12 C 93/2023-28 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení celkové částky ve výši 15 451,83 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tím, že žalovaný neplnil platební povinnosti ze smlouvy o úvěru [číslo] kterou uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] ([IČO], dále jen„ právní předchůdce), dne [datum]. Právní předchůdce přenechal žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se v uvedené smlouvě zavázal úvěr řádně a včas splácet ve 14 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaný se zavázal za poskytnutí peněžních prostředků zaplatit příslušenství úvěru ve výši 12 888 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas, na svůj dluh doposud uhradil 2 000 Kč. Závazek ze smlouvy o úvěru nebyl zesplatněn a jeho splatnost tak nastala nejpozději ke dni splatnosti poslední předepsané splátky, tj. ke dni [datum]. Pohledávka byla s účinností ke dni [datum] postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně po zvážení všech okolností ku prospěchu žalovaného požaduje pouze nesplacenou jistinu 14 008,91 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok 1 255,87 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 6 822,89 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 1 293,96 Kč, inkasní poplatek 2 506,37 Kč, postoupený smluvní úrok ve výši 592,98 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 464,50 Kč, účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání ve výši 256 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 442,92 Kč; přes výzvy žalovaný toto neuhradil. Na výzvu soudu dále žalobkyně doplnila, že při schvalování úvěru vycházela z údajů poskytnutých žalovaným v listině Žádost o úvěr, z pracovní smlouvy, výplatní pásky. V tomto případě žalobkyně při schvalování počítala s tím, že žalovanému měsíčně zbývalo k úhradě případných ostatních závazků 4 843 Kč a taková finanční situace mu umožňovala splácet další závazek ve výši 1 992 Kč. 2. Žalovaný se i přes výzvu soudu k žalobou uplatněnému nároku nijak nevyjádřil. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek v ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobkyně prostřednictvím svého zástupce svou neúčast u jednání omluvil a žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil. 3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. 4. Žalovaný s právním předchůdcem chtěl dne [datum] uzavřít úvěrovou smlouvu [číslo] na základě níž právní předchůdce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti v bydlišti žalovaného. Žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky právnímu předchůdci vrátit spolu s úroky ve výši 1 444 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, náklady za vyhodnocení úvěru ve výši 1 394 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 700 Kč, a to ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Ve smlouvě si účastníci dále sjednali pro případ prodlení dlužníka s úhradou jakékoliv splátky smluvní pokutu ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky za každý den prodlení s tím, že zaplacení smluvní pokuty není dotčeno právo věřitele na náhradu účelně vynaložených nákladů a náhradu škody, která věřiteli vznikla v souvislosti s prodlením dlužníka, a úroky z prodlení ve výši stanovené právními předpisy (prokázáno smlouvou o úvěru [číslo]). Právní předchůdce postoupil pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno (prokázáno rámcovou smlouvou o postupování pohledávek ze dne [datum], dodatku [číslo] k rámcové smlouvě o postupování pohledávek ze dne [datum], dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], včetně podacího archu). Žalovaný byl naposledy vyzván k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou ze dne [datum], která mu byla dne [datum] odeslána (prokázáno předžalobní výzvou a podacím lístkem). Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění nad rámec žalobkyní tvrzených plateb uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu. 5. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdce žalobkyně řádně provedl posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí. 6. Po právní stránce soud hodnotil věc dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti. 7. Žalobkyně, resp. její právní předchůdce, smlouvu uzavírala v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o. z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru. <i>8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.</i> <i>9. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.</i> <i>10. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.</i> <i>11. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“</i> <i>12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>13. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.</i> <i>14. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.</i> <i>15. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.</i> <i>16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>17. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>18. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.</i> <i>19. Podle