9 C 13/2026-34 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se domáhala stanovení povinnosti žalovanému zaplatit částku 26 631,75 Kč. Svůj nárok odůvodnila tím, že dne , datum, uzavřela s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému revolvingový úvěr do výše až 28 400 Kč, přičemž žalovaný čerpal následovně: dne , datum, částku 2 000 Kč a 1 500 Kč, dne , datum, částku 2 000 Kč, dne , datum, částku 4 300 Kč a dne , datum, částku 1 700 Kč, celkem tedy 11 500 Kč. Tuto částku měl žalovaný uhradit v pravidelných denních splátkách, přičemž sjednaný úrok činil 0,983 % denně. Splatnost úvěru byla určena ke dni , datum, . Žalovaný si dále sjednal službu , název, za 825 Kč a poplatek za vyplacení tranší úvěru činil 1,99 % z čerpané částky. Ke dni podání žaloby činila dlužná jistina 11 494,56 Kč, dlužný poplatek za vyplacení tranší úvěru 225,61 Kč, smluvní úrok 13 393,52 Kč a poplatek za službu , název, 812,40 Kč. Žalovaný dlužné částky neuhradil ani po tom, co byl žalobkyní vyzván k plnění. Ke zkoumání úvěruschopnosti pak žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost klienta posoudila pomocí interní metodiky, kdy si nejprve od žalovaného vyžádala následující informace: celkový počet členů domácnosti, jejich příjmy, pravidelné měsíční výdaje žalovaného a jeho čisté měsíční příjmy včetně jejich ověření. Příjem žalovaného činil 25 000 Kč, žalobkyně si vyžádala i výpis z běžného účtu žalovaného. Dále pak žalobkyně provedla lustraci žalovaného ve veřejných registrech.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud z provedených důkazů zjistil, že žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu, na jejímž základě poskytla žalovanému revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 28 400 Kč, přičemž žalovanému poskytla částku 11 500 Kč. Tuto částku měl žalovaný uhradit v pravidelných denních splátkách, přičemž sjednaný úrok činil 0,983 % denně. Žalovaný se dále zavázal zaplatit žalobkyni i službu Presto za 825 Kč a poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky. To vše měl žalovaný uhradit v denních splátkách, kdy splatnost celého úvěru byla stanovena na den , datum, (smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , číslo smlouvy, , informace pro spotřebitele, přehled denních splátek – sazebník, údaje o poskytovateli spotřebního úvěru a všeobecné smluvní podmínky ze dne , datum, ). Z výpisu BankID a z autorizace ověření totožnosti soud zjistil, že žalovaný se při uzavření smlouvy s žalobkyní prokazoval za pomocí své bankovní identity. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k plnění. Z přehledu transakcí soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému celkem částku 11 500 Kč, a to v následujících platbách: dne , datum, částku 2 000 Kč a 1 500 Kč, dne , datum, částku 2 000 Kč, dne , datum, částku 4 300 Kč a dne , datum, částku 1 700 Kč. Co se týče zkoumání úvěruschopnosti, žalobkyně jednak provedla lustraci žalovaného ve veřejných registrech, jednak si od něj vyžádala podkladové informace. Žalovaný uvedl, že žije sám, jeho čistý měsíční příjem činí 18 000 Kč, ověřený měsíční příjem pak činil 16 208 Kč, výdaje na bydlení tvrdil žalovaný ve výši 4 000 Kč, další nezbytné výdaje 1000 Kč a ostatní zbytné výdaje 500 Kč. žalobkyně vypočetla minimální výdaje na 7 610 Kč, disponibilní příjem na 8 500 Kč a rezervu na 500 Kč. Žalobkyně si také vyžádala výpis z běžného účtu, ze kterého lze zjistit i některé výdajové položky žalovaného, jako je například nájem ve výši 8 000 Kč, nákupy, či blíže neurčité trvalé příkazy k platbám ve výši vyšších jednotek tisíc (obecné principy , Jméno žalobkyně, ., identifikované příjmy, souhlas se zpracováním osobních údajů, úvěruschopnost a výpis z běžného účtu). Z oznámení o vypovězení smlouvy soud zjistil, že dne , datum, oznámila žalobkyně žalovanému zesplatnění úvěru.4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění do 23. 4. 2020 (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.10. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.11. Předmětnou smlouvu soud posuzoval dle ustanovení o. z. jako smlouvu o úvěru. Zároveň se však jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb.12. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda porušení povinnosti věřitele podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. spočívající v nedostatečném zkoumání úvěruschopnost dlužníka vede k relativní neplatnosti právního jednání, které se podle § 586 odst. 1 o. z. může dovolat pouze osoba, pro jejíž ochranu zájmu je tato neplatnost stanovena, anebo k absolutní neplatnosti právního jednání, ke které soud přihlíží podle § 588 o. z. bez návrhu.13. Povinnost věřitele poskytující spotřebitelský úvěr posuzovat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele byla stanovena již v předchozí právní úpravě v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Tento postup zahrnoval povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006, ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 32 Cdo 241/2009, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009, č. j. 1 Afs 94/2009 – 56). Věřitel tak byl povinen náležitě aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Rozhodovací praxe se přitom ustálila na závěru, že nesplnění této povinnosti věřitele podle předchozí právní úpravy vedla k absolutní neplatnosti právního jednání (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018), a to přestože tento následek § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 výslovně nestanovil.14. Soud si je vědom, že s účinností nové právní úpravy § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. a podle jeho striktně jazykového výkladu by se na první pohled mohlo dospět k závěru, že došlo ke změně v následku porušení této povinnosti (z absolutní neplatnosti právního jednání na relativní neplatnosti právního jednání). V tomto ohledu je ovšem namístě podotknout, že obecné soudy jsou vázány smyslem a účelem zákona, tj. jeho teleologickým výkladem. Ústavní soud totiž v usnesení pléna ze dne 3. 4. 2007, sp. zn. Pl. ÚS 92/06 stanovil, že „obecný soud není absolutně vázán doslovným zněním zákona, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit, pokud to vyžaduje účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku; povinno