdejší soud je s ohledem na úpravu obsaženou v čl. 4 odst. 1 nařízení Brusel I bis mezinárodně příslušným ve věci rozhodnout, když žalovaná má bydliště na území České republiky. 5. Žalobkyně souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se k navrženému postupu nevyjádřila, a proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“). Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ustanovení § 115a o.s.ř. a věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 6. Soud provedl důkazy listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení (§ 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ustanovení § 132 o.s.ř byl v řízení prokázán následující skutkový stav: Účastníci uzavřeli nájemní smlouvu, jejímž předmětem byl byt ve vlastnictví žalobkyně [číslo] ve 2. nadzemním podlaží budovy [adresa], stojící na pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, obec a [katastrální uzemí]. Nájem byl sjednán na dobu určitou do 30. 9. 2019, žalovaná se zavázala hradit nájemné ve výši 6000 Kč měsíčně a zálohy na služby ve výši 2 000 Kč měsíčně, to vše nejpozději do 20. dne příslušného měsíce (prokázáno smlouvou ze dne 27. 9. 2018). Žalovaná byt k užívání převzala dne 27. 9. 2018 (prokázáno protokolem o předání a převzetí nájemního bytu ze dne 27. 9. 2018). Vztah mezi účastníky byl prodloužen dodatkem o prodloužení nájemní smlouvy, která byla prodloužena do 31. 12. 2020 (prokázáno dodatkem o prodloužení nájemní smlouvy ze dne 30. 10. 2019). Jelikož žalovaná nájemné a zálohy řádně a včas nehradila, byla před podáním žaloby vyzvána k jejich zaplacení (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 31. 3. 2020 včetně podacího lístku). 7. Po právní stránce soud vztah účastníků posoudil dle občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o.z.“). Podle § 2201 o.z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle § 2236 odst. 1 o.z. bytem se rozumí místnost nebo soubor místností, které jsou částí domu, tvoří obytný prostor a jsou určeny a užívány k účelu bydlení. Ujednají-li si pronajímatel s nájemcem, že k obývání bude pronajat jiný než obytný prostor, jsou strany zavázány stejně, jako by byl pronajat obytný prostor. Podle § 2237 o.z. smlouva vyžaduje písemnou formu; pronajímatel však nemá právo namítnout vůči nájemci neplatnost smlouvy pro nedostatek formy. 8. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, když mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o nájmu bytu, přičemž žalovaná sjednané nájemné a zálohy na služby řádně nehradila, a proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Tím, že žalovaná jednotlivé platby nájemného a záloh nezaplatila v termínu splatnosti, dostal se tak dnem následujícím po dni splatnosti každé z plateb do prodlení se zaplacením dané částky. Úrok z prodlení přiznal soud žalobkyni zákonný dle § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., jak žalobkyně požadovala. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. 9. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná a náleží ji plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení a náhrady za daň z přidané hodnoty, jelikož advokát žalobkyně je plátcem této daně. Konkrétně má žalobkyně nárok na náhradu částky: -) 3 395 Kč (zaplacený soudní poplatek), o) Advokát žalobkyně učinil v řízení celkem čtyři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), návrh ve věci samé, výzva k plnění, částečné zpětvzetí žaloby (§ 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). o) Mimosmluvní odměna za čtyři úkony právní služby činí 4 x 3 820 Kč (§ 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta činí 4 x 300 Kč (§ 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). -) 3 460,80 Kč (náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobkyně a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem tak má žalobkyně nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 23 335,80 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). Pokud se přisouzená částka podrobí testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 a další rozhodnutí ve věci náhrady nákladů civilního řízení) má soud za to, že obstojí, když odráží jak povahu uplatněného nároku i jeho výši v návaznosti na počet úkonů právní služby.