12 C 103/2022-37 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhá zaplacení celkové částky 297 490,22 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila následovně. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 28. 4. 2021 rámcovou smlouvu [číslo] na základě které byl žalovanému aktivován běžný účet č [bankovní účet]. Dne 23. 7. 2021 žalovaný uzavřel s žalobkyní dodatek č. 4 k uvedené rámcové smlouvě, kterým žalovaný požádal o úvěr ve výši 300 000 Kč a kterým bylo dále sjednáno mezi účastníky pojištění; žalovanému byl úvěr ve výši 300 000 Kč poskytnut dne 28. 7. 2021 vyplacením na běžný účet po té, co žalobkyně ověřila schopnost žalovaného úvěr splácet, přičemž vycházela při hodnocení z informací uvedených žalovaným v žádosti o úvěr, z databází a z výpisu z účtu č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázel úvěr splatit 96 měsíčními splátkami ve výši 5 180 Kč spolu s měsíčními splátkami pojistného ve výši 451 K;, úroková sazba byla sjednána ve výši 13,9 % p.a. č. Vzhledem k tomu, že žalovaný smlouvu porušil, když se dostal do prodlení se splácením úvěru, zesplatnila žalobkyně úvěr ke dni 15. 11. 2021. Dluh žalovaného tvoří jistina ve výši 296 190,96 Kč, smluvní úrok, zákonný úrok z prodlení a dále částka 1 299,26 Kč z titulu nesplaceného pojistného. Přes upomínky žalovaný zažalovanou částku dosud neuhradil. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou své mezinárodní příslušnosti za situace, kdy žalovaný je subjektem cizího práva, když tato skutečnost zakládá cizí prvek ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo 1215/2012 (dále jen„ nařízení Brusel I bis“), a dospěl k závěru, že zdejší soud je s ohledem na úpravu obsaženou v čl. 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis mezinárodně příslušným ve věci rozhodnout, když žalovaný má trvalý pobyt na území České republiky. 4. Dále soud postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř. a věc rozhodl jen na základě listinných důkazů předložených žalobkyní bez nařízeného jednání. Postup soudu dle § 115a o. s. ř. je podmíněn tím, aby se účastníci práva účasti na projednávání věci vzdali nebo s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili a věc bylo možno rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených účastníky. Žalobkyně vyslovila souhlas s tímto postupem již v podaném návrhu. Žalovaný byl pak usnesením zdejšího soudu ze dne 9. 8. 2022 vyzván, aby se k navrženému postupu vyjádřil; žalovaný se nevyjádřil, soud tak dle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, že proti tomuto postupu nemá námitky. 5. Z listin předložených žalobkyní soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 6. Dne 28. 4. 2021 sjednala žalobkyně s žalovaným rámcovou smlouvu [číslo] na základě které byl žalovanému aktivován běžný účet č [bankovní účet] (prokázáno rámcovou smlouvou [číslo]). Dne 23. 7. 2021 požádal žalovaný u žalobkyně o úvěr a uvedl, že jeho průměrný čistý měsíční příjem ze zaměstnání činí 26 884 Kč, žije sám v nájmu a jeho splátky z jiných závazků činí 4 500 Kč (prokázáno listinou Přehled žádostí o úvěr – aplikační data). Průměrný čistý měsíční příjem žalovaného za období od 1. 7. 2020 do 30. 6. 2021 činil 27 909 Kč (prokázáno Potvrzením o výši příjmu). Z výpisu z běžného účtu žalovaného žalovaná získala přehled o měsíčních příjmech a výdajích žalovaného (prokázáno potvrzením o výši příjmu ze dne 28. 7. 2021, výpisem z běžného účtu). Dne 23. 7. 2021 sjednala žalobkyně s žalovaným dodatek č. 4, jehož obsahem byla dohoda o poskytnutí úvěru ve výši 300 000 Kč s úrokovou sazbou 13,9 % p.a.; součástí dále bylo i ujednání o sjednání pojištění schopnosti splácet úvěr. Žalovaný se ve smlouvě zavázal splácet úvěr v pravidelných měsíčních splátkách po 5 180 Kč, jakož i pojistné ve výši 451 Kč, pro případ prodlení s úhradou splátky se žalovaný dále zavázal k úhradě účelně vynaložených nákladů na vymáhání dluhu (prokázáno dodatkem č. 4 k rámcové smlouvě [číslo] ze dne 23. 7. 2021). Dne 28. 7. 2021 byly žalovanému připsány peněžní prostředky ve výši 300 000 Kč na účet č. [bankovní účet] (prokázáno výpisem z běžného účtu). Dne 23. 11. 2021 byla žalovanému žalobkyní zaslána výzva k zaplacení dluhu ze dne 22. 11. 2021, ve které mu bylo oznámeno zesplatnění úvěru z důvodu opakovaného porušování smluvních podmínek a současně byl vyzván k zaplacení dlužné částky (prokázáno výzvou k zaplacení dluhu – takzvanou předžalobní výzvou ze dne 22. 11. 2021, včetně podací zprávy). 7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: <i>8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>9. Podle § 2758 odst. 1 o. z. se pojistnou smlouvou pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné.</i> <i>10. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splacením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 11. Soud shledal, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru dle § 2395 an. o. z. Žalobkyně splnila svou povinnost vyplývající z § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když od žalovaného získala informace o jeho majetkových poměrech. Žalovanému bylo poskytnuto 300 000 Kč s tím, že sjednaná splátka byla ve výši, která měla být pokryta disponibilním příjmem žalovaného. Žalovaný na základě smlouvy čerpal peněžní prostředky, poskytnuté peněžní prostředky řádně nesplácel a svému závazku v částce 296 190,96 Kč s příslušenstvím nedostál. Výše žalované částky nebyla v řízení nijak rozporována. 12. Tím, že se žalovaný ocitl v prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1968, 1970 o. z.), náleží žalobkyni též požadovaný zákonný úrok z prodlení z nárokované jistiny dle prováděcího předpisu (nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), soud žalobě vyhověl proto i v tomto rozsahu (výrok I písm. c) rozsudku). Vzhledem k tomu, že v protokolu o vyhlášení rozsudku nebylo uvedeno, že se jedná o zákonný úrok z prodlení, přičemž se jednalo o zřejmou chybu v psaní, soud ji v rámci písemného vyhotovení rozsudku postupem podle § 164 o. s. ř. opravil tak, že se jedná o zákonný úrok ve výši 8,5 % ročně z částky 296 190,96 Kč od 2. 12. 2021 do zaplacení. 13. Dále soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným vznikl právní vztah založený pojistnou smlouvou ve smyslu § 2758 o. z. a žalovanému vznikla povinnost zaplatit pojistné. Žalovaný svou povinnost uhradit pojistné nesplnil, a proto má žalobkyně právo na dlužné pojistné ve výši 1 299,26 Kč. 14. Žaloba byla z uvedených důvodů shledána jako důvodná a bylo jí proto vyhověno (výrok I.). 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal plně úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení v celkové výši 11 900 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku v uvedené výši a která byla žalobkyní v postavení nezastoupeného účastníka požadována. 16. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.).