5 C 172/2023-16 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 2. 2. 2009 uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba] s.r.o., smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit půjčenou částku a zaplatit poplatky dle smlouvy, což učinila pouze zčásti, když na svůj dluh zaplatila 2 100 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 5. 2009 uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Žalobkyně požadovala toliko vrácení půjčené částky snížené o částku, kterou žalovaná na dluh již zaplatila. Přes výzvu žalobkyně žalovaná zbytek dluhu neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě, ač jí byla řádně doručena, nevyjádřila. 3. Žalovaná se k výzvě soudu, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutí věci bez nařízení ústního jednání, nevyjádřila, a proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“). Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání nesouhlasila, nicméně soud podané žalobě v celém rozsahu vyhověl, a proto by jednání ve věci pouze navyšovalo náklady řízení. Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle § 115a o.s.ř. a věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 4. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav: 5. Právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba] s.r.o., a žalovaná uzavřely dne 2. 2. 2009 smlouvu [číslo] na základě které původní věřitel poskytl žalované částku ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit v souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků dlužnou částku ve výši 25 190 Kč, a to ve 12 pravidelných měsíčních splátkách, z nichž první byla splatná dne 20. 2. 2009 (vše prokázáno smlouvou o půjčce). Peněžní prostředky žalovaná převzala v hotovosti v den podpisu smlouvy (prokázáno výdajovým pokladním dokladem ze dne 2. 2. 2009). Žalovaná dluh nesplácela řádně a včas, dle žalobkyně, jejíž tvrzení nebylo v řízení nijak vyvráceno, dosud zaplatila částku ve výši 2 100 Kč, která byla započtena na úhradu jistiny dluhu. Pohledávka za žalovanou byla s účinností ke dni 15. 5. 2009 převedena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 5. 2009 včetně příloh, dopisem ze dne 20. 12. 2022). K zaplacení zbývající dlužné částky byla žalovaná řádně vyzvána (prokázáno předžalobní výzvou včetně podacího lístku). 6. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků při aplikaci ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění, jako smlouvu o půjčce podle § 657 a násl. zákona číslo 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ o.z.“). Ustanovení § 657 odst. 1 o.z. stanoví, že smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 7. Ze shora uvedeného bylo prokázáno, že žaloba je důvodná, neboť žalovaná si půjčila peníze, které po uplynutí dohodnuté doby nevrátila. Žalobkyně byla k podání žaloby aktivně legitimována, neboť pohledávku nabyla smlouvou od své právní předchůdkyně. Proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. Protože žalovaná nezaplatila v termínu splatnosti, dostala se tak dnem následujícím do prodlení. Žalobkyně v tomto případě nepožadovala úrok z prodlení od okamžiku prodlení s platbou jednotlivých splátek, ale až od data 15. 1. 2023 O příslušenství rozhodl soud podle ustanovení § 517 odst. 2 o.z. v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. 8. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná a náleží ji plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení a náhrady za daň z přidané hodnoty, jelikož advokát žalobkyně je plátcem této daně. Konkrétně má žalobkyně nárok na náhradu částky: -) 800 Kč (zaplacený soudní poplatek), o) Advokát žalobkyně učinil v řízení celkem tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), návrh ve věci samé, výzva k plnění (§ 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). o) Mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby činí do podání návrhu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) 3 x 300 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta do podání návrhu činí 3 x 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). -) 252 Kč (náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobkyně a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem tak má žalobkyně nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). Pokud se přisouzená částka podrobí testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 a další rozhodnutí ve věci náhrady nákladů civilního řízení) má soud za to, že obstojí, když odráží jak povahu uplatněného nároku i jeho výši v návaznosti na počet úkonů právní služby.