5 C 416/2022-24 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení zažalované částky s tím, že její právní předchůdkyně - [právnická osoba] uzavřela se žalovaným dne 29. 4. 2010 smlouvu, podle které zřídila žalovanému bankovní účet č. [bankovní účet] a umožnila mu čerpat kontokorentní úvěr až do výše limitu 15 000 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 29 % ročně. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky banky. Žalovaný se zavázal platit bance poplatky dle sazebníku. Žalovaný porušoval smluvní podmínky, nesplácel úvěr řádně a včas, a nedovoleně překročil úvěrový limit. Žalobkyně proto v souladu se smluvními ujednáními prohlásila úvěr za splatný ke dni 8. 12. 2020. Žalovaný ani po zesplatnění nezaplatil dluhy z úvěru a poplatky. Banka následně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2021. Žalovaný dosud dluží na jistině úvěru částku 19 220,84 Kč a na poplatcích částku 1 800 Kč. Dále žalobkyně požadovala příslušenství pohledávky, a to úrok z prodlení a smluvní úrok. Žalovaný dluh žalobkyni nezaplatil ani po předžalobní výzvě. 2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil. 3. Účastníci se k výzvě soudu, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutí věci bez nařízení ústního jednání, nevyjádřili, a proto má soud za to, že nemají námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“). Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle § 115a o.s.ř. a věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 4. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav: 5. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o zřízení běžného účtu a o poskytnutí kontokorentního úvěru, jejíž součástí jsou obchodní podmínky banky a dispozice k produktům (prokázáno smlouvou ze dne 29. 4. 2010). Předchůdkyně žalobkyně dle uzavřené smlouvy poskytla žalovanému úvěr do výše smluveného limitu 15 000 Kč, který žalovaný čerpal. Úrok z úvěru byl sjednán ve výši 29 % ročně. Žalovaný se smlouvou zavázal zaplatit žalobkyni poplatky dle sazebníku ve výši 1 800 Kč (vše prokázáno výpisem z úvěrového účtu, dispozicemi k produktům, sazebníkem). Protože žalovaný nehradil úvěr v souladu se smluvními podmínkami, žalobkyně úvěr prohlásila za splatný ke dni 8. 12. 2020 a vyzvala žalovaného k úhradě zbylé části dluhu a poplatků (prokázáno dopisem ze dne 10. 12. 2020). Žalobkyně nabyla pohledávku od své předchůdkyně postoupením, které bylo žalovanému písemně oznámeno (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2021 včetně příloh, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 9. 12. 2021). Přes výzvu žalovaný pohledávku v žalované výši nezaplatil (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 14. 4. 2022). 6. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků při aplikaci ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění, jako smlouvu o úvěru podle § 497 a násl. zákona číslo 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Ustanovení § 497 obchodního zákoníku stanoví, že smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. 7. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba je co do žalované částky, zákonných úroků z prodlení a části smluvních úroků důvodná, a proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku. Soud nepřiznal žalobkyni právo na zaplacení části smluvního úroku z jistiny úvěru za dobu od 91. dne prodlení žalovaného (tj. od 10. 3. 2021) do zaplacení, a to ve výši rozdílu mezi účastníky sjednaným smluvním úrokem a úrokem ve výši zápůjční úrokové sazby podle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. (tj. 29 – 8,25 = 20,75 %), neboť úvěr byl žalovanému poskytnut jako spotřebiteli a žalobkyně má proto za uvedené období nárok pouze na úrok v zákonem stanovené výši. Soud proto žalobu v tomto rozsahu jako nedůvodnou částečně zamítl. Žalovaný své smluvní povinnosti nedostál a úvěr v termínu splatnosti nezaplatil. Tím se žalovaný dostal dnem následujícím po dni splatnosti do prodlení. Úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. přiznal soud žalobkyni zákonný ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. 8. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve věci neúspěšná jen ohledně části požadovaného příslušenství, a proto ji náleží plná náhrada v řízení účelně vynaložených nákladů a daně z přidaného hodnoty, neboť její zástupce je plátcem této daně. Konkrétně má žalobkyně nárok na náhradu částky: -) 1 052 Kč (zaplacený soudní poplatek), o) Advokát žalobkyně učinil v řízení celkem tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), návrh ve věci samé, výzva k plnění (§ 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). o) Mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby činí do podání návrhu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) 3 x 300 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c) bod 2. vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta do podání návrhu činí 3 x 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). -) 252 Kč (náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobkyně a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem tak má žalobkyně nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 2 504 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). Pokud se přisouzená částka podrobí testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 a další rozhodnutí ve věci náhrady nákladů civilního řízení) má soud za to, že obstojí, když odráží jak povahu uplatněného nároku i jeho výši v návaznosti na počet úkonů právní služby.