4 C 53/2024-33 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se domáhala stanovení povinnosti žalovanému zaplatit částku 31 756,7 Kč s příslušenstvím z titulu uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru a poskytnutí kreditní karty ze dne 17.8.2019, na jejímž základě byl poskytnut žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč. Tato částka je úvěrovým rámcem a žalovaný mohl čerpat opakovaně prostředky až do částky 30 000 Kč. Žalovaný celkem načerpal prostředky ve výši 85 679,80 Kč. Žalovaný se dostával do prodlení s úhradou měsíčních splátek, proto byl dopisem ze dne 23.4.2023 zesplatněn. K zesplatnění tak došlo dne 21.4.2023. Dlužná částka se skládá z 9 224,98 Kč dlužných splátek, doplatku jistiny 21 675,37 Kč. Smluvní pokuty ve výši 10% z dlužných splátek, tedy 922,5 Kč, úroku z prodlení dle sazebníku 206,35 Kč, poplatek za odeslání upomínky 150 Kč, poplatek za odeslání sdělení o zesplatnění úvěru 200 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k plnění, nebylo uhrazeno ničeho. Co se týče ověření úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně uvedla, že prověřila žalovaného v registrech nebankovních, SOLUSU, Centrální evidenci exekucí, vycházela z příjmu žalovaného, výdajů žalovaného, disponibilního příjmu žalovaného.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Z úvěrové smlouvy číslo , hodnota, soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je profesí kvalifikovaný dělník, má pracovní poměr na dobu neurčitou, má čistý měsíční příjem 22 000 Kč, celkový čistý měsíční příjem 35 000 Kč, celkový měsíční příjem domácnosti 57 000 Kč, výdaje na bydlení 3 500 Kč, ostatní měsíční výdaje 3 500 Kč. Uvedl, že bydlí ve vlastním bytě, nemá žádnou vyživovací povinnost. Úvěrový rámec byl sjednán ve výši 30 000 Kč. Bezúročné období 45 dní. Výše pojistného byla sjednána ve výši 0,3% měsíčně z čerpané částky. První část úvěrového rámce byla sjednána ve výši 9 999 Kč a byla poskytnuta převodem na účet prodejce.4. Z úvěrových podmínek soud zjistil, že dle bodu 5.2 byla sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení žalovaného s platbami. Smluvní pokuta nepřekročí 0,1% denně z částky, s jejíž splátkou je žalovaný v prodlení. Dle bodu 5.7 si žalobkyně může účtovat za upomínku zaslanou žalovanou po splatnosti 150 Kč.5. Z přehledu plateb soud zjistil, že v průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný zaplatil následující platby: 1 250 Kč, 4 500 Kč, 2 500 Kč, 7 500 Kč, 11 291 Kč, 11 000 Kč, 10 000 Kč, 6 500 Kč, 4 000 Kč, 5 000 Kč, 3 000 Kč, 14 000 Kč, 7 000 Kč, 7 000 Kč, 10 000 Kč.6. Ze sazebníku ze dne 1.5.2018 soud zjistil, že poplatek za zaslání upomínky činí 150 Kč, 200 Kč jako náklad s odesláním dopisu o okamžité splatnosti úvěru7. Z výpisu ze dne 30. 11. 2022 soud zjistil, že žalovaný k tomuto dni měl vyčerpanou částku 25 914,27 Kč z úvěrového rámce.8. Z upomínky před zesplatněním ze dne 20. 2. 2023 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě splátek po splatnosti ve výši 7 460,95 Kč.9. Z výpisu ze dne 31. 10. 2022 soud zjistil, že žalovaný měl k tomuto dni vyčerpanou částku 25 914,27 Kč z úvěrového rámce.10. Z upozornění ze dne 20. 12. 2022 soud zjistil, že žalovaný byl upozorněn na prodlení se splátkou úvěru.11. Z výpisu ze dne 31. 12. 2022 soud zjistil, že žalovaný měl vyčerpanou částku 29 939 Kč z 30 000 Kč.12. Z výpisu ze dne 31. 1. 2023 soud zjistil, že žalovaný měl z úvěrového rámce vyčerpanou částku 25 914,27 Kč.13. Z upomínky ze dne 20. 1. 2023 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě splátce po splatnosti ve výši 5 675,51 Kč.14. Z výpisu ze dne 28. 2. 2023 soud zjistil, že žalovaný měl k tomuto dni vyčerpanou částku 25 914,27 Kč z úvěrového rámce.15. Z výpisu ze dne 31. 3. 2023 soud zjistil, že žalovaný měl k tomuto dni vyčerpanou částku 25 914,27 Kč z úvěrového rámce.16. Z dopisu nazvaným zesplatnění pohledávky ze dne 23. 4. 2023 soud zjistil, že dne 21.4.2023 došlo k zesplatnění pohledávky s tím, že žalovaný byl vyzván k zaplacení částky 32 632,70 Kč do 13.5.2023. Z dodejky ze dne 25. 4. 2023 soud zjistil, že dopis o zesplatnění byl žalovanému odeslán.17. Z předžalobní upomínky ze dne 27. 10. 2023 s dokladem o odeslání soud zjistil, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k plnění.18. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.19. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.20. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění do 23. 4. 2020 (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.21. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.22. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.23. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.24. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.25. Předmětnou smlouvu soud posuzoval dle ustanovení o. z. jako smlouvu o úvěru. Zároveň se však jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb.26. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda porušení povinnosti věřitele podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. spočívající v nedostatečném zkoumání úvěruschopnost dlužníka vede k relativní neplatnosti právního jednání, které se podle § 586 odst. 1 o. z. může dovolat pouze osoba, pro jejíž ochranu zájmu je tato neplatnost stanovena, anebo k absolutní neplatnosti právního jednání, ke které soud přihlíží podle § 588 o. z. bez návrhu.27. Povinnost věřitele poskytující spotřebitelský úvěr posuzovat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele byla stanovena již v předchozí právní úpravě v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Tento postup zahrnoval povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006, ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 32 Cdo 241/2009, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009, č. j. 1 Afs 94/2009 – 56). Věřitel tak byl povinen náležitě aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Rozhodovací praxe se přitom ustálila na závěru, že nesplnění této povinnosti věřitele podle předchozí právní úpravy vedla k absolutní neplatnosti právního jednání (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018), a to přestože tento následek § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 výslovně nestanovil.28. Soud si je vědom, že s účinností nové právní úpravy § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. a podle jeho striktně jazykového výkladu by se na první pohled mohlo dospět k závěru, že došlo ke změně v následku porušení této povinnosti (z absolutní neplatnosti právního jednání na relativní neplatnosti právního jednání). V tomto ohledu je ovšem namístě podotknout, že obecné soudy jsou vázány smyslem a účelem zákona, tj. jeho teleologickým výkladem. Ústavní soud totiž v usnesení pléna ze dne 3. 4. 2007, s