12 C 51/2024-38 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši 11 581,80 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tím, že žalovaný neplnil platební povinnosti ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , číslo, , kterou s žalobkyní uzavřel dne 8. 2. 2023 a na jejímž základě bylo žalovanému umožněno čerpat úvěr až do výše 10 000 Kč; žalovaný načerpal v průběhu trvání úvěrového vztahu částku celkem ve výši 9 925,80 Kč. Před poskytnutím úvěru bylo v rámci posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr posuzováno kreditní skóre žalovaného, posuzována příjmová a výdajová stránka, za využití statistického modelu pak byla vypočtena pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků žalovaného s ohledem na schopnost hradit nezbytné životní výdaje a splácet další finanční závazky. Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky žalobkyně. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % dlužné částky. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas, v důsledku čehož se stal jeho závazek splatným v celém rozsahu ke dni 19. 6. 2023. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty dle bodu 9.1 úvěrových podmínek smlouvy a dále dle 9.1 úvěrových podmínek právo na náklady za vymáhání. Dlužná částka se sestává z neuhrazené jistiny ve výši 9 825,80 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč, smluvních pokut ve výši 1 000 Kč, poplatků ve výši 156 Kč (4x po 39 Kč za poplatek za vedení účtu), smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení. Přes výzvy žalobkyně žalovaný zbytek dluhu neuhradil, přičemž doposud na svůj závazek uhradil 100 Kč. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že při posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr vycházela ze smlouvy o revolvingovém úvěru, karty klienta, úvěrové zprávy a z výpisů z databází NRKI, SOLUS, CEE.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.4. Žalovaný s žalobkyní chtěl dne 8. 2. 2023 uzavřít smlouvu o revolvingovém úvěru, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr s výší úvěrového limitu 10 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit čerpané peněžní prostředky v měsíčních splátkách ve výši 4 % z dlužné částky; roční úroková sazba byla sjednána ve výši 26,28 % a celková částka k zaplacení činila 11 424 Kč. Ve smlouvě účastníci dále sjednali, že žalobkyně zašle částku ve výši 8 879 Kč na účet společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, , a to za účelem nákupu mobilního telefonu značky Samsung ve prospěch žalovaného; peněžní prostředky ve výši 8 879 Kč byly připsány na účet dne 9. 2. 2023 (zjištěno ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 8. 2. 2023, prokázáno zprávou , právnická osoba, . ze dne 10. 2. 2023, daňovým dokladem). Dále žalovaný dne 2. 3. 2023, 11. 3. 2023, 12. 3. 2023 čerpal peněžní prostředky v celkové výši 1 046,80 Kč (prokázáno opisem výpisu karetních transakcí, výpisem , název, ). Dne 19. 6. 2023 žalobkyně vyzvala žalovaného ke splacení celého úvěru (zjištěno z výzvy ze dne 19. 6. 2023 včetně kopie poštovního podacího archu). Dne 14. 7. 2023 žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu (zjištěno z výzvy ze dne 13. 7. 2023, včetně poštovního podacího archu).5. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění nad rámec žalobkyní tvrzených plateb uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.6. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí.7. Po právní stránce soud hodnotil věc dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.8. Žalobkyně smlouvu uzavírala v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o. z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru.9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.10. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.11. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.12. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.15. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.16. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.18. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.19. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.20. Podle § 1968 věta prvá o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.21. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.22. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.23. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně, coby poskytovatele spotřebitelského úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně skutečnosti, že své povinnosti ve smyslu ust. § 86 zákona o spotřebi