5 C 402/2023-42 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta převodem na účet částka 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr spolu s úrokem ve výši 2 207,44 Kč a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 10 921 Kč, to vše do [datum]. Žalovaný své povinnosti ze smlouvy řádně nesplnil, když do sjednané doby splatnosti uhradil dluhy z úvěru pouze částečně. Na svůj dluh dosud zaplatil částku 15 724 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní došlo s účinností ke dni [datum] k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem. Dlužná částka se sestává z neuhrazené jistiny ve výši 10 000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 955,91 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 706,06 Kč, nákladů upomínání ve výši 289 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 504,84 Kč. Přes výzvy žalobkyně žalovaný zbytek dluhu neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil. 3. Soud ve věci jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), bez přítomnosti účastníků, kteří se z účasti na jednání omluvili. 4. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav: 5. Právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu č. B0004850104099910, na základě které původní věřitel poskytl žalovanému částku ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 2 207,44 Kč s úrokovou sazbou 40 % ročně a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 10 921 Kč, to vše do [datum]. Peněžní prostředky byly žalovanému vyplaceny na jeho bankovní účet. Pro případ prodlení se splácením úvěru se žalovaný zavázal zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení (prokázáno formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a smlouvou o spotřebitelském úvěru č. B0004850104099910 ze dne [datum], výpisem historie transakcí). Původní věřitel před uzavřením smlouvy zjistil, že žalovaný měl v období října a listopadu 2021 čistý příjem ze zaměstnání ve výši 33 187 Kč měsíčně. Na bankovním účtu měl příchozí platby v listopadu 2021 celkem ve výši 65 837 Kč a v prosinci 2021 celkem ve výši 138 527 Kč. Pohyby peněžních prostředků (zřejmě výdaje) byly všechny v bankovních výpisech z účtu začerněny a nepodává se z nich, jaké byly výdaje žalovaného za stejné měsíce, popř. jaký byl poměr výdajů ke příjmům (prokázáno výplatními páskami z října a listopadu 2021 včetně potvrzení transakcí, výpisy z účtu žalovaného z období listopadu a prosince 2021). 6. Pohledávka za žalovaným byla s účinností ke dni [datum] postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn (prokázáno rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a seznamu pohledávek, oznámením o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně podacího archu). K zaplacení zbývající dlužné částky byl žalovaný opakovaně vyzván, naposledy upomínkou před podáním žaloby (prokázáno výzvou ze dne [datum], předžalobní výzvou ze dne [datum] včetně podacího archu). 7. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 8. Žalobkyně, resp. její právní předchůdce, smlouvu uzavírala v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.), a jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o.z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o.z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, kdy peněžité zápůjčka je ve smyslu § 2 odst. 1 citovaného zákona spotřebitelským úvěrem. 9. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli. 10. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Povinností je zejména uchovávat mj. dokumenty a záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dokumenty je nutno uchovávat nejméně po dobu pěti let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty a záznamy vznikly. 12. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Ze shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost poskytovatele úvěru zkoumat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nastává tehdy, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet jednotlivé splátky úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr (tj. konkrétní příjmy ze zaměstnanecké či jiné činnosti, konkrétní náklady na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, v neposlední řadě též případné závazky žadatele z dříve uzavřených smluv). Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje. 14. Soud má za prokázané, že si původní věřitel vyžádal před uzavřením smlouvy od žalovaného pouze doklady o jeho příjmech. Věřitel je přitom povinen při uzavírání spotřebitelského úvěru zkoumat i výdajovou stránku spotřebitele. K tomu je třeba předeslat, že věřitel neprováděl lustraci žalovaného v příslušných rejstřících, zda je skutečně solventní osobou. Ze smluvních dokumentů se také nepodává nic o tom, že věřitel po žalovaném tvrzení o svých výdajích požadoval a že tyto především ověřoval. K tomu je nutno dodat, že předložila-li žalobkyně výpisy z účtu žalovaného, tyto jsou dle soudu záměrně začerněny z důvodu, aby soud nemohl posoudit, jaká byla vedle příjmů žalovaného (které nebyly malé) výše jeho výdajů. Soud tak na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že původní věřitel nezjišťoval výdaje žalovaného a spokojil se pouze se zjištěním jeho příjmů, popř. výdajovou stránku žalovaného znal a tuto záměrně přešel. Přitom ani u části příjmů není ani zřejmé,