17 C 300/2021-22 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se svojí žalobou, která byla Okresnímu soudu v Karviné doručena dne 4. 6. 2021, domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 148 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že jde o dluh na příspěvku placeného vlastníkem nebo provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný je evidován jako vlastník nebo provozovatel přípojného vozidla [registrační značka] s nejvyšší povolenou hmotností do 750 kg a v době od 3. 4. 2019 do 31. 10. 2019, tj. po dobu 212 dnů, neměl sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem tohoto vozidla. Žalovaná dlužná částka 1 148 Kč sestává ze základu příspěvku 848 Kč, tj. 4 Kč denně po dobu 212 dnů, a dále z poplatku za mimosoudní uplatnění práva na příspěvek ve výši 300 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žaloba, výzva k vyjádření i všechny další soudní písemnosti byly žalovanému doručeny do vlastních rukou osobně u soudu dne 10. 11. 2021. 3. V daném případě soud rozhodl ve věci podle ustanovení § 115a o. s. ř. bez nařízení ústního jednání. Zástupkyně žalobkyně vyjádřila souhlas s takovým procesním postupem již v žalobě. Žalovaný byl vyzván přípisem soudu ze dne 13. 10. 2021 ke sdělení, zda souhlasí s procesním postupem soudu podle uvedeného zákonného ustanovení, tedy s rozhodnutím věci bez jeho osobní účasti a bez nařízení ústního jednání; současně byl poučen podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. o fikci jeho souhlasu s navrhovaným procesním postupem soudu, pokud ve stanovené lhůtě 10 dnů nesdělí soudem požadované stanovisko. Žalovaný ve stanovené lhůtě nezaslal soudu své vyjádření, proto soud jeho souhlas s postupem podle uvedeného zákonného ustanovení předpokládal. Za popsané situace bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení ústního jednání a bez osobní účasti zástupkyně žalobkyně a žalovaného. 4. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze sdělení Městského úřadu Český Těšín, oddělení dopravy ze dne 7. 10. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný [celé jméno žalovaného] byl v dotazovaném období od 3. 4. 2019 do 31. 10. 2019 veden jako vlastník a zároveň provozovatel přípojného vozidla [registrační značka], jde o vozidlo s nejvyšší povolenou hmotností do 750 kg. Dopisem ze dne 30. 1. 2020 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 848 Kč ve lhůtě do 60 dnů ode dne doručení tohoto dopisu, kdy se jednalo o příspěvek do garančního fondu České kanceláře pojistitelů, v souvislosti s tím, že žalovaný jako provozovatel přípojného vozidla [registrační značka] neměl v době od 3. 4. 2019 do 31. 10. 2019 sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem tohoto vozidla. Podle sdělení doručující pošty byla zásilka odeslaná dne 30. 1. 2020 vložena do poštovní domovní schránky žalovaného, datum doručení není uvedeno. Následně byl žalovaný znovu žalobkyní upomínán o úhradu této částky v předžalobní upomínce advokátky ze dne 12. 1. 2021, která byla odeslána doporučenou poštou v den jejího vyhotovení na adresu žalovaného, podle sdělení pošty byla zásilka dne 13. 1. 2021 uložena na poště a připravena k vyzvednutí. 5. Před prvním jednáním ve věci vzala žalobkyně svoji žalobu částečně zpět, a to o částku 1 148 Kč, kterou žalovaný po zahájení řízení dne 21. 11. 2021 uhradil. Uvedenou částku žalobkyně započetla na úhradu jistiny dluhu, nadále ale trvala na zaplacení úroku z prodlení a náhrady nákladů řízení. 6. O uvedeném dispozitivním úkonu žalobkyně soud rozhodl podle ustanovení § 96 odst. 1, odst. 2 a odst. 4 o. s. ř. tak, že řízení v části odpovídající zpětvzetí žaloby zastavil. 7. Žaloba po provedeném částečném zpětvzetí žaloby je zcela důvodná. 8. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný je evidován jako vlastník a provozovatel předmětného přípojného vozidla [registrační značka], a to i v období uvedeném v žalobě, tj. od 3. 4. 2019 do 31. 10. 2019. Podle databáze žalobkyně v té době neměl žalovaný sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla, přičemž žalovaný netvrdil opak. Žalovaný tak porušil povinnost stanovenou v ustanovení § 1 odst. 2 zákona č. 168/99 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a žalobkyni vzniklo právo požadovat po něm příspěvek za každý den porušení této povinnosti v souladu s ustanovením § 4 zákona uvedeného zákona. V souladu s ustanovením § 4 odst. 2 tohoto zákona platí vyvratitelná domněnka, že osoba zapsaná jako vlastník vozidla, resp. provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je skutečným vlastníkem či provozovatelem tohoto vozidla. Výše příspěvku se podle ustanovení § 4 odst. 3 tohoto zákona vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle ustanovení § 1 odst. 2 tohoto zákona, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Podle ustanovení § 4 odst. 4 zákona osoba povinná k zaplacení příspěvku je také povinna zaplatit žalobkyni náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Denní sazby příspěvku jsou uvedeny v ustanovení § 2 vyhlášky č. 205/99 Sb., kdy u přípojného vozidla s nejvyšší povolenou hmotností do 750 kg činí tato sazba 4 Kč. Podle ustanovení § 2a této vyhlášky výše nákladů České kanceláře pojistitelů spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek činí 300 Kč. Žalovaný byl žalobkyní řádně vyzván k zaplacení příspěvku dopisem ze dne 30. 1. 2020, výzva k úhradě příspěvku obsahovala všechny náležitosti stanovené v ustanovení § 4 odst. 7 zákona č. 168/99 Sb. a byla žalovanému doručena formou uložení zásilky na poště, fikce doručení podle ustanovení § 573 občanského zákoníku nastala třetí pracovní den po odeslání zásilky, tedy dne 4. 2. 2020. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by uplatněný příspěvek žalobkyni uhradil před zahájením řízení, nevyvrátil ani domněnku, že za dobu uvedenou v žalobě byl skutečně provozovatelem předmětného vozidla, byl proto povinen zaplatit žalobkyni příspěvek ve výši 212 dnů x 4 Kč, tj. 848 Kč, a dále částku 300 Kč jako poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, tj. celkem částku 1 148 Kč, a to společně se zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu uvedenou v žalobě od 16. 3. 2020 do zaplacení v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku, výše úroku 10 % ročně odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. Uvedenou částku 1 148 Kč, tedy základ dluhu zahrnující příspěvek nepojištěného vozidla a poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva, žalovaný po zahájení soudního řízení zaplatil. Jak bylo výše uvedeno, v této části soud řízení zastavil. 10. Žalovanému bylo uloženo zaplatit pouze úrok z prodlení z částky 1 148 Kč ve výši 10 % ročně, a to za dobu od 16. 3. 2020 do zaplacení, tedy do 21. 11. 2021, což činí 194 Kč. Uvedenou částku je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku. 11. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. a zavázal žalovaného nahradit zcela úspěšné žalobkyni náklady soudního řízení v plné výši 1 489 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně. Pokud jde o procesní úspěch žalobkyně, pak co do částky, která zůstala předmětem řízení, byla žalobkyně zcela úspěšná, proto je žalovaný povinen nahradit jí náklady soudního řízení podle uvedeného § 142 o. s. ř. V části své žaloby, kterou žalobkyně vzala zpět, jde o procesní zavinění žalovaného, který splnil požadavek žalobkyně až po podání žaloby, proto je podle výše uvedeného ustanovení § 146 o. s. ř. povinen nahradit jí náklady soudního řízení. Uvedená částka zahrnuje 1/ náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, 2/ odměnu za právní zastoupení žalobkyně advokátem podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, ve výši celkem 600 Kč, a to po 200 Kč za každý úkon právní služby (1. příprava spojená s převzetím zastoupení, 2. sepis žaloby a 3. sepis předžalobní upomínky), 3/ náhradu hotových výdajů ve výši celkem 300 Kč podle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v platném znění, za provedené tři úkony právního zastoupení po 100 Kč za každý z nich a 4/ náhradu DPH ve výši 189 Kč podle vyhlášky č. 618/2004 Sb. jako podíl 21 % ze součtu uváděné odměny a náhrady hotových výdajů, tj. z částky 900 Kč. Žalobkyně, resp. její zástupkyně jednoznačně nepožadovala náhradu jiných výdajů, v přípise ze dne 24. 11. 2021 požadovala pouze uvedených 1 489 Kč. Žalovaný měl dlouhou dobu možnost řešit věc mimosoudně, když žaloba byla podána více než rok po uplynutí lhůty splatnosti dluhu, navíc byl v souladu s ustanovením § 142a o. s. ř. před podáním žaloby opakovaně vyzýván k úhradě dluhu a upozorněn na možnost soudního vymáhání dluhu.