5 C 20/2023-21 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení zažalované částky s tím, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru. Na základě této smlouvy žalovaná v průběhu smluvního vztahu načerpala peněžní prostředky ve výši 33 150,69 Kč. Žalovaná se zavázala splatit úvěr nejpozději do [datum], což neučinila. Původní věřitel následně postoupil pohledávku na žalobkyni smlouvou ze dne [datum]. Žalovaná dluh žalobkyni nezaplatila ani po zaslané předžalobní výzvě. 2. Žalovaná se k žalobě, ač jí byla řádně doručena, nevyjádřila. 3. Soud ve věci jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), bez přítomnosti účastníků, když žalovaná svou neúčast na jednání řádně neomluvila. Žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila, přičemž pro případ, že by žalobě nemohlo být v plném rozsahu vyhověno, požádala o vyrozumění ze strany soudu a případné poskytnutí lhůty k doplnění tvrzení a označení důkazů. 4. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav: 5. Původní věřitel uzavřel s žalovanou smlouvu na dobu neurčitou, dle které umožnil žalované opakované čerpání peněžních prostředků až do výše 80 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky uhradit spolu s úrokem formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 11 % dlužné částky, resp. minimálně ve výši 1 000 Kč. Úrok byl účastníky sjednán ve výši 10,45 % měsíčně (prokázáno smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne [datum] včetně obchodních podmínek, standardními informacemi o spotřebitelském úvěru). Žalovaná celkem čerpala peněžní prostředky ve výši 25 966,59 Kč, přičemž dosud měla zaplatit pouze 2 966,59 Kč (prokázáno tabulkou umoření). Mezi původním věřitelem a žalobkyní byla uzavřena smlouva o opakovaném postoupení pohledávek s tím, že původní věřitel bude postupně žalobkyni prodávat pohledávky za stanovených podmínek (prokázáno smlouvou o ze dne [datum]). K žalobě byl přiložen PDF soubor, ve kterém jsou vypsána jména dlužníků včetně rodných čísel a uvedení částky (prokázáno tabulkou). Žalovaná byla vyrozuměna o postoupení pohledávky listinou, na níž byl uveden název původního věřitele, a toto vyrozumění bylo žalované zasláno společně s předžalobní výzvou prostřednictvím zástupce žalobkyně (prokázáno oznámením o postoupení pohledávek ze dne [datum] a předžalobní výzvou ze dne [datum] včetně podacího lístku). 6. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 7. Podle § 1882 odst. 1 o.z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. 8. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Předně je třeba předeslat, že sama skutková tvrzení neodpovídají [anonymizováno] vyplývajícím z provedených listinných důkazů (např. celková výše čerpání peněžních prostředků žalovanou včetně jejich splácení). Žalobkyně uvedla neúplná skutková tvrzení ohledně výše dluhu a jeho splatnosti. Z tvrzení žalobkyně tak nebylo zřejmé, jak dospěla k žalované částce a datu její splatnosti, když smlouva o úvěru byla uzavřena na dobu neurčitou a z žalobkyní navržených důkazů nebylo zjištěno, že by dluhy z úvěru byly původním věřitelem k žalobkyní tvrzenému datu zesplatněny. Žalobkyně rovněž nepředložila důkazy pro svá tvrzení, že původní věřitel zkoumal úvěruschopnost žalované podle § 84 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 10. Především ale provedenými důkazy nebyla prokázána tvrzení žalobkyně o tom, že nabyla pohledávku za žalovanou od své právní předchůdkyně, resp. oznámení o postoupení pohledávky žalované. Soud ze smlouvy o postoupení pohledávek a připojeného seznamu pohledávek pouze zjistil, že si strany této smlouvy sjednaly postupné odprodávání pohledávek, které měly být případně později specifikovány. Tento postup není v rozporu s právními předpisy, neboť je připuštěno, aby předmětem postoupení byla i pohledávka, která vznikne teprve v budoucnu (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2009, sp. zn. 20 Cdo 2529/2007). Nicméně nebylo zjištěno, že předmětem smlouvy se stala i pohledávka za žalovanou, neboť to z přiloženého PDF souboru žádným způsobem nevyplývá. Soud pak není povinen zkoumat existenci či pravost smlouvy o postoupení pohledávek, pakliže byla původním či novým věřitelem splněna notifikační povinnost dle § 1882 odst. 1 o.z. Za situace, kdy nebyla prokázána existence smlouvy o postoupení pohledávek (resp. skutečnost, že pohledávka za žalovanou byla předmětem této smlouvy) postačovalo, aby bylo prokázáno, že původní věřitel žalovanou o postoupení pohledávky vyrozuměl. Postoupení pohledávky ovšem nebylo žalované původním věřitelem řádně oznámeno. Ačkoliv je na oznámení o postoupení pohledávky uveden původní věřitel, toto oznámení není žádným způsobem signováno a zároveň bylo odesláno zástupcem žalobkyně, nikoliv původním věřitelem. Případné postoupení pohledávky tak žalované ani nebylo oznámeno, a proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl. 11. Soud nepostupoval dle § 115a o.s.ř. a ve věci nařídil jednání mj. za tím účelem, aby mohl žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. poskytnout poučení, že jí dosud nebyly vylíčeny všechny rozhodující skutečnosti a nebyla prokázána tvrzení o tom, jaká je výše dlužné částky a datum její splatnosti, že původní věřitel postoupil pohledávku na žalobkyni a zkoumal úvěruschopnost žalované, a to včetně následků spojených s nesplněním výzvy k jejich dotvrzení a označení. Nutno dodat, že poučení dle shora citovaného ustanovení o.s.ř. se poskytuje pouze účastníku (jeho zmocněnci či zástupci), který je přítomen u jednání, při jiném úkonu soud takové poučení neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být takové poučení poskytnuto účastníku, který se k jednání nedostavil a nepožádal o odročení jednání z důležitého důvodu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008). Je-li jednáno v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zmocněnce či zástupce), je to účastník, jenž svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2006 sp. zn. 29 Odo 832/2006). Za situace, kdy se žalobkyně omluvila z jednání a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci v její nepřítomnosti, se sama připravila o dobrodiní soud ve formě poučovací povinnosti dle § 118a o.s.ř. Nebylo pak povinností soudu žalobkyni informovat o tom, že dosud tvrzené skutečnosti a označené důkazy jsou nedostatečné, aby mohlo být žalobě v plném rozsahu vyhověno. 12. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalované, která ve věci měla plný úspěch, náleží právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož ale žalované v řízení náklady nevznikly, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.