5 C 65/2023-35 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřela se žalovanou smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalované částku 15 000 Kč, a to převodem na účet dne [datum]. Žalovaná se zavázala vrátit zapůjčenou částku a zaplatit poplatek za její poskytnutí ve výši 9 000 Kč, to vše ve třech měsíčních splátkách s datem poslední splátky ke dni [datum]. Žalovaná ovšem své smluvní závazky neplnila řádně a včas, na svůj dluh dosud uhradila částku ve výši 1 098 Kč. Žalovaná byla podle smlouvy také povinna nahradit žalobkyni náklady na vymáhání (za zaslání upomínek) a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 15 000 Kč. Dlužná částka se sestává z neuhrazené jistiny a poplatku ve výši 24 000 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 2 500 Kč a smluvní pokuty ve výši 3 852 Kč, dále žalobkyně požadovala zaplacení běžících úroků z prodlení. Žalovaná přes výzvu žalobkyně zbytek dluhu neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě, ač jí byla řádně doručena, nevyjádřila. 3. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou své mezinárodní příslušnosti za situace, kdy žalovaná je subjektem cizího práva, když tato skutečnost zakládá cizí prvek ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo 1215/2012 (dále jen„ nařízení Brusel I bis“), a dospěl k závěru, že zdejší soud je s ohledem na úpravu obsaženou v článku 4 odst. 1 nařízení Brusel I bis mezinárodně příslušným ve věci rozhodnout, neboť žalovaná má bydliště na území České republiky. 4. Soud ve věci jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), bez přítomnosti účastníků, když žalovaná svou neúčast na jednání ani neomluvila. Žalobkyně požádala, aby soud jednal bez účastni žalující strany s tím, že nebude-li soud považovat tvrzení žalobkyně a důkazní návrhy za dostatečné, nechť o tom žalobkyni vyrozumí a poskytne jí k doplnění dodatečnou lhůtu. 5. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav: 6. Účastníci uzavřeli dne [datum] prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu, na základě které žalobkyně zavázal žalované poskytnout částku ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit poplatek ve výši 9 000 Kč, to vše ve třech pravidelných měsíčních splátkách. Podle čl. 2 smlouvy se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den pro případ prodlení s plněním svých závazků. Podle čl. 2 se žalovaná zavázala nahradit žalobkyni účelně vynaložené náklady, které žalobkyni vzniknou v souvislosti s prodlením žalované, a to ve výši dle druhu upomínky tak, jak je uvedeno ve smlouvě (prokázáno smlouvou ze dne [datum], občanským průkazem žalované, ověřovací platbou). Žalobkyně před uzavřením smlouvy zjistila, že žalovaná měla za rok 2020 čistý příjem z podnikání ve výši 275 000 Kč, což odpovídá průměrnému měsíčnímu výdělku ve výši 22 916 Kč. Žalobkyně dále zjistila, že proti žalované nebyly ještě ke dni [datum] vedeny exekuce (prokázáno výpisem z centrální evidence exekucí, přiznáním k dani z příjmů fyzických osob za rok 2020). Peněžní prostředky byly žalované převedeny na účet dne [datum] (prokázáno potvrzením o platbě). Žalované bylo adresováno několik upomínek, avšak nebylo doloženo, že tyto byly skutečně žalované zaslány (prokázáno upomínkami k zaplacení ze dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]). Žalovaná úvěr řádně a včas nesplácela, zatím na svůj dluh uhradila částku 1 098 Kč (prokázáno tvrzením žalobkyně, kterému žalovaná neodporovala). K zaplacení zbývající dlužné částky ve lhůtě tří dnů byla žalovaná řádně vyzvána před podáním žaloby (prokázáno předžalobní výzvou ze dne [datum] včetně podacího lístku). 7. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 8. Žalobkyně smlouvu uzavírala v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.), a jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o.z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o.z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, kdy peněžité zápůjčka nebo úvěr je ve smyslu § 2 odst. 1 citovaného zákona spotřebitelským úvěrem. 9. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli. 10. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Povinností je zejména uchovávat mj. dokumenty a záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dokumenty je nutno uchovávat nejméně po dobu pěti let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty a záznamy vznikly. 12. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Ze shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost poskytovatele úvěru zkoumat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nastává tehdy, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet jednotlivé splátky úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr (tj. konkrétní příjmy ze zaměstnanecké či jiné činnosti, konkrétní náklady na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, v neposlední řadě též případné závazky žadatele z dříve uzavřených smluv). Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje. 14. Za shora zjištěného skutkového stavu má soud prokázáno, že žalobkyně zkoumala pouze stranu příjmů žalované, když jí bylo doloženo daňové přiznání za uplynulý kalendářní rok. Žalobkyně dále žalovanou lustrovala v exekučním rejstříku, avšak s několikaměsíčním předstihem před uzavřením smlouvy, údaje o solventnosti žalované ke dni uzavření smlouvy tak k dispozici neměla. Žalovaná pro výši výdajů vycházela z nezabavitelného minima 7 873 Kč, neboť žalovaná měla tvrdit své měsíční výdaje ve výši 5 000 Kč. Toto tvrzení žalované z přiložených listin nevyplývá, nicméně tvrdila-li skutečně tuto