12 C 309/2023-48 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení nejprve částky ve výši 62 924 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tím, že žalovaný neplnil platební povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru [číslo] kterou s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], ([IČO], dále jen„ právní předchůdce“) uzavřel dne 1. 8. 2020 a na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč. Žalovaný se zavázal za poskytnutí peněžních prostředků věřiteli zaplatit úrok ve výši 3 370 Kč, úplatu za poskytnutí úvěru ve výši 17 150 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 3 252 Kč a poplatek za inkaso plateb v hotovosti ve výši 6 300 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit ve 14 měsíčních splátkách po 4 648 Kč. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas, doposud na svůj dluh uhradil částku ve výši 21 148 Kč. K výzvě soudu dále žalobkyně doplnila, že při schvalování úvěru vycházel právní předchůdce z informací získaných od žalovaného, ověřených doklady, přičemž vše bylo zaznamenáno do žádosti o úvěr ze dne 1. 8. 2020. Dlužná částka se skládá z jistiny úvěru 24 282,03 Kč, úroku 1 617,62 Kč, úplaty za poskytnutí úvěru 11 576,35 Kč, poplatku za vyhodnocení úvěrového případu 2 195,45 Kč, poplatku za inkaso plateb v hotovosti 4 252,55 Kč, dále smluvní pokuty ve výši 19 000 Kč a smluvních a zákonných úroků. Žalobkyně se dále domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši 36 324,70 Kč s příslušenstvím z titulu neplnění platebních povinností ze smlouvy o úvěru [číslo] kterou s právním předchůdcem žalobkyně uzavřel dne 12. 3. 2020 a na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč. Žalovaný se zavázal za poskytnutí peněžních prostředků věřiteli zaplatit úrok ve výši 3 370 Kč, úplatu za poskytnutí úvěru ve výši 17 150 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 3 252 Kč a poplatek za inkaso plateb v hotovosti ve výši 6 300 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit ve 14 měsíčních splátkách po 4 648 Kč. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas, doposud na svůj dluh uhradil částku ve výši 44 440 Kč. K výzvě soudu dále žalobkyně doplnila, že při schvalování úvěru vycházel právní předchůdce z informací získaných od žalovaného, ověřených doklady, přičemž vše bylo zaznamenáno do žádosti o úvěr ze dne 12. 3. 2020. Dlužná částka se skládá z jistiny úvěru 11 758,96 Kč, úroku 406,63 Kč, úplaty za poskytnutí úvěru 5 437,65 Kč, poplatku za vyhodnocení úvěrového případu 1 031,25 Kč, poplatku za inkaso plateb v hotovosti 1 997,51 Kč, dále smluvní pokuty ve výši 15 692,70 Kč, a zákonných a smluvních úroků. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou své mezinárodní příslušnosti za situace, kdy žalovaný je subjektem cizího práva, když tato skutečnost zakládá cizí prvek ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo 1215/2012 (dále jen„ nařízení Brusel I bis“), a dospěl k závěru, že zdejší soud je s ohledem na úpravu obsaženou v čl. 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis mezinárodně příslušným ve věci rozhodnout, když žalovaný má adresu pobytu na území České republiky. Rozhodným právem je pak právo české (dle článku 6 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (nařízení Řím I.). 4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. 5. Žalovaný s právním předchůdcem chtěl dne 1. 8. 2020 uzavřít smlouvu o úvěru. Ve smlouvě se právní předchůdce zavázal poskytnout žalovanému částku ve výši 35 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit ji spolu s úrokem ve výši 3 370 Kč, úplatou za poskytnutí úvěru ve výši 17 150 Kč, poplatkem za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 3 252 Kč a poplatkem za inkaso plateb v hotovosti ve výši 6 300 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit ve 14 měsíčních splátkách po 4 648 Kč (zjištěno ze Smlouvy o úvěru ze dne 1. 8. 2020). Dne 1. 8. 2020 podpisem smlouvy o úvěru žalovaný stvrdil, že v hotovosti přijal částku 35 000 Kč (zjištěno ze Smlouvy o úvěru ze dne 1. 8. 2020). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla pohledávka převedena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 11. 2022, oznámením ze dne 7. 12. 2022). Dne 29. 3. 2023 zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu (zjištěno z výzvy ze dne 28. 3. 2023, včetně kopie podacího lístku). 6. Žalovaný s právním předchůdcem chtěl dne 12. 3. 2020 uzavřít smlouvu o úvěru. Ve smlouvě se právní předchůdce zavázal poskytnout žalovanému částku ve výši 35 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit ji spolu s úrokem ve výši 3 370 Kč, úplatou za poskytnutí úvěru ve výši 17 150 Kč, poplatkem za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 3 252 Kč a poplatkem za inkaso plateb v hotovosti ve výši 6 300 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit ve 14 měsíčních splátkách po 4 648 Kč (zjištěno ze Smlouvy o úvěru ze dne 12. 3. 2020). Dne 12. 3. 2020 podpisem smlouvy o úvěru žalovaný stvrdil, že v hotovosti přijal částku 35 000 Kč (zjištěno ze Smlouvy o úvěru ze dne 12. 3. 2020). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla pohledávka převedena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 11. 2022, oznámením ze dne 7. 12. 2022). Dne 29. 3. 2023 zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu (zjištěno z výzvy ze dne 28. 3. 2023, včetně kopie podacího lístku). 7. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění nad rámec žalobkyní tvrzených plateb uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu. 8. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdce řádně provedl posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí. 9. Po právní stránce soud hodnotil věc dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti. 10. Žalobkyně smlouvy uzavírala v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), jednalo se tedy o spotřebitelské smlouvy ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. Tím se tak na smlouvy neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o. z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru. <i>11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.</i> <i>12. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.</i> <i>13. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.</i> <i>14. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“</i> <i>15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>16. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.</i> <i>17. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájm