21 C 66/2021-45 — Okresní soud v Karviné

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 10 960 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že předchůdce žalobkyně (původní věřitel) společnost [právnická osoba], postoupil žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] dluh vůči žalovanému vzniklý ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], podle které žalovaný převzal od zprostředkovatele úvěru [právnická osoba], v hotovosti částku 8 000 Kč a zavázal se ji vrátit do [datum]. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 8 000 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 2 968 Kč a paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 100 Kč a úroku z prodlení. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Z listiny označené jako smlouva o úvěru [číslo] bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela se žalovaným dne [datum] písemnou smlouvu, podle které se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 8 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit tuto částku do 30 dnů. Zápůjční úroková sazba nebyla sjednána (respektive byla sjednána ve výši 0,00 % ročně). Způsob poskytnutí peněžité částky byl sjednán výplatou v hotovosti v prodejnách (tzv. trafiky) [právnická osoba] a. s . Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil převzetí částky 8 000 Kč v hotovosti. (Shodná zjištění učinil soud z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Z dopisu ze dne [datum] bylo zjištěno, že obsahuje sdělení společnosti [právnická osoba] adresované žalovanému, ve kterém mu oznamuje, že pohledávka ze smlouvy [číslo] byla postoupena žalobkyni. Současně byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky do 10 dnů po obdržení dopisu. Z podacího archu dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně odeslala dopis adresovaný žalovanému. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby do [datum]. Z poštovního podacího archu bylo zjištěno, že předžalobní upomínka byla podána zástupcem žalobkyně k poštovní přepravě dne [datum]. Z upomínky ze dne [datum] a upomínky ze dne [datum] a ze dne [datum] bylo zjištěno, že obsahuje výzvu [právnická osoba] Finance adresovanou žalovanému s výzvou k zaplacení dlužné splátky půjčky. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že pohledávka ze smlouvy [číslo] byla předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], postoupena žalobkyni. Uvedená dílčí skutková zjištění považuje soud za skutkový závěr ve věci samé. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Před zahájením jednání vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, soud proto řízení v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby zastavil podle § 96 odst. 2 a odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ o. s. ř.“), jak uvedeno v odstavci I. výroku tohoto rozsudku. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a předchůdcem žalobkyně byla uzavřena smlouva o zápůjčce podle § 2390 o. z., nikoli smlouva o úvěru podle § 2395 o. z., neboť podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru je ujednání o úrocích. V tomto případě byl úrok sjednán ve výši 0 %, tedy sjednán nebyl. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně byla oprávněna k podání žaloby, neboť jí byla pohledávka postoupena původním věřitelem smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 o. z. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno nejpozději doručením předžalobní upomínky. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem Na daný právní poměr se ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vztahují práva a povinnosti uvedená v tomto zákoně. Před poskytnutím spotřebitelského úvěru bylo tedy podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinností předchůdce žalobkyně zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Důsledkem porušení této povinnosti je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. K tomu srovnej i rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo]. Žalobkyně se k jednání nedostavila, nedoplnila chybějící skutková tvrzení a neoznačila důkazy k jejich prokázání. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že před poskytnutím spotřebitelského úvěru byla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného. Smlouva je proto absolutně neplatná. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez návrhu ve smyslu § 588 o. z. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 573 o. z. má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. Podle smlouvy převzal žalovaný v hotovosti 8 000 Kč a do vyhlášení tohoto rozhodnutí nic nevrátil, soud proto podle § 2993 o. z. podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zavázal žalovaného k zaplacení této částky, jak uvedeno v odstavci II. výroku tohoto rozsudku. Žalovaný byl prokazatelně vyzván k vydání plnění v oznámení o postoupení pohledávky, je tedy ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. a § 573 o. z. v prodlení až od [datum]. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 036 Kč, přičemž tato částka představuje 45,98 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 72,99 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 27,01 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 960 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.