4 C 346/2025-52 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se domáhala stanovení povinnosti žalovanému zaplatit částku 58 505,73 Kč, 6 670,66 Kč, 41 714,27 Kč, 4 722,86 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že dne , datum, a , datum, uzavřela žalobkyně , Jméno žalobkyně, . s žalovaným smlouvy o úvěru, na jejichž základě poskytla žalovanému částku 34 000 Kč. Tuto částku měl žalovaný vrátit společně s částkou 41 358 Kč představující úrok, poplatek za zpracování, a platbu za komfortní a flexibilní splacení. Žalovaný na závazek dle tvrzení žalobkyně uhradil částku 21 191,27 Kč. , právnická osoba, dne , datum, poskytla žalovanému částku 22 000 Kč. Tuto částku měl žalovaný vrátit společně s částkou 23 861 Kč, představující kapitalizované úroky, poplatek za zpracování půjčky a další péči o zákazníka. Žalovaný na tento závazek uhradil částku 8 008,73 Kč. K ověření úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že prostřednictvím údajů ze zákaznické karty, databáze NRKI, daňovým přiznáním, fakturami z podnikání. Žalovaný neuhradil dlužné částky ani po zaslání předžalobní výzvy ze dne , datum, .2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud z provedených důkazů zjistil, že žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu dne , datum, , na jejímž základě poskytla žalovanému částku 34 000 Kč. Tuto částku měl žalovaný vrátit společně s částkou 41 358 Kč představující úrok, poplatek za zpracování, a platbu za komfortní a flexibilní splacení. Úroková sazba byla sjednána ve výši 86 %. To vše měl žalovaný žalobkyni vrátit v měsíčních splátkách po 3748 Kč ( smlouva o spotřebitelském úvěru č. , číslo smlouvy, a smluvní podmínky, standartní informace o spotřebitelském úvěru ).4. Dále soud zjistil, že žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu dne , datum, na jejímž základě poskytla žalovanému částku 22 000 Kč. Tuto částku měl žalovaný vrátit společně s částkou 23 861 Kč, představující kapitalizované úroky, poplatek za zpracování půjčky a další péči o zákazníka. Úroková sazba byla sjednána 86 % ročně. Tyto částky měl žalovaný žalobkyni vrátit v měsíčních splátkách po 2 707 Kč. ( smlouva o spotřebitelském úvěru č. , číslo smlouvy, , standartní informace o spotřebitelském úvěru ).5. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, a podacího archu ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k plnění do sedmi dnů od doručení výzvy.6. Ze zákaznické karty z , datum, soud zjistil, že žalovaný uvedl, že žije s rodiči, má základní vzdělání, je svobodný, má jednu vyživovací povinnost, je podnikatelem, úvěr potřebuje na neočekávané výdaje, podniká v oboru přípravných a dokončovacích prací. Jeho čistý příjem uvedl 30 000 Kč, jiné splátky uvedl 1 927 Kč u žalobkyně, odhadované měsíční výdaje 6 000 Kč. Jako doklad o příjmu uvedl faktury.7. Ze zákaznické karty ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný uvedl, že žije s rodiči, má základní vzdělání, je svobodný, má jednu vyživovací povinnost, je podnikatelem, úvěr potřebuje na neočekávané výdaje, podniká v oboru přípravných a dokončovacích prací. Jeho čistý příjem uvedl 8 533Kč, jiné splátky uvedl 3 748 Kč u žalobkyně, odhadované měsíční výdaje 2 500 Kč. Jako doklad o příjmu uvedl daňová přiznání.8. Z výpisu z NRKI soud zjistil, že žalovaný opakovaně žádal o úvěr různé poskytovatel a byl odmítnut. Jeho závazky byly aktivní vůči žalobkyni.9. Z kopie občanského průkazu soud zjistil, že kopií občanského průkazu žalobkyně disponuje.10. Z daňového přiznání žalovaného za rok 2022 soud zjistil, že vykazoval příjem ve výši 113 000 Kč.11. Z výpisu z živnostenského rejstříku žalovaného soud zjistil, že od , datum, má živnostenské oprávnění.12. Soud neprovedl důkaz výpovědí , jméno FO, , jelikož žalobkyně neprokázala provedenými důkazy ověření zejména výdajů na straně žalovaného, přičemž svědkyně byla navržena k prokázání skutečnosti, jak byla ověřována úvěruschopnost žalovaného, kdy dle tvrzení žalobkyně výdaje reálně ověřovány nebyly, listiny, které měli k dispozici, předložily soudu k provedení s výjimkou faktur, které měla obchodní zástupkyně ověřit. Výpověď svědkyně by tudíž nemohla změnit skutkový závěr, že nebyly ověřeny výdaje žalovaného.13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.16. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.17. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.18. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.19. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.20. Předmětnou smlouvu soud posuzoval dle ustanovení o. z. jako smlouvu o úvěru. Zároveň se však jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb.21. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda porušení povinnosti věřitele podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. spočívající v nedostatečném zkoumání úvěruschopnost dlužníka vede k relativní neplatnosti právního jednání, které se podle § 586 odst. 1 o. z. může dovolat pouze osoba, pro jejíž ochranu zájmu je tato neplatnost stanovena, anebo k absolutní neplatnosti právního jednání, ke které soud přihlíží podle § 588 o. z. bez návrhu.22. Povinnost věřitele poskytující spotřebitelský úvěr posuzovat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele byla stanovena již v předchozí právní úpravě v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Tento postup zahrnoval povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006, ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 32 Cdo 241/2009, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009, č. j. 1 Afs 94/2009 – 56). Věřitel tak byl povinen náležitě aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Rozhodovací praxe se přitom ustálila na závěru, že nesplnění této povinnosti věřitele podle předchozí právní úpravy vedla k absolutní neplatnosti právního jednání (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018), a to přestože tento následek § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 výslovně nestanovil.23. Soud si je vědom, že s účinností nové právní úpravy § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. a podle jeho striktně jazykového výkladu by se na první pohled mohlo dospět k závěru, že došlo ke změně v následku porušení této povinnosti (z absolutní neplatnosti právního jednání na relativní neplatnosti právního jednání). V tomto ohledu je ovšem namístě podotknout, že obecné soudy jsou vázány smyslem a účelem zákona, tj. jeho teleologickým výkladem. Ústavní soud totiž v usnesení pléna ze dne 3. 4. 2007, sp. zn. Pl. ÚS 92/06 stanovil, že „obecný soud není absolutně vázán