12 C 125/2024-93 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši 57 816,18 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tím, že žalovaný neplnil platební povinnosti vyplývající ze smlouvy o revolvingovém úvěru, kterou s žalobkyní uzavřel dne 27. 11. 2017 a na jejímž základě bylo žalovanému umožněno čerpat úvěr až do výše 65 000 Kč; žalovaný načerpal v průběhu trvání úvěrového vztahu částku celkem ve výši 201 803,99 Kč, přičemž na svůj dluh uhradil částku ve výši 146 837,48 Kč. Žalovaný se zavázal za poskytnutí peněžních prostředků věřiteli zaplatit úrok ve výši 10,9 % ročně a společně s úvěrem jej splácet v měsíčních splátkách v minimální výši 2,5 % úvěrového limitu. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas, v důsledku čehož se stal jeho závazek ke dni 19. 12. 2022 splatným v celém rozsahu. Dluh žalovaného se skládá z jistiny ve výši 54 966,51 Kč, poplatků ve výši 2 849,67 Kč, kapitalizovaných smluvních úroků ve výši 1 045,81 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 5 142,90 Kč, dále ze smluvních úroků a zákonných úroků z prodlení. Přes výzvy žalobkyně žalovaný dluh neuhradil. Na výzvu soudu dále žalobkyně doplnila, že při schvalování úvěru vycházela z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr, dále z výpisu z účtu žalovaného. K výzvě soudu pak žalobkyně souhlasila s uhrazením dluhu žalovaného formou splátek ve výši 3 000 Kč měsíčně.2. Žalovaný ve vyjádření, které soudu došlo dne 24. 4. 224, uvedl, že se po dosažení zletilosti stal závislým na sportovních sázkách, jeho závislost i dluhy u úvěrových společností se stupňovaly, v důsledku čehož spadl do exekucí. V současné době se snaží navrátit do normálního života, pracuje a své dluhy a exekuce se snaží splácet. Žalovaný požádal o stanovení splátkového kalendáře.3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.4. Žalovaný s žalobkyní chtěl dne 27. 11. 2017 uzavřít smlouvu o revolvingovém úvěru, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr s výší úvěrového limitu 65 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit čerpané peněžní prostředky v měsíčních splátkách ve výši 2,5 % z úvěrového limitu; roční úroková sazba byla sjednána ve výši 10,9 % ročně (zjištěno ze Smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 27. 11. 2017 a z dodatku ke smlouvě). Dne 30. 11. 2017 žalobkyně zaslala žalovanému na účet č. , číslo, částku ve výši 65 000 Kč. Celkem žalobkyně žalovanému poskytla částku ve výši 146 837,48 Kč (zjištěno z výpisu z účtu). Dne 28. 12. 2023 žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění úvěru ke dni 19. 12. 2022 a vyzvala ho k úhradě zbývající částky ve výši 63 823,87 Kč (zjištěno z oznámení ze dne 27. 12. 2023 včetně podacího archu).5. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění nad rámec žalobkyní tvrzených plateb uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.6. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí.7. Po právní stránce soud hodnotil věc dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.8. Žalobkyně smlouvu uzavírala v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), jednalo se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o. z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru.9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.10. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.11. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.12. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.15. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.16. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.18. Podle § 1968 věta prvá o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.19. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.20. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.21. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně, coby poskytovatele spotřebitelských úvěrů, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně skutečnosti, že své povinnosti ve smyslu ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru dostála.22. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, avšak dostatečně neprokazovala, neboť přes výzvu soudu předložila toliko žádost o úvěr a výpisy z běžného účtu žalovaného. Z žádosti o úvěr žalobkyně zjistila, že žalovaný je svobodný, bydlí u rodičů, je zaměstnán u , st. instituce, a jeho čistý měsíční příjem je ve výši 24 249 Kč, měsíčně splácí úvěr/leasing ve výši 2 490 Kč; žádné další výdaje žalovaný neuvedl. Z výpisu z účtu žalovaného žalobkyně mohla a měla zjistit, že žalovaný používá svůj bankovní účet k sázkám na webových stránkách , název, kdy provádí transakce denně v řádech desetitisíci korun českých. Dále z výpisu z účtu žalovaného bylo zjištěno, že žalovanému přišla v listopadu 2017 mzda ve výši 24 410 Kč, současně žalovaný čerpal dne 20. 11. 2017 úvěr od společnosti , právnická osoba23. Ve vztahu ke zkoumání výdajů žalovaného však soud takovéto zkoumání žalobkyní nemůže hodnotit jako dostatečné. Krajský soud v Praze ve svém rozhodnutí ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, „ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, k