5 C 454/2023-16 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím s tím, že účastníci uzavřeli dne [datum] pojistnou smlouvu [číslo] na pojištění odpovědnosti z provozu vozidla Škoda OCTAVIA, [registrační značka]. Pojistné bylo sjednáno ve výši 2 844 Kč ročně. Pojištění zaniklo ke dni [datum] po marném uplynutí lhůty k zaplacení dlužného pojistného včetně upozornění na možný zánik pojištění. Za období od [datum] do [datum] žalovaný sjednané pojistné neuhradil a dluží tak zažalovanou částku. 2. Žalobkyně vzala podáním ze dne [datum] žalobu částečně zpět co do částky 3 322 Kč s odůvodněním, že žalovaná dne [datum] tuto částku žalobkyni uhradila. Za shora uvedeného dispozičního úkonu žalobkyně, která vzala žalobu částečně zpět, soud v souladu s ustanovením § 96 odst. 1, 2, 3, 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil, a tak předmětem řízení nadále zůstalo jen příslušenství původně žalované pohledávky. 3. Žalovaná se k žalobě, ač jí byla řádně doručena, nevyjádřila. 4. Žalobkyně souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v podaném návrhu, žalovaná se k navrženému postupu nevyjádřila, a proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ustanovení § 115a o.s.ř. a věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 5. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ustanovení § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující stav: 6. Účastníci platně uzavřeli pojistnou smlouvu [číslo] na pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla Škoda OCTAVIA, [registrační značka], v níž se žalovaná zavázala hradit pravidelné splátky pojistného stanovené ve výši 2 844 Kč ročně (prokázáno pojistnou smlouvou [číslo] ze dne [datum], akceptací návrhu na uzavření smlouvy). Protože žalovaná pojistné nehradila, pojistná smlouva z tohoto důvodu zanikla ke dni [datum] poté, co jí byla zaslána výzva k plnění s upozorněním, že nezaplatí-li dlužné pojistné, dojde k zániku pojištění, rovněž byla informován o zániku pojištění (prokázáno výzvou ze dne [datum] a oznámením ze dne [datum]). Žalovaná před podáním žaloby dlužné pojistné ani přes výzvu nezaplatila (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne [datum] včetně podacího archu). 7. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků tak, že uzavřeli pojistnou smlouvu dle § 3 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen„ zákon“). Dle ustanovení § 1 odst. 3 citovaného zákona nestanoví-li tento zákon jinak, pojištění odpovědnosti se řídí občanským zákoníkem. Dle ustanovení § 3 zákona pojištění odpovědnosti vzniká na základě pojistné smlouvy uzavřené mezi pojistníkem a pojistitelem. Pojistitel je vždy povinen uzavřít pojistnou smlouvu, jestliže návrh na její uzavření neodporuje tomuto zákonu, zákonu upravujícímu pojistnou smlouvu nebo pojistným podmínkám pojistitele. V pojistné smlouvě se mohou smluvní strany od tohoto zákona odchýlit jen tehdy, pokud tím nedochází ke snížení nebo omezení nároků poškozeného, vyplývajících z práva na náhradu škody z pojištění odpovědnosti způsobené provozem vozidla. Dle § 12 odst. 1 písm. e) zákona pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona zaniká dnem následujícím po marném uplynutí lhůty stanovené pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného nebo jeho části, doručené pojistníkovi; tato lhůta nesmí být kratší než 1 měsíc a upomínka pojistitele musí obsahovat upozornění na zánik pojištění odpovědnosti v případě nezaplacení dlužného pojistného a o této upomínce pojistitel současně informuje osobu uvedenou v pojistné smlouvě jako vlastník tuzemského vozidla, jde-li o osobu odlišnou od pojistníka; lhůtu stanovenou pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného nebo jeho části lze před jejím uplynutím dohodou prodloužit. 8. Ačkoliv bylo řízení co do žalované částky zastaveno a předmětem řízení zůstalo„ pouze“ příslušenství pohledávky, byl soud nucen právně posoudit shora uvedené, aby zjistil důvodnost žalobou uplatněného příslušenství. Za shora uvedeného soud zjistil, že žaloba byla podána důvodně, neboť žalovaná dlužnou částku nezaplatila v lhůtě její splatnosti a následujícího dne se dostala do prodlení s úhradou dlužné částky. Ačkoliv tak žalovaná dlužnou částku, ohledně níž soud řízení zastavil (výrok I.), je žalovaná povinna zaplatit i zákonný úrok z prodlení podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012, občanský zákoník, ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od prvního dne prodlení se zaplacením do zaplacení dlužné částky, kdy soud tento úrok z prodlení kapitalizoval. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení (výrok II.). 9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. a § 146 odst. 2 o.s.ř., když žaloba byla částečně vzata zpět pro chování žalované, která část dluhu uhradila až po zahájení řízení, a proto má žalobkyně nárok na jejich zaplacení. Konkrétně má žalobkyně nárok na náhradu částky: -) 400 Kč (zaplacený soudní poplatek), o) Advokát žalobkyně učinil v řízení celkem tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), návrh ve věci samé, výzva k plnění (§ 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), o) Mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby činí do podání návrhu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) 3 x 200 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta do podání návrhu činí 3 x 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), -) 189 Kč (náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobkyně a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem tak má žalobkyně nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). Pokud se přisouzená částka podrobí testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 a další rozhodnutí ve věci náhrady nákladů civilního řízení) má soud za to, že obstojí, když odráží jak povahu uplatněného nároku i jeho výši v návaznosti na počet úkonů právní služby.