12 C 144/2024-61 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši 21 965,18 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tím, že žalovaný neplnil platební povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru č. , číslo, , kterou uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, . (IČO , IČO, , dále jen „právní předchůdce“) dne 14. 4. 2020 a na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 60 000 Kč. Žalovaný se zavázal za poskytnutí peněžních prostředků věřiteli zaplatit úrok ve výši 15,70 % ročně a společně s úvěrem jej splácet ve 40 měsíčních splátkách po 1 936,15 Kč (poslední splátka ve výši 2 110 Kč), splatných vždy k 18. dni každého kalendářního měsíce počínaje 18. 5. 2020; celková částka k uhrazení byla sjednána ve výši 77 619,85 Kč. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas, v důsledku čehož se stal jeho závazek ke dni 20. 2. 2023 splatným v celém rozsahu. Prodlením žalovaného vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvního úroku (kapitalizován částkou 1 320,19 Kč ke dni 20. 2. 2023 a dále ve výši 15,7 % ročně z částky 19 865,18 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení), zákonného úroku z prodlení (kapitalizován částkou 1 836,10 Kč ke dni 20. 2. 2023 a dále zákonného úroku z prodlení ročně z částky 19 865,18 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení) a poplatků v celkové výši 2 100 Kč dle sazebníku žalobkyně. Žalovaný na svůj dluh dosud uhradil 63 896,29 Kč. Přes výzvy žalobkyně žalovaný dluh neuhradil. Na základě smluv o postoupení pohledávek ze dne 18. 9. 2023, 13. 10. 2023 uzavřené mezi právním předchůdcem a , právnická osoba, . (IČO , IČO, ) a následně mezi , právnická osoba, . a žalobkyní došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem. Na výzvu soudu dále žalobkyně doplnila, že při schvalování úvěru vycházel právní předchůdce z údajů poskytnutých žalovaným v Žádosti o úvěr ze dne 14. 4. 2020, jeho žádost právní předchůdce hodnotil individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi společnosti a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného kontroloval veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze Ministerstva vnitra České republiky atd., dále vycházel z příjmu žadatele, který byl doložen výpisem z běžného účtu žalovaného. V tomto případě právní předchůdce ve schvalování počítal s měsíčním příjmem ve výši 20 778 Kč, který žalovaný uvedl v žádosti. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného dále právní předchůdce porovnal jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ, kdy výpočtem právní předchůdce získal částku disponibilních zdrojů žalovaného, z interních zdrojů bylo zjištěno, že vůči právnímu předchůdci měl žalovaný v době podání žádosti závazky s celkovou výší měsíčních splátek 748,15 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.4. Žalovaný s právním předchůdcem chtěl dne 14. 4. 2020 uzavřít smlouvu o úvěru – , název, , ve které se právní předchůdce zavázal poskytnout žalovanému částku ve výši 60 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit ji spolu s úrokem ve výši 15,70 % ročně. Žalovaný se zavázal úvěr splatit ve 40 měsíčních splátkách po 1 936,15 Kč (zjištěno ze Smlouvy o úvěru ze dne 14. 4. 2020). Právní předchůdce žalovanému úvěr ve sjednané výši poskytl, žalovaný jej však řádné nesplácel (zjištěno z výpisu z úvěrového účtu žalovaného a z platební historie žalovaného). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla pohledávka postoupena z právního předchůdce na společnost , právnická osoba, . a poté z této společnosti na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 9. 2023 a 13. 10. 2023, oznámením ze dne 25. 9. 2023, 9. 10. 2023). Dne 9. 10. 2023 zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu (zjištěno z výzvy ze dne 9. 10. 2023).5. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění nad rámec žalobkyní tvrzených plateb uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.6. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdce řádně provedl posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí.7. Po právní stránce soud hodnotil věc dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.8. Právní předchůdce smlouvu uzavíral v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), jednalo se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o. z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru.9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.10. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.11. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.12. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.15. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.16. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.18. Podle § 1968 věta prvá o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.19. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.20. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je zcela nedůvodná.21. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany právního předchůdce žalobkyně, coby poskytovatele spotřebitelských úvěrů, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně neunesla