ECLI: ECLI:CZ:OSKH:2023:5.C.500.2022.1 Datum: 2023-01-13 Předmět: O zaplacení 162 736,09 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 1810 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2390 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 118a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 120 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 420 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 419 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 132 ["postoupení pohledávky""smlouva o zápůjčce"]
Čeho se rozhodnutí týká: Rozhodnutí se týká: O zaplacení 162 736,09 Kč s příslušenstvím. Aplikuje: § 142 (99/1963 Sb.), § 1810 (89/2012 Sb.), § 2390 (89/2012 Sb.), § 118a (99/1963 Sb.).
1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 23. 9. 2019 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], smlouvu [číslo] na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta bezhotovostní zápůjčka ve výši 85 000 Kč. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky věřiteli zaplatit poplatek v částce 51 715 Kč s úrokovou sazbou 14 % ročně. Žalovaný se zavázal celkovou částku 136 715 Kč zaplatit ve 24 měsíčních splátkách po 5 697 Kč. Žalovaný na svůj dluh dosud uhradil toliko částku 17 880 Kč. Neplnil tak řádně a včas, čímž věřiteli vzniklo právo i na úhradu zákonného úroku z prodlení, smluvní pokuty a sankčních poplatků. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní došlo s účinností ke dni 1. 2. 2022 k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn oznámením ze dne 1. 2. 2022 a výzvou ze dne 10. 2. 2022 vyzván k zaplacení dluhu do 17. 3. 2022. Žalovaný již ničeho neuhradil, a to ani přes zaslanou předžalobní výzvu.
2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil.
3. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“) a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav:
4. Právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], a žalovaný uzavřeli dne 23. 9. 2019 smlouvu, jíž se právní předchůdce žalobkyně zavázal do 3 pracovních dnů žalovanému poskytnout bezhotovostně zápůjčku 85 000 Kč, kdy část bude použita na refinancování dluhu žalovaného ze smlouvy [číslo] část bude vyplacena na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky zaplatit poplatek ve výši 48 619 Kč a zaplatit pojistné za doplňkové pojištění ve výši 3 096 Kč. Sjednaná úroková sazba činila 14 %. Žalovaný se zavázal ke splácení dluhu ve 24 splátkách (prokázáno smlouvou [číslo]). Stejného dne byla vyplněna žádost o spotřebitelský úvěr s osobními údaji žalovaného a údaji o financích žalovaného, dle kterých měl čistý měsíční příjem žalovaného činit 26 316 Kč, měsíční výdaje na externí splátky žalovaného 5 000 Kč, měsíční výdaje na interní splátky žalovaného 5 215 Kč a měsíční výdaje samotného žalovaného 8 000 Kč. Žalovaný výši příjmů ze zaměstnanecké činnosti doložil potvrzením o výši příjmu (prokázáno zákaznickou kartou a potvrzením ze dne 20. 9. 2019). Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn a zároveň byl vyzván k zaplacení dlužné částky (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 včetně oznámení o postoupení pohledávky ze dne 1. 2. 2022, výzvy k zaplacení ze dne 10. 2. 2022 a podacího archu). Před podáním žaloby byl žalovaný opětovně vyzván k zaplacení dlužné částky (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 20. 5. 2022 včetně podacího archu).
5. Soud zamítl návrh na doplnění dokazování výpisem žalovaného z registru bankovních a nebankovních dlužníků, neboť aktuální výpis nemohl být relevantní pro právní posouzení věci.
6. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).
7. Žalobkyně (její právní předchůdce) smlouvu uzavírala v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.), a jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o.z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o.z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru.
8. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli.
9. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Povinností je zejména uchovávat mj. dokumenty a záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dokumenty je nutno uchovávat nejméně po dobu pěti let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty a záznamy vznikly.
11. Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouvy o zápůjčce.
12. Ze shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost poskytovatele úvěru zkoumat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nastává tehdy, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet jednotlivé splátky úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr (tj. konkrétní příjmy ze zaměstnanecké či jiné činnosti, konkrétní náklady na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, v neposlední řadě též případné závazky žadatele z dříve uzavřených smluv). Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje.
13. Dříve, než se soud v projednávané věci zabýval otázkou, zda byla ze strany právního předchůdce žalobkyně řádně zkoumána schopnost žalovaného splácet úvěr, bylo ovšem namístě zkoumat, zda vůbec k samotnému uzavření smlouvy o zápůjčce dle shora citovaného ustanovení § 2390 o.z. došlo.
14. Jak vyplývá ze znění shora citovaného ustanovení § 2390 o.z. i ustálené judikatury, smlouva o zápůjčce má reálnou (nikoliv toliko konsensuální) povahu. Vznik smlouvy o zápůjčce tak není vázán pouze na dohodu stran, ale i na skutečné odevzdání předmětu zápůjčky (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2020, sp. zn. 33 Cdo 1261/2019). Nevyžaduje se přitom, aby došlo k fyzické předávce„ z ruky do ruky“, při peněžité půjčce (nyní zápůjčce) může dojít k předání peněz i bezhotovostním převodem na účet dlužníka (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2008, sp. zn. 33 Odo 454/2006). V návaznosti na autonomii vůle účastníků v právních vztazích pak bylo případně v této věci na účastnících, zda částka 85 000 Kč bude celá bezhotovostně převedena na účet žalovaného či bude ujednáno její poskytnutí ještě jiným způsobem.
15. V projednávané věci je v žalobě uvedeno pouze vágní tvrzení, že zápůjčka ve výši 85 000 Kč byla žalovanému bezhotovostně poskytnuta. Žalobní tvrzení pak zůstala prosta další specifikace stran samotného poskytnutí částky 85 000 Kč (jakého dne byla poskytnuta, na jaký účet, apod.). Ze znění samotné smlouvy se podává, že bezhotovostní zápůjčka 85 000 Kč bude žalovanému poskytnuta do 3 pracovních dnů, a to způsobem, že podstatná část bude použita na splacení dluhu žalovaného a část bude poskytnuta přímo žalovanému. Tyto skutečnosti ani nebyly v rámci žal
Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.