9 C 1/2026-67 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se domáhala stanovení povinnosti žalované zaplatit částku 34 545,03 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že dne , datum, uzavřela žalobkyně s žalovanou smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalované částku 16 300 Kč. Tuto částku měla žalovaná vrátit společně s poplatkem za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky a úrokem 0,933 % denně. Žalovaná to vše měla vrátit v pravidelných denních splátkách, kdy první splátka byla splatná ke dni , datum, a poslední pak měla být splatná dne , datum, . Ke dni podání žaloby činila dlužná jistina 16 276,61 Kč, dlužný poplatek za vyplacení tranší úvěru 312,37 Kč a dlužný smluvní úrok 17 818 Kč. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani po tom, co byla žalobkyní vyzvána k plnění. Co se týče zkoumání úvěruschopnosti, tak žalobkyně uvedla, že si jednak od žalované vyžádala informace o jejích osobních, rodinných, pracovních a majetkových poměrech, jednak provedla lustraci žalované v interních i externích registrech. Ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalované činila 20 092 Kč, kdy toto bylo ověřeno z výpisu z účtu žalované.2. Žalovaná k věci uvedla, že si je vědoma, že jí byl úvěr od této společnosti poskytnut, a že by jej ráda nyní uhradila ve splátkách.3. Soud z provedených důkazů zjistil, že žalovaná uzavřela s žalobkyní smlouvu, na jejímž základě poskytla žalované částku 16 300 Kč. Tuto částku měla žalovaná vrátit společně s poplatkem za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky a úrokem ve výši 0,933 % denně. Žalovaná to vše měla splácet v pravidelných denních splátkách, kdy první splátka byla splatná ke dni , datum, a poslední pak měla být splatná dne , datum, . RPSN činilo 1 422,86 %. Součástí smlouvy jsou pak i Informace pro spotřebitele a Všeobecné obchodní podmínky, což jsou dokumenty obsahující zákonné informace o poskytovateli úvěru, modelový příklad úvěru, či vysvětlení pojmů (smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , číslo smlouvy, , informace pro spotřebitele a všeobecné obchodní podmínky + souhlas s GDPR). Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že dne , datum, zaslala žalobkyně na účet , č. účtu, částku 16 300 Kč. Z emailu ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně toho dne zaslala žalované e-mail, ve kterém jí oznámila vypovědění smlouvy a vyzvala ji k uhrazení částky 35 035,03 Kč. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, a podacího lístku soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k plnění do tří dnů. Z autorizace ověření totožnosti a BankID výpisu soud nezjistil nic podstatného. Z identifikovaných příjmů žalované soud zjistil, že průměrný měsíční čistý příjem žalované měl činit 20 092 Kč a měl být ověřen z bankovního účtu žalované. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalovaná uvedla, že žije v , adresa, , její domácnost má dva členy z toho jednoho s příjmem, ověřený čistý měsíční příjem žalované činí 20 092 Kč, výdaje žalovaná uvedla ve výši 3 000 Kč měsíčně na další půjčky, 5 000 Kč měsíčně na bydlení, 5 000 Kč na další nezbytné výdaje a 3 000 Kč na další zbytné výdaje. Z výpisu z účtu žalované soud zjistil, že jde o výpis z běžného účtu žalované, pořízený přes společnost Kontomatik za období od , datum, do , datum, . Soud z výpisů zjistil dva pravidelně se opakující příjmy. Jednak jde o výživné ve výši 2 000 Kč měsíčně, jednak o mzdu od společnosti , právnická osoba, ., kdy ta se měsíčně pohybuje v rozmezí 13 000 až 27 000 Kč, nejčastěji kolem 20 000 Kč, kdy za měsíce s nižší mzdou se na účtu objevují dávky nemocenského pojištění, buď nemocenské, nebo ošetřovné, kdy tyto po sečtení s mzdou tvoří příjem přibližně a průměrně 20 000 Kč měsíčně. Občas se vyskytují i příchozí platby od jiných fyzických osob, nejčastěji ve výši stokorun. Velmi časté je pak čerpání úvěrů v částkách nižších až středních tisícikorun, které se vyskytuje v průměru několikrát měsíčně. Co se týče výdajů, nejčastější jsou platby ve výši vyšších desetikorun a nižších stokorun v potravinách, trafikách, obchodech s textilem, drogeriích či restauracích, jsou zde i platby za jízdenky a občasné nákupy po internetu včetně různých předplatných. Jediná výrazně vybočující platba je , datum, , kdy žalované přišlo 32 500 Kč od osoby jménem , jméno FO, , ale následně obdobou částku odeslala na jiný účet.4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění do , datum, (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.10. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.11. Předmětnou smlouvu soud posuzoval dle ustanovení o. z. jako smlouvu o úvěru. Zároveň se však jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb.12. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda porušení povinnosti věřitele podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. spočívající v nedostatečném zkoumání úvěruschopnost dlužníka vede k relativní neplatnosti právního jednání, které se podle § 586 odst. 1 o. z. může dovolat pouze osoba, pro jejíž ochranu zájmu je tato neplatnost stanovena, anebo k absolutní neplatnosti právního jednání, ke které soud přihlíží podle § 588 o. z. bez návrhu.13. Povinnost věřitele poskytující spotřebitelský úvěr posuzovat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele byla stanovena již v předchozí právní úpravě v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Tento postup zahrnoval povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006, ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 32 Cdo 241/2009, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009, č. j. 1 Afs 94/2009 – 56). Věřitel tak byl povinen náležitě aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Rozhodovací praxe se přitom ustálila na závěru, že nesplnění této povinnosti věřitele podle předchozí právní úpravy vedla k absolutní neplatnosti právního jednání (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018), a to přestože tento následek § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 výslovně nestanovil.14. Soud si je vědom, že s účinností nové právní úpravy § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. a podle jeho striktně jazykového výkladu by se na první pohled mohlo dospět k závěru, že došlo ke změně v následku porušení této povinnosti (z absolutní neplatnosti právního jednání na