4 C 42/2026-29 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se domáhala stanovení povinnosti žalovanému zaplatit částku 29 445 Kč s příslušenstvím, kterou tvoří částka 24 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 24 000 Kč od , datum, do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 5 445 Kč z titulu úvěrové smlouvy ze dne , datum, , která byla s žalovaným uzavřena prostřednictvím internetových stránek , web, . K uzavření smlouvy dochází v podáním online žádosti žalovaným, po zadání jeho osobních údajů, kdy odsouhlasí, že si přečetl smlouvu i obchodní podmínky. Ověření dále proběhlo prostřednictvím zaslání 1 Kč na účet žalobkyně. Žalobkyně na základě takto uzavřené smlouvy poskytla na účet žalovaného částku 15 000 Kč, kterou měl žalovaný vrátit s poplatkem 9 000 Kč. Dále žalobkyně požadovala zaplacení smluvní pokuty ve výši 5 445 Kč. K ověření schopnosti splácet žalovaného uvedla žalobkyně, že vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových poměrech.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Z provedených důkazů soud zjistil, že úvěrová smlouva ze dne , datum, byla vyhotovena prostřednictvím internetového rozhraní žalobkyně, kde osoba označení jako žalovaný potvrdila PIN kódem, osobní údaje a uvedla číslo účtu , č. účtu, (smlouvy ze dne , datum, ), kam byly odeslány finanční prostředky ve výši 15 000 Kč (výpis z účtu č. , č. účtu, ). Z upomínky ze dne , datum, a oznámení o zesplatnění úvěru ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný nehradil na výše uvedené ničeho.4. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.10. V projednávaném případě nebylo prokázáno, že by žalovaný listinu označenou jako „Smlouva o úvěru ze dne , datum, “ podepsal v podobě v jaké je soudu předkládána. Podle zák. č. 397/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce, v němž jsou zakotveny požadavky na elektronický podpis, lze k podepisování elektronickým podpisem použít kvalifikovaný elektronický podpis (srov. § 5), uznávaný elektronický podpis (srov. § 6), nebo případně jiný typ elektronického podpisu (srov. § 7). Samotné přímo použitelné nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 (dále jen „eIDAS“) ve svém čl. 25 odst. 2 právní účinky rovnocenné s vlastnoručním podpisem spojuje pouze s kvalifikovaným elektronickým podpisem. Takový podpis však k podepsání písemnosti nebyl použit. Použití jiné formy elektronického podpisu pak soud hodnotí s přihlédnutím k ustanovení § 562 o. z., které stanoví, že písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dle soudu však žalobkyně neprokázala, že by písemnost byla podepsána způsobem, který by zaručoval integritu podepisovaného dokumentu, tedy že by osoba podávající žádost prostřednictvím internetových stránek, kdy smlouva je uzavřena, když si ji zákazník v systému , web, zobrazí souhlasila se zněním smlouvy v podobě, jaká je soudu předkládána. Přestože měla žalobkyně k dispozici informace o bankovním účtu žalovaného ověřené odesláním platby ve výši 1 Kč, tak soud uvádí, že disponovat účtem žalovaného může disponovat i jiná osoba odlišná od žalovaného. Jelikož však bylo prokázáno zaslání částek 15 000 Kč na účet žalovaného a nebyl prokázán žádný právní důvod zaslání těchto prostředků, jedná se o bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen vrátit ve smyslu § 2991 odst. 1 o.z. Žalovaný ke dni rozhodnutí soudu nevrátil ničeho.11. Nad rámec výše uvedeného soud uvádí, že žalobkyní nebylo rovněž prokázáno řádné ověření schopnosti splácet žalovaného v době sjednání závazku. Jelikož se žalobkyně nedostavila na jednání soudu, vzdala se tak dobrodiní poučení k doplnění ověření schopnosti splácet žalovaného v době údajného sjednání závazku. Smlouva tak, i pokud by došlo k jejímu uzavření žalovaným ve znění v jakém je soudu předkládána, by byla neplatná dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.12. Soud žalobě vyhověl co do zaplacení částky 15 000 Kč a vzhledem k tomu, že žalovaný byl ode dne následujícího po vyhlášení rozsudku v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, vyhověl soud žalobě rovněž co do příslušenství z uvedené částky ve smyslu § 1970 o. z., dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.13. Ve zbývající části včetně poplatků a příslušenství soud žalobu zamítl včetně akcesorického závazku smluvní pokuty ve výši 5 445 Kč.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěšnějšímu žalovanému, žádné náklady nevznikly (výrok III.).15. Lhůtu k plnění soud určil v souladu s § 160 o.s.ř.