9 C 140/2025-40 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se domáhá po žalované zaplacení částky ve výši 33 000 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že uzavřela s žalovanou dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo smlouvy, . Žalovaná čerpala úvěr ve výši 33 000 Kč. Žalovaná měla úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 4 950 Kč vždy do k 15. dni v měsíci. Žalovaná splátkový kalendář nedodržela a dostala se do prodlení se splátkou, která byla splatná dne , datum, . Žalobce žalované zaslal první upomínku k úhradě dlužné splátky dne , datum, . Druhou upomínku žalobce žalované zaslal dne , datum, a opět žalovanou k úhradě dlužné splátky vyzval. Žalovaná ničeho neuhradila, a tak přistoupil žalobce k zesplatnění celého dluhu. Dne , datum, byla žalované zaslána předžalobní výzva. Žalovaná uhradila žalobkyni na svůj dluh před podáním žaloby 4 950 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:4. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne , datum, soud zjistil, že byla uzavřena smlouva o úvěru, kterou byla sjednána jistina úvěru ve výši 33 000 Kč. Z výpisu z účtu (detail pohybu) soud zjistil, že částka 33 000 Kč byla žalované vyplacena dne , datum, na její bankovní účet. Žalovaná se úvěr zavázala splácet v měsíčních splátkách po 4 950 Kč. Dále byl v případě prodlení sjednán poplatek za písemnou upomínku ve výši 500 Kč. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, a podacího lístku ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána, aby zaplatila dlužnou částku. Dle tvrzení žalobkyně žalovaná na úvěr zaplatila pouze první splátku ve výši 4 950 Kč dne , datum, , čemuž žalovaná neodporovala.5. Dále soud provedl dokazování ke skutečnostem zjišťovaným z úřední povinnosti (soud neměl důvod pochybovat o skutečnosti, že ve věci jde o spotřebitelský úvěr), tj. zda a jakým způsobem žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru:6. Soud zjistil (v rámci sledovaného účelu dokazování) z listiny nazvané jako Datový výstup z , právnická osoba, , že žalobkyně uvedla do kolonek aktivní insolvence: NE, negativní registr SOLUS: bez negativního záznamu, pozitivní registr SOLUS: 3 693 Kč, centrální evidence exekucí: 0. Z listiny nazvané Příloha č. , hodnota, Posouzení úvěruschopnosti Spotřebitele soud zjistil, že žalobkyně uvedla do kolonek rodinný stav: svobodná, počet vyživovaných dětí: 1, vzdělání: vyučena, příjem prohlášený spotřebitelem: 27 000 Kč, příjem nalezený na bankovním účtu: 29 912 Kč, náklady na bydlení prohlášené spotřebitelem: 5 000 Kč, minimální částka nákladů: 4 000 Kč, náklady na potraviny a běžné zboží domácnosti prohlášené spotřebitelem: 3 500 Kč, náklady na potraviny a běžné zboží domácnosti nalezené na bankovním účtu 13 899 Kč, finanční závazky prohlášené spotřebitelem: 3 693 Kč, finanční závazky nalezené na bankovním účtu: 1 477 Kč. Jednalo se však jen o tvrzení, která nebyla žalobkyní prokazována.7. Na základě výše uvedených zjištění soud učinil závěr o skutkovém stavu věci:8. Žalobkyně s žalovanou uzavřely dne , datum, smlouvu o úvěru. Jistina úvěru byla sjednána ve výši 33 000 Kč. Částka 33 000 Kč byla žalované vyplacena dne , datum, na bankovní účet žalované. Žalovaná měla úvěr splácet měsíčními splátkami po 4 950 Kč. Dále byl v případě prodlení sjednán poplatek za písemnou upomínku ve výši 500 Kč. žalovaná byla vyzvána, aby zaplatila dlužnou částku. Žalovaná na úvěr uhradila dne , datum, pouze první splátku úvěru ve výši 4 950 Kč.9. Soud učinil také závěr o skutkovém stavu věci (tj. z výše uvedených zjištění) z hlediska procesu zkoumání úvěruschopnosti žalované:10. Žalobkyně nepředložila soudu (neprokázala) žádný důkaz týkající se tvrzení žalobkyně o příjmech a výdajích žalované, který by prokazoval řádné zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany poskytovatelky spotřebitelského úvěru.11. Soud zjištěný skutkový stav právně posoudil následovně:12. Žalobkyně uzavírala smlouvu v postavení podnikatele [§ 420 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“) a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.)], jednalo se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v občanském zákoníku, ale i úprava obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (v rozhodném znění).13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.14. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.15. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.16. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“17. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem, podle odst. 2 písm. b) poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1, podle odst. 4 poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.18. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.19. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.20. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně, coby poskytovatelky spotřebitelských úvěrů, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalované. Žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované nikoli řádně a nikoli dostatečně, tedy bez odborné péče, měla mít důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Soud věc posuzoval i s ohledem na smysl § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, který ukládá poskytovateli úvěrů, aby zohledňoval práva a zájmy spotřebitele. Žalobkyně nedoložila, že by ověřovala příjmy a skutečné výdaje žalované.21. Konečně žalobkyně pracovala jen s vybranými informacemi, nežádala od žalované např. osvědčení jejich skutečných výdajů na bydlení, výdaje za energie, pojištění, dopravu atd., což též svědčí o laxním přístupu žalobkyně nejen k zájmům svým, ale zejména k zájmům (spotřebitele) žalované.22. Krajský soud v Praze uvedl ve svém rozhodnutí ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, že „ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Odvolací soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně, pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta (zejména pak již ve fázi vymáhání či insolvence podle dostupných databází), ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebite