9 C 484/2021-44 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 228 375,47 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tím, že žalovaný neplnil platební povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru, kterou uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] ([IČO], dále jen„ právní předchůdce“) dne 9. 10. 2018. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 200 000 Kč, úroková sazba byla sjednána ve výši 12,90 % p.a. Úvěrem byly konsolidovány dosavadní závazky žalovaného. Schopnost žalovaného úvěr splácet hodnotil právní předchůdce z informací uvedených žalovaným v žádosti o úvěr, z databází, z potvrzení o výši příjmu. Žalovaný se zavázel úvěr splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 3 139,23 Kč, počínaje dnem 15. 11. 2018. Vzhledem k tomu, že žalovaný smlouvu porušil, když se dostal do prodlení se splácením úvěru, zesplatnila žalobkyně úvěr ke dni 24. 4. 2019. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 7 092,97 Kč, dluh žalovaného tvoří jistina ve výši 198 450,94 Kč, dlužné smluvní úroky 9 182,61 Kč, smluvní poplatky 1 204,94 Kč a úroky z prodlení 181,44 Kč. Přes upomínky žalovaný zažalovanou částku dosud neuhradil. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 6. 2020 uzavřené mezi právním předchůdcem a žalobkyní došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni; postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 29. 6. 2020. 2. Podáním ze dne 16. 12. 2021 vzala žalobkyně návrh co do částky 29 924,53 Kč zpět, soud proto usnesením ze dne 1. 2. 2022, č. j. 9 C 484/2021-23, řízení co do částky 29 924,53 Kč zastavil. Nadále se žalobkyně domáhá zaplacení částky 198 450,94 Kč s příslušenstvím, představující vlastní jistinu úvěru. 3. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 4. Soud v této věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř. a věc rozhodl jen na základě listinných důkazů předložených žalobkyní bez nařízeného jednání. Postup soudu dle § 115a o. s. ř. je podmíněn tím, aby se účastníci práva účasti na projednávání věci vzdali nebo s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili a věc bylo možno rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených účastníky. Žalobkyně souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v podaném návrhu. Účastníci řízení byli dále usnesením zdejšího soudu ze dne 26. 10. 2021 vyzváni, aby se k navrženému postupu vyjádřili; žalobkyně ani žalovaný se nevyjádřili, soud tak dle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, že proti tomuto postupu nemají námitky. 5. Z listin předložených žalobkyní soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 6. Dne 3. 10. 2018 požádal žalovaný u právního předchůdce o úvěr a uvedl, že jeho průměrný čistý měsíční příjem činí 10 399 Kč a celkový čistý měsíční příjem domácnosti pak 25 000 Kč; pracuje v [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] jako dělník, je vdovec a bydlí ve vlastním domě. Dále uvedl, že má již existující závazek v podobě úvěru u právního předchůdce, a to ve výši 187 493,73 Kč s měsíční splátkou 3 348,08 Kč (prokázáno listinou Žádost o úvěr ze dne 3. 10. 2018). Příjem žalovaného ve výši 10 528 Kč byl dne 8. 12. 2017 potvrzen zaměstnavatelem žalovaného, a to [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] (prokázáno potvrzením ze dne 8. 12. 2017). Dne 9. 10. 2018 byla žalovaným a právním předchůdcem podepsána listina označená jako„ Smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet Konsolidace půjček“, jejímž obsahem byla dohoda o poskytnutí úvěru ve výši 200 000 Kč s úrokovou sazbou 12,90 % p.a. Žalovaný se ve smlouvě zavázal splácet úvěr v pravidelných měsíčních splátkách po 3 139,23 Kč. Tímto úvěrem mělo dojít k úhradě úvěru u právního předchůdce ve výši 187 946,65 Kč; zbývající část úvěru mohl žalovaný užít dle svého uvážení. Zároveň bylo mezi účastníky sjednáno pojištění úvěru proti neschopnosti žalovaného splácet úvěr pro případ smrti, invalidity a pracovní neschopnosti (prokázáno smlouvou o úvěru s pojištěním schopnosti splácet Konsolidace půjček ze dne 9. 10. 2018). Dne 9. 10. 2018 čerpal žalovaný poskytnutý úvěr ve výši 187 946,65 Kč na konsolidaci dluhu a ve výši 12 053,35 Kč na svůj běžný účet (prokázáno výpisem z úvěrového účtu č. [bankovní účet] ze dne 1. 11. 2018). Dne 25. 4. 2019 právní předchůdce oznámil žalovanému zesplatnění úvěru ke dni 24. 4. 2019 z důvodu opakovaného porušování smluvních podmínek a současně byl vyzván k zaplacení dlužné částky ve výši 209 019,93 Kč (prokázáno dopisem ze dne 25. 4. 2019). Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 6. 2020 a oznámením o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2020). Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva k plnění (prokázáno dopisem ze dne 29. 6. 2020, včetně dodejky). 7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: <i>8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>9. Podle § 2758 odst. 1 o. z. se pojistitel pojistnou smlouvou zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné.</i> <i>10. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě.</i> <i>11. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splacením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 12. Soud shledal, že mezi právním předchůdcem a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru dle § 2395 an. o. z. a pojistné smlouvy dle § 2758 an o. z. Právní předchůdce splnil svou povinnost vyplývající z § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když od žalovaného získal informace o jeho majetkových poměrech, přičemž disponoval informacemi o dosavadním splácení jednoho úvěru, který byl poskytnutým úvěrem konsolidován. Žalovanému bylo poskytnuto 200 000 Kč na splacení dosavadního závazku s tím, že výsledná splátka byla nižší než původní splátka úvěru. Na základě takových skutečností existoval předpoklad, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Žalovaný na základě smlouvy čerpal peněžní prostředky, poskytnuté peněžní prostředky řádně nesplácel a svému závazku v částce 198 450,94 Kč nedostál. Výše žalované částky nebyla v řízení nijak rozporována. 13. Soud ve věci shledal aktivní legitimaci žalobkyně, neboť tato nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávky v souladu s § 1879 o. z. 14. Tím, že se žalovaný ocitl v prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1968, 1970 o. z.), náleží žalobkyni též požadovaný zákonný úrok z prodlení z nárokované jistiny dle prováděcího předpisu (nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). 15. Žaloba byla z uvedených důvodů shledána jako důvodná a bylo jí proto vyhověno (výrok I.). 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná nárok na náhradu nákladů řízení v částce 43 693,60 Kč Tyto náklady sestávají z poměrné části zaplaceného soudního poplatku ve výši 8 939 Kč, z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1, § 7 bod 6., § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 228 375,47 sestávající z částky 27 660 Kč za tři úkony právní služby po 9 220 Kč včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle §13 odst. 4 a. t. (výzva k plnění, převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby); dále náklady tvoří náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 28 560 Kč ve výši 5 997,60 Kč, neboť zástupce žalobkyně doložil osvědčení o registraci plátce DPH. Ve vztahu k úkonům – vyjádření ze dne 16. 12. 2021, 21. 2. 2022 – soud pro úplnost uvádí, že tato vyjádření doplňovala tvrzení a označovala důkazy k jejich prokázání, které však měly být obsaženy již ve vlastní žalobě, proto soud žalobkyni odměnu za tyto úkony nepřiznal. 17. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) O splatnosti náhrady nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.