26 C 375/2020-10 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 9. 11. 2020 domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 14 624 Kč spolu s 10 % úrokem z prodlení z částky 9 083 Kč od 22. 9. 2019 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že dne 22. 8. 2019 uzavřela s žalovanou smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalované zápůjčku ve výši 7 400 Kč na bankovní účet žalované. Žalovaná se zavázala vrátit zápůjčku a dále uhradit poplatek ve výši 1 683 Kč ve lhůtě do 21. 9. 2019, což však neučinila. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek žalobkyně [anonymizováno]. Dlužná částka sestává z nesplacené jistiny 7 400 Kč, poplatku 1 683 Kč, účelně vynaložených nákladů na upomínání (5 písemných výzev po 500 Kč, tj. 2 500 Kč) a smluvní pokuty ve výši 3 041 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila. 3. K nařízenému jednání se předvolaný zástupce žalobkyně ani žalovaná nedostavili, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni, svoji neúčast neomluvili, soud neshledal důvody pro přerušení řízení podle § 110 o.s.ř., jelikož vzhledem k pasivitě žalované zde nění reálný předpoklad mimosoudního vyřešení sporu. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smlouvy o zápůjčce ze dne 22. 8. 2019, všeobecných obchodních podmínek, výpisu z účtu ze dne 22. 8. 2019, upomínek ze dne 28. 9. 2019, 5. 10. 2019, 12. 10. 2019, 21. 10. 2019 a 5. 11 2019 a předžalobní upomínky ze dne 1. 10. 2020 včetně podacího archu z téhož dne. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány. 5. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: Z výpisu z bankovního účtu žalobkyně bylo zjištěno, že dne 22. 8. 2019 poukázala na bankovní účet č. [bankovní účet] částku 7 400 Kč. Ze smlouvy o zápůjčce bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 22. 8. 2019 mezi žalobkyní a žalovanou. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované zápůjčku ve výši 7 400 Kč za poplatek ve výši 1 683 Kč, to vše se splatností do 21. 9. 2019. Ve smlouvě byl mezi jinými sjednán poplatek za odeslání písemné upomínky v případě prodlení s úhradou dlužné částky, a to ve výši 500 Kč za každou upomínku, přičemž maximálně může být odesláno 5 upomínek a dále byla sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení žalované, a to ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Odeslání či doručení žalované 5 upomínek vyhotovených v období od 28. 9. 2019 do 5. 11. 2019 nebylo v řízení prokázáno. O úhradu dlužné částky byla žalovaná upomínána žalobkyní v předžalobní upomínce ze dne 1. 10. 2020, která byla téhož dne odeslána jako doporučená zásilka na adresu žalované. 6. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně. V řízení bylo prokázáno uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi žalobkyní jako úvěrujícím a žalovanou jakou úvěrovaným, a to za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud má za to, že tato smlouva o úvěru je neplatná a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostála svým povinnostem stanoveným v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a že by řádně zjišťovala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalované, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, dle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby s úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvních povinností věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí lhůtě. Žalobkyně byla na povinnost doplnit tvrzení a důkazy ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované upozorněna již v předvolání k jednání, a jelikož se jednání neúčastnila, nemohla být soudem poučena podle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. o povinnosti doplnit tvrzení a označit k nim důkazy ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením úvěrové smlouvy. Z tohoto důvodu soud považuje úvěrovou smlouvu za absolutně neplatnou. 7. Nárok uplatněný v tomto řízení však bylo možno, byť z části posoudit z jiného právního titulu, a to jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 občanského zákoníku, kdy žalované bylo vyplaceno ze strany žalobkyně 7 400 Kč a to na bankovní účet žalované uvedený ve smlouvě o zápůjčce. Žalovaná však přitom neuhradila žalobkyni ničeho. Bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně tak činí 7 400 Kč a tuto částku byla žalovaná zavázána žalobkyni uhradit, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s ust. § 1970 o. z. v procentní sazbě stanovené dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. avšak až za dobu od 8. 10. 2020 do zaplacení v návaznosti na odeslanou předžalobní upomínku, ve které žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky, byť z jiného právního titulu. K odeslání této upomínky došlo dne 1. 10. 2020, k doručení došlo třetí pracovní den od odeslání, tj. 6. 10. 2020 v souladu s ust. § 573 občanského zákoníku, další den nastala splatnost uplatněné pohledávky a žalovaná se dostala do prodlení nejpozději dne 8. 10. 2020. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná byla již dříve vyzvána žalobkyní k úhradě dlužné částky. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru. 8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož procesní úspěch obou účastníků byl prakticky stejný. 9. Žalobkyně byla zavázána k doplacení soudního poplatku ve výši 200 Kč. Řízení bylo zahájeno podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, se kterým se pojila poplatková povinnost ve výši 800 Kč, kterou žalobkyně splnila. Nicméně ve věci nemohl být vydán elektronický platební rozkaz, v řízení však bylo pokračováno a žalobkyni tak vznikla povinnost doplatit soudní poplatek do výše stanovené dle položky 1 sazebníku soudních poplatků, tj. do částky 1 000 Kč.