5 C 81/2022-57 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 17. 10. 2018 byla mezi účastníky jako podnikateli při jejich podnikatelské činnosti uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 110 000 Kč, která byla žalovanému vyplacena dne 19. 10. 2018. Žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit společně se sjednaným úrokem formou 60 měsíčních splátek po 5 130 Kč. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas, k datu 20. 10. 2020 došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění pohledávky. Žalovaný byl podle smlouvy povinen v případě prodlení se splácením zaplatit smluvní pokutu ve výši 25 % z aktuální výše dlužné částky, pokud tato není uhrazena do 10 dnů od zesplatnění dlužné částky. Žalobkyní byla tato smluvní pokuta vyčíslena ve výši 54 962 Kč. Dále je žalovaný dle smlouvy povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý den prodlení počínaje prvním dnem po zesplatnění, kdy žalobkyní byla vyčíslena ve výši 38 Kč. Dále žalobkyně požadovala zaplacení 1 200 Kč představující výši nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve vztahu mezi podnikateli. Žalovaný přes výzvy žalobkyně dluh neuhradil. Žalobkyně k poučení soudem sdělila, že v tomto konkrétním případě nebylo její povinností zkoumat úvěruschopnost žalovaného, neboť smlouva byla uzavřena mezi podnikateli, což vyplývá ze smluvního označení žalovaného identifikačním číslem osoby, přičemž skutečnost, že žalovaný je podnikatelem, vyplývá i z jednotlivých ustanovení smlouvy a živnostenského rejstříku. 2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil. 3. Soud ve věci jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), bez přítomnosti žalovaného, který svou neúčast na jednání ani neomluvil. Zástupce žalobkyně se k jednání dostavil, přičemž v rámci závěrečného návrhu uvedl, že soudu nic nebránilo rozhodnout rozsudkem pro zmeškání. K tomu jen soud uvádí, že ačkoliv zástupce žalobkyně na začátku jednání zjišťoval, zda byl žalovaný k jednání řádně a včas předvolán, samotné vydání kontumačního rozsudku nenavrhl, a proto již jen z tohoto důvodu nebylo možné rozsudkem pro zmeškání rozhodnout. 4. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav: 5. Účastníci uzavřeli dne 17. 10. 2018 smlouvu o revolvingové podnikatelské zápůjčce [číslo] na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 110 000 Kč převodem na účet. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok, celkem se zavázal zaplatit částku 307 800 Kč v 60 měsíčních splátkách po 5 130 Kč. Podle čl. 8 smlouvy má žalobkyně právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 25 % z aktuální dlužné částky, není-li dlužná částka zaplacena do 10 dnů od jejího zesplatnění. Podle čl. 8 smlouvy, nebude-li dále zaplacena částka odpovídající nové jistině ani den po zesplatnění úvěru, vznikne žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z nové jistiny zápůjčky až do jejího zaplacení. V záhlaví smlouvy je u označení žalovaného jako smluvní strany uvedeno IČO, kromě označení smlouvy a žalovaného se z dalšího textu smlouvy dále nepodává, že měla být uzavřena mezi podnikateli (prokázáno smlouvou [číslo] ze dne 17. 10. 2018 a dokladem o bezhotovostním převodu ze dne 19. 10. 2018). Žalovaný byl v době uzavření smlouvy zapsán jako podnikající fyzická osoba (prokázáno výpisem z živnostenského rejstříku ke dni 17. 10. 2018 a opisy vybraných údajů z DAP DPFO za rok 2016 a 2017). Následně bylo žalovanému zasláno oznámení o schválení zápůjčky včetně splátkového kalendáře ke smlouvě (prokázáno oznámením ze dne 22. 10. 2018, splátkovým kalendářem a dodejkou). Žalovaný sjednané splátky nehradil řádně a včas, dosud žalobkyni zaplatil celkovou částku ve výši 98 210 Kč (prokázáno kartou klienta). Oznámení ze dne 20. 10. 2020 byla dlužná částka ze smlouvy zesplatněna (prokázáno oznámením ze dne 20. 10. 2020). Před podáním žaloby žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky do 15 dnů od odeslání výzvy s upozorněním na možnost domáhání se jejího zaplacení soudní cestou (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 28. 7. 2021 včetně podacího archu). 6. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 7. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli. 8. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Povinností je zejména uchovávat mj. dokumenty a záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dokumenty je nutno uchovávat nejméně po dobu pěti let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty a záznamy vznikly. 10. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Spornou okolností ohledně právního posouzení věci byla skutečnost, zda se v projednávané věci jedná o smlouvu spotřebitelskou či smlouvu uzavřenou mezi podnikateli. Východiskem pro takové právní posouzení a aplikaci příslušných ustanovení na ochranu spotřebitele je názor, podle něhož se spotřebitel ocitá ve fakticky nerovném postavení s profesionálním dodavatelem, a to s ohledem na okolnosti kontraktačního procesu, znalost práva a možnost stanovovat podmínky jednostranně cestou formulářových smluv (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 10. 1. 2012, sp. zn. I ÚS 1930/11). Postavení jedné smluvní strany jako spotřebitele či podnikatele tak nelze odvozovat z formální stránky vztahu mezi subjekty (např. označení stran a smlouvy), nýbrž je nutno vztah účastníků smlouvy uchopit materiálně, tedy s ohledem na obsah smlouvy a průběh jejího uzavírání. To znamená, že i osoba s živnostenským oprávněním může v konkrétním vztahu vystupovat jako spotřebitel, pokud jedná mimo rámec své podnikatelské činnosti. Souvislost půjčovaných prostředků s podnikáním nelze prokazovat jen tak, že ve smlouvě je uveden údaj o sídle a identifikačním čísle podnikatele, ani tím, že smlouva„ skrytě“ obsahuje ve formulářových ustanovení blíže neurčené označení„ podnikatelské účely“ (srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 6. 2021, sp. zn. II. ÚS 1176/21). S ohledem na uvedené závěry Ústavního soudu soud nemohl pouze na základě označení žalovaného a smlouvy uzavřít, že smlouvu uzavíral v post