5 C 259/2022-36 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že ve dnech 27. 5. 2019 a 10. 8. 2019 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], smlouvy o úvěru [číslo] [číslo] na jejichž základě byly žalovanému poskytnuty úvěry ve výši 18 000 Kč a 25 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal za poskytnutí peněžních prostředků věřiteli zaplatit v případě smlouvy [číslo] úrok ve výši 3 600 Kč s úrokovou sazbou 18,87 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 3 600 Kč, odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 200 Kč a poplatek za pojištění úvěru ve výši 480 Kč, a v případě smlouvy [číslo] úrok ve výši 4 250 Kč s úrokovou sazbou 20,74 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 5 000 Kč, odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 14 250 Kč a poplatek za pojištění úvěru ve výši 640 Kč. Věřitel před uzavřením každé ze smluv řádně posoudil schopnost žalovaného splácet úvěr. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas, v důsledku čehož se staly oba jeho závazky splatnými v celém rozsahu. Žalovaný na své dluhy dosud uhradil částky ve výši 8 700 Kč a 2 500 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní došlo s účinností ke dni 15. 1. 2021 k postoupení pohledávek za žalovaným na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno přípisem. Přes výzvy žalobkyně žalovaný zbytek dluhu neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil. 3. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou své mezinárodní příslušnosti za situace, kdy žalovaný je subjektem cizího práva, když tato skutečnost zakládá cizí prvek ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo 1215/2012 (dále jen„ nařízení Brusel I bis“), a dospěl k závěru, že zdejší soud je s ohledem na úpravu obsaženou v čl. 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis mezinárodně příslušným ve věci rozhodnout, když žalovaný má bydliště na území České republiky. 4. Soud ve věci jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), bez přítomnosti účastníků, když žalovaný svou neúčast na jednání ani neomluvil. Žalobkyně požádala o případné odročení jednání, shledal-li by soud, že jí tvrzené a dokládané skutečnosti jsou nedostatečné pro to, aby mohlo být žalobě v celém rozsahu vyhověno. Soud této žádosti nevyhověl z důvodů uvedených níže. 5. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav: 6. Právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], a žalovaný uzavřeli dne 27. 5. 2019 smlouvu [číslo] na základě které původní věřitel poskytl žalovanému částku ve výši 18 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a úrok ve výši 3 600 Kč s úrokovou sazbou 18,87 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 3 600 Kč, odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 200 Kč a poplatek za pojištění úvěru ve výši 480 Kč, a to v 60 pravidelných týdenních splátkách. Peněžní prostředky žalovaný převzal v den podpisu smlouvy, což výslovně stvrdil svým podpisem na smlouvě. Smluvní strany si sjednaly úrok ve výši 18,87 % ročně. Jedno z ustanovení smlouvy obsahuje formuli, že žalovaný poskytl věřiteli úplné a pravdivé informace o tom, že je schopen splácet úvěr, přičemž věřitel tyto informace ověřil a vyhodnotil (prokázáno smlouvou [číslo]). Žalovaný zatím na svůj dluh uhradil celkovou částku 8 700 Kč. 7. Dále právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], a žalovaný uzavřeli dne 10. 8. 2019 smlouvu [číslo] na základě které původní věřitel poskytl žalovanému částku ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a úrok ve výši 4 250 Kč s úrokovou sazbou 20,74 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 5 000 Kč, odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 14 250 Kč a poplatek za pojištění úvěru ve výši 640 Kč, a to v 80 pravidelných týdenních splátkách. Peněžní prostředky žalovaný převzal v den podpisu smlouvy, což výslovně stvrdil svým podpisem na smlouvě. Smluvní strany si sjednaly úrok ve výši 20,74 % ročně. Jedno z ustanovení smlouvy obsahuje formuli, že žalovaný poskytl věřiteli úplné a pravdivé informace o tom, že je schopen splácet úvěr, přičemž věřitel tyto informace ověřil a vyhodnotil (prokázáno smlouvou [číslo]). Žalovaný zatím na svůj dluh uhradil celkovou částku 2 500 Kč. 8. Před uzavřením každé smlouvy byla žalovaným vyplněna, resp. podepsána Karta zákazníka s údaji hodnotícími bonitu zákazníka. V kartách byl uveden čistý měsíční příjem žalovaného, kdy tento byl uveden v rozmezí 18 719 Kč až 19 866 Kč, odhadované měsíční výdaje byly uvedeny v rozmezí 6 200 Kč až 9 800 Kč (prokázáno Kartami zákazníka). 9. Pohledávky za žalovaným byly s účinností ke dni 15. 1. 2021 převedeny na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 včetně seznamu a oznámením ze dne 18. 2. 2021 včetně podacího lístku). K zaplacení zbývající dlužné částky byl žalovaný řádně vyzván upomínkou před podáním žaloby (prokázáno předžalobní výzvou včetně podacího lístku). 10. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 11. Žalobkyně, resp. její právní předchůdce, smlouvu uzavírala v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.), a jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o.z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o.z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, kdy peněžité zápůjčka je ve smyslu § 2 odst. 1 citovaného zákona spotřebitelským úvěrem. 12. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli. 13. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 14. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Povinností je zejména uchovávat mj. dokumenty a záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dokumenty je nutno uchovávat nejméně po dobu pěti let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty a záznamy vznikly. 15. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 16. Ze shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost poskytov