11 C 218/2023-28 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 16 903 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 19. 12. 2022. 2. Žalovaná se k návrhu nevyjádřila. 3. Z předsmluvních informací, úvěrové smlouvy, opisu výpisu přijatého ověřovacího poplatku, opisu výpisu proplacení smlouvy z účtu, potvrzení o proplacení smlouvy, kopie dokladů, výpisu z obchodního rejstříku, metodiky posouzení úvěryschopnosti, karty klienta, splátkového kalendáře má soud za prokázané, že žalovaná uzavřela se žalobkyní úvěrovou smlouvu ze dne 19. 12. 2022. Na základě úvěrové smlouvy byla žalované poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala k úhradě celé dlužné částky spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč. Úvěr byl sjednán na 24 měsíců. 4. Ze smlouvy o úvěru, sazebníku poplatků, výzvy před zesplatněním s podacím archem, výzvy ke splacení úvěru včetně podacího archu, výpisu čerpání, splátek a úhrad má soud za prokázané, že žalovaná na pohledávku uhradila celkem 2 Kč. Žalobkyně dále žalované vyúčtovala smluvní pokutu v celkové výši 1 500 Kč, náklady za vymáhání pohledávky v celkové výši 1 030 Kč, poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatek za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, poplatky za prodloužení splatnosti„ korunovým odkladem“ v celkové výši 1 980 Kč, úroky v celkové výši 1 470 Kč. Dne 24. 4. 2023 byla žalované zaslána výzva před zahájením vymáhání celého úvěru. Dne 9. 6. 2023 byla žalované zaslána výzva ke splacení celého úvěru. 5. Z předžalobní upomínky a potvrzení o podání má soud za prokázané, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dluhu. 6. Naopak v řízení nebylo prokazováno, že by žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala úvěryschopnost žalované. S ohledem na to, že se žalobkyně k nařízenému jednání nedostavila, nemohl jí soud poskytnout potřebná poučení v souladu s ustanovením § 118a odst. 3 o.s.ř. 7. Po právní stránce soud hodnotil věc dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti. 8. Žalobkyně smlouvu uzavírala v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o. z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru. 9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 10. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 11. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 12. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly. 15. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 16. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 18. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 19. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 20. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 21. Podle § 1968 věta prvá o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 22. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 23. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je pouze částečně. 24. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně, coby poskytovatele spotřebitelského úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalované. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně neunesla břemeno důkazní ohledně skutečnosti, že své povinnosti ve smyslu ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru dostála. 25. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, ale nijak neprokázala. Žalobkyně sice doložila potvrzení o provedení ověření bonity klienta, ale údaje uváděné v tomto potvrzení nejsou nijak doloženy, kdy je zde například uvedeno, že příjem ostatních členů domácnosti je 27 000 Kč, ale z této listiny ani není patrné, kdo tohoto příjmu dosahuje a jakým způsobem. Některé údaje si vyloženě odporují, když na jednu stranu je uvedeno, že žalovaná nemá žádné děti, ale na druhou stranu je uvedeno, že zdroj příjmů žalované je mateřská dovolená. 26. Za situace, kdy je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované částku 10 000 Kč. Žalovaná na tento závazek uhradila celkem 2 Kč. Žalovaná je tedy povinna zaplatit žalobkyni částku 9 998 Kč. S ohledem na shora uvedené soudu nezbylo než žalobu ve zbytku jako nedůvodnou zamítnout. 27. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně měla ve částečný úspěch, soud jí tedy přiznal 18 % účtovaných nákladů řízení ve výši 405,36 Kč za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměnu advokáta podle § 14b, § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (v platném znění) ve výši 900 Kč za 3 úkony právní služby po 200 Kč, paušální částku náhrady hotových výdajů 300 Kč (3 úkony po 100 Kč) podle § 14b advokátního tarifu, + 21% DPH. Při posuzování poměru úspěchu ve věc