12 C 208/2023-72 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhá zaplacení částky 268 089,78 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tím, že žalovaný neplnil platební povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru, kterou s žalobkyní uzavřel dne [datum]. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 300 000 Kč, úroková sazba byla sjednána ve výši 4,9 % p.a.; žalovaný se zavázel úvěr splácet 96 pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 3 784 Kč. V rámci smlouvy o úvěru bylo sjednáno pojištění úvěru s měsíční paušální úhradou ve výši 250 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný smlouvu porušil, když se dostal do prodlení se splácením úvěru, zesplatnila žalobkyně úvěr ke dni [datum]. Dluh žalovaného tvoří jistina ve výši 268 089,78 Kč, smluvní úrok ve výši 4,90 % ročně a zákonný úrok z prodlení. K výzvě soudu pak žalobkyně doplnila, že úvěrem byly konsolidovány dosavadní závazky žalovaného, kdy doposud činilo úvěrové zatížení žalovaného 3 921 Kč, konsolidací dosavadních úvěrů pak činilo nové zatížení žalovaného 3 784 Kč. Schopnost žalovaného úvěr splácet hodnotila žalobkyně z informací uvedených žalovaným a z výpisu z CRIF, informací ze systému Credit Bureau, výpisem z běžného účtu žalovaného č. [bankovní účet]. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou své mezinárodní příslušnosti za situace, kdy žalovaný je subjektem cizího práva, když tato skutečnost zakládá cizí prvek ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo 1215/2012 (dále jen„ nařízení Brusel I bis“), a dospěl k závěru, že zdejší soud je s ohledem na úpravu obsaženou v čl. 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis mezinárodně příslušným ve věci rozhodnout, když žalovaný má adresu pobytu na území České republiky. Rozhodným právem je pak právo české (dle článku 6 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne [datum] o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (nařízení Řím I.). 4. Dále soud v této věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř. a věc rozhodl jen na základě listinných důkazů předložených žalobkyní bez nařízeného jednání. Postup soudu dle § 115a o. s. ř. je podmíněn tím, aby se účastníci práva účasti na projednávání věci vzdali nebo s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili a věc bylo možno rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených účastníky. Žalobkyně souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v podaném návrhu. Účastníci řízení byli dále usnesením zdejšího soudu ze dne [datum] vyzváni, přičemž žalovaný pak opětovně dne [datum], aby se k navrženému postupu vyjádřili; žalobkyně ani žalovaný se nevyjádřili, soud tak dle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, že proti tomuto postupu nemají námitky. 5. Z listin předložených žalobkyní soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 6. Dne [datum] požádal žalovaný prostřednictvím pobočkové sítě žalobkyně o úvěr a uvedl, že jeho příjem činí 21 690 Kč a bydlí v nájemním bytě. Žalobkyně ověřila příjmy žalovaného z výpisu z účtu žalovaného. Žalobkyně prostřednictvím dotazů do CRIF a z informací ze systému Credit Bureau zjistila, že žalovaný má celkem tři existující závazky v podobě úvěrů, kdy celkové měsíční splátky těchto úvěrů činily částku ve výši 3 921 Kč (prokázáno žádostí o poskytnutí úvěru, výpisem z bankovního účtu žalovaného, výpisem CRIF, informacemi ze systému Credit Bureau). Dne [datum] byla mezi účastníky uzavřena Smlouva o úvěru, jejímž obsahem byla dohoda o poskytnutí úvěru ve výši 300 000 Kč s úrokovou sazbou 4,90 % p.a. Žalovaný se zavázel úvěr splatit 96 pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 3 784 Kč (výše poslední splátky 3 749,95 Kč). Tímto úvěrem mělo dojít k úhradě, splátkového úvěru u žalobkyně ve výši 16 850,47 Kč, splátkového úvěru u žalobkyně ve výši 115 027,20 Kč a splátkového úvěru u žalobkyně ve výši 49 219,01 Kč. Zbývající část úvěru mohl žalovaný užít dle svého uvážení. Zároveň bylo mezi účastníky sjednáno pojištění úvěru proti neschopnosti žalovaného splácet úvěr pro případ smrti, invalidity 3. stupně a pojištění pro případ ztráty příjmu (prokázáno smlouvou o úvěru ze dne [datum]). Dne [datum] čerpal žalovaný poskytnutý úvěr ve výši 300 000 Kč (prokázáno výpisem z úvěrového účtu č. [bankovní účet]). Dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení a upozornila jej na možnost zesplatnění úvěru (prokázáno výzvou ze dne [datum]). Dne [datum] žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění úvěru ke dni [datum] z důvodu opakovaného porušování smluvních podmínek a současně byl vyzván k zaplacení dlužné částky ve výši 275 086,19 Kč (prokázáno dopisem ze dne [datum]). Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva k plnění (prokázáno dopisem ze dne [datum], včetně potvrzení o podání). 7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: <i>8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>9. Podle § 2758 odst. 1 o. z. se pojistitel pojistnou smlouvou zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné.</i> <i>10. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splacením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 11. Soud shledal, že mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru dle § 2395 an. o. z. a pojistné smlouvy dle § 2758 an o. z. Žalobkyně splnila svou povinnost vyplývající z § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když od žalovaného získala informace o jeho majetkových poměrech, přičemž disponovala informacemi o dosavadním splácení pěti úvěrů, které byly poskytnutým úvěrem konsolidovány. Žalovanému bylo poskytnuto 300 000 Kč na splacení dosavadních závazků s tím, že výsledná splátka byla nižší než součet původních splátek úvěrů. Na základě takových skutečností existoval předpoklad, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Žalovaný na základě smlouvy čerpal peněžní prostředky, avšak poskytnuté peněžní prostředky řádně nesplácel, svému závazku v částce 265 905,63 Kč nedostál a dlužné smluvní úroky žalobkyni nezaplatil. Zároveň soud uzavřel, že žalobkyni vzniklo také právo na zaplacení částky ve výši 2 184,15 Kč představující dlužné pojistné, proto soud žalobkyni nárok na její zaplacení také přiznal. Výše žalované částky nebyla v řízení nijak rozporována. 12. Tím, že se žalovaný ocitl v prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1968, 1970 o. z.), náleží žalobkyni též požadovaný zákonný úrok z prodlení z nárokované jistiny dle prováděcího předpisu (nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). 13. Žaloba byla z uvedených důvodů shledána jako důvodná a bylo jí proto vyhověno (výrok I.). 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 45 862,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 10 724 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 bod 6., § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 268 089,78 Kč sestávající z částky 9 380 Kč za každý ze tří úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., včetně paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 29 040 Kč ve výši 6 098,40 Kč, neboť zástupkyně žalobkyně doložila osvědčení o registraci plátce DPH. Pro úplnost soud dodává, že nepřiznal žalobkyni odměnu za úkon vyjádření ze dne [datum], neboť to doplňovalo tvrzení a označovalo důkazy k jejich prokázání, které však měly být obsaženy již ve vlastní žalobě. 15. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) O splatnosti náhrady nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.