5 C 192/2024-19 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 31. 3. 2023 uzavřela se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 40 % měsíčně. Žalovaný úvěr čerpal a zavázal se jej splácet v pravidelných měsíčních splátkách splatných k 23. dni v měsíci. Splátky však neplnil řádně a včas a byl tak v prodlení, pročež žalobkyně po marném upomínání v souladu se smluvními ujednáními oznámila žalovanému, že celý zbytek úvěru zesplatnila ke dni 27. 7. 2023. Žalovaný byl podle smlouvy také povinen uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny úvěru po jeho zesplatnění. Žalovaný dosud na svůj dluh nic nezaplatil. Dlužná částka se sestává z neuhrazené jistiny ve výši 10 000 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 4 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 260 Kč, dále žalobkyně požadovala zaplacení zákonného úroku z prodlení. Žalovaný přes výzvu žalobkyni zbytek dluhu neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil.3. Soud ve věci jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), bez přítomnosti účastníků, když žalovaný svou neúčast na jednání ani neomluvil.4. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav:5. Účastníci uzavřeli dne 31. 3. 2023 smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok, to vše v pravidelných měsíčních splátkách splatných ke každému 23. dni v měsíci. Úrok byl sjednán ve výši 40 % měsíčně. Podle čl. 4.2. písm. c) smlouvy má žalobkyně právo proti žalovanému na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení, přičemž z částky 10 000 Kč za období od 28. 7. 2023 do 1. 12. 2023 činí 1 260 Kč (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 31. 3. 2023 včetně kopie osobních dokladů žalovaného a potvrzení o platbě). Peněžní prostředky byly žalovanému převedeny na účet dne 31. 3. 2023 (prokázáno potvrzením o provedené platbě). Žalobkyně si před uzavřením smlouvy vyžádala od žalovaného výpisy z bankovního účtu za období srpen až říjen 2022, ze kterých je zřejmé, že žalovaný byl zaměstnán s příjmem okolo 33 000 Kč měsíčně, na bydlení vynakládal částku 12 500 Kč měsíčně, pravidelně čerpal kontokorentní úvěr od své banky a ve značné míře se věnoval sázení a hazardním hrám (prokázáno výpisy z účtu žalovaného). Protože žalovaný nehradil splátky v souladu se smlouvou a podmínkami, žalobkyně po marném upomínání úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k jeho úhradě do 27. 7. 2023 (prokázáno oznámením o zesplatnění úvěru ze dne 24. 7. 2023). Přes výzvu žalovaný pohledávku v zažalované výši nezaplatil (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 1. 12. 2023 včetně podacího lístku).6. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).7. Žalobkyně smlouvu uzavírala v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.), a jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o.z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o.z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, kdy peněžité zápůjčka nebo úvěr je ve smyslu § 2 odst. 1 citovaného zákona spotřebitelským úvěrem.8. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli.9. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Povinností je zejména uchovávat mj. dokumenty a záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dokumenty je nutno uchovávat nejméně po dobu pěti let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty a záznamy vznikly.11. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Ze shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost poskytovatele úvěru zkoumat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nastává tehdy, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet jednotlivé splátky úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr (tj. konkrétní příjmy ze zaměstnanecké či jiné činnosti, konkrétní náklady na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, v neposlední řadě též případné závazky žadatele z dříve uzavřených smluv). Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje.13. Na základě zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně neposoudila schopnost žalovaného splácet úvěr. Žalobkyně doložila soudu pouze výpisy z účtu žalovaného, které v době poskytnutí úvěru navíc již nebyly aktuální, a z nichž lze s jistotou zjistit jenom příjem žalovaného ze zaměstnání a jeho výdaje na bydlení. Ostatní výdaje žalovaného není možné z tohoto výpisu spolehlivě identifikovat a není tedy možné ani určit jejich měsíční výši a množství volných finančních prostředků použitelných ke splácení úvěru. Časté využívání kontokorentu a značný počet plateb ve prospěch různých sázkových kanceláří potom nasvědčuje tomu, že se žalovaný ve větší míře věnoval sázení a měl problém vyjít se svými příjmy. Jednalo se tak zjevně o osobu, která byla ohrožena nadměrným zadlužováním. Žalobkyně měla v takovém případě požádat žalovaného o objasnění a doložení jeho příjmů a výdajů, včetně jeho závazků, a měla ověřit finanční zdraví žalovaného v registrech shromažďujících data o dlužnících. Nutno připomenout, že ve smyslu § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je zákonnou povinností poskytovatele úvěru dokumenty a záznamy týkající se posuzování schopnosti spotřebitele splácet úvěr uchovávat, a to nejméně po dobu pěti let.14. Výše uvedené dokumenty vážící se k povinnosti věřitele posuzovat schopnost žalovaného splácet úvěr nebyly v žalobě ani v jiném p