17 C 128/2022-40 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se svojí žalobou, která byla Okresnímu soudu v Karviné doručena dne 23. 2. 2022, domáhala po žalované zaplacení částky 10 000 Kč společně s úrokem z prodlení z částky 10 000 Kč ve výši 10 % ročně za dobu od 24. 9. 2019 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že danou pohledávku nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 11. 2021 od původní věřitelské společnosti [právnická osoba], kdy tato společnost uzavřela dne 23. 7. 2019 se žalovanou distančním způsobem smlouvu o úvěru, na jejímž základě pak poskytla žalované úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit dluh v dohodnutém termínu. Původní věřitelka poskytovala půjčky a spotřebitelské úvěry prostřednictvím své webové stránky www.crediton.cz, na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů, potvrdila, že se seznámila se podmínkami smlouvy o půjčce a souhlasí s nimi, a poté zaslala žádost o poskytnutí úvěru. Po prověření schopnosti žalované splácet úvěr jí byla zaslána prostřednictvím internetových stránek smlouva o úvěru a až poté jí byly poskytnuty uvedené prostředky převodem na označený účet č. [bankovní účet] pod variabilním symbolem [číslo]. Při prověřování schopnosti splácet úvěr byla žalovaná lustrována v databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Žalovaná byla o úhradu dluhu opakovaně upomínána, naposledy předžalobní upomínkou advokáta ze dne 3. 12. 2021. Na úhradu dluhu nezaplatila žádnou částku. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žaloba, výzva k vyjádření a všechny další soudní písemnosti byly žalované doručeny na adresu jejího trvalého bydliště v [obec] – [obec], [ulice a číslo], kam jí soud doručil podle ustanovení § 49 odst. 4 o.s.ř. zásilku formou uložení zásilky na poště a následného vhození zásilky do poštovní domovní schránky. Fikce doručení nastala dne 22. 8. 2022. 3. K jednání, které bylo u zdejšího soudu nařízeno na den 29. 9. 2022, se zástupce žalobkyně ani žalovaná nedostavili. Zástupce žalobkyně omluvil svoji neúčast dopisem ze dne 21. 9. 2022. Žalovaná se z neúčasti u jednání neomluvila, přestože byla řádně a včas předvolána, předvolání k jednání jí bylo doručeno současně se žalobou a výzvou k vyjádření dne 22. 8. 2022, kdy nastala fikce doručení podle ustanovení § 49 o. s. ř. Soud jednal ve smyslu ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, resp. zástupců, když v dané věci bylo možno jednat a posléze rozhodnout na základě dosavadního obsahu spisu. 4. Zástupce žalobkyně sice požádal v dopise ze dne 21. 9. 2021 o odročení jednání v případě, kdy žalovaná bude tvrdit nové skutečnosti, anebo by z jiného důvodu soud nemohl žalobě v plném rozsahu vyhovět, soud ale tuto žádost o odročení jednání neakceptoval. Žalobkyně je v daném případě po celou dobu soudního řízení zastoupena advokátem, který ji zastupuje i v mnoha jiných obdobných věcech vedených nejen u zdejšího soudu, toto je skutečnost zdejšímu soudu známa z jeho úřední činnosti. Advokát zastupující žalobkyni by měl být schopen připravit znění žaloby tak, aby uplatněný nárok ze žalobních tvrzení logicky vyplýval a aby byl také podpořen dostatečnými důkazy. Práva znalý advokát si musel být vědom, že jeho žaloba není dostatečně prokazována doloženými listinami. Zástupce žalobkyně byl přesto soudem vyzván společně s předvoláním k jednání, aby nejpozději u jednání dne 29. 9. 2022 předložil soudu doklady, které prokazují, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně prověřovala a vyhodnocovala schopnost žalované dluh splácet. Zástupce žalobkyně na výzvu soudu žádným způsobem nereagoval, důvody tohoto svého postupu nesdělil. Za této situace soud nepovažoval za procesně přípustné, aby bylo jednání znovu odročeno za účelem předložení důkazů, k jejichž předložení byla již jednou žalobkyně prostřednictvím svého advokáta marně vyzvána. 5. V daném řízení bylo prokázáno na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru bez uvedení data, že smlouva byla uzavřena mezi společností [právnická osoba], [IČO], a žalovanou [celé jméno žalované], předmětem smlouvy bylo poskytnutí peněžitých prostředků ve výši 10 000 Kč. Doba trvání úvěru byla dohodnuta na 62 dnů, částka měla být splacena do 23. 9. 2019. Úroky z úvěru nebyly dohodnuty, poplatek za poskytnutí úvěru nebyl sjednán. Základní kritéria smlouvy jsou shrnuty ve Formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 23. 7. 2019 Smlouva ani„ formulář“ nejsou podepsány klientem, žalobkyně předložila soudu kopii občanského průkazu žalované, to soud považuje za důkaz ke skutečnosti, že totožnost žalované při uzavření smlouvy byla dostatečně ověřována. 6. Žalobkyně ani po výzvě soudu nepředložila soudu žádné doklady o tom, jakým způsobem zjišťovala a jakým způsobem její právní předchůdkyně vyhodnocovala tzv. úvěruschopnost žalované ve smyslu ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalované, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvních povinností věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Žalobkyně se pouze omezila na velmi stručné žalobní tvrzení o tom, že žalovaná byla lustrována v databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Neuvedla a nedoložila, jaké konkrétní výstupy právní předchůdkyně žalobkyně zjistila z těchto databází, jaké zjistila příjmy a výdaje žalované a z jakých dokladů vycházela, jakým početním postupem zjistila schopnost žalované dluh zaplatit. Žalobkyně doložila pouze tři výplatní doklady žalované za měsíce duben, květen a červen 2019, podle kterých průměrná čistá měsíční mzda žalované u [právnická osoba] Ponorka (bližší označení z dokladů nevyplývá) činí 15 741 Kč. Z výše uvedeného vyplývá, že uzavřenou smlouvu o úvěru soud musel vyhodnotit jako absolutně neplatnou. 7. Dále bylo v řízení prokázáno na základě sdělení [právnická osoba] ze dne 5. 8. 2022, že je žalovaný jediným majitelem a disponentem účtu č. [bankovní účet] a dne 23. 7. 2019 byla na tento účet připsána částka 10 000 Kč od [právnická osoba], s.r.o. pod variabilním symbolem [číslo]. 8. Podle obsahu podacího lístku ze dne 3. 12. 2021 byla na adresu žalované uvedenou v označené smlouvě, tj. v [obec], [ulice a číslo] odeslána doporučená zásilka obsahující předžalobní výzvu žalobkyně a oznámení postupitele o postoupení pohledávky. 9. V řízení bylo nakonec prokázáno na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 11. 2021, že žalobkyně nabyla v řízení uplatněnou pohledávku od původní věřitelské společnosti [právnická osoba] 10. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. 11. Aktivní legitimace žalobkyně ve smyslu ustanovení § 1879 občanského zákoníku v tomto řízení vyplývá z písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 11. 2021, na základě které žalobkyně nabyla v řízení uplatněnou pohledávku od původní věřitelské společnosti [právnická osoba] V řízení naopak nebylo prokázáno uzavření řádné smlouvy o úvěru, resp. o zápůjčce mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou, když žalobkyně ani po výzvě soudu nepředložila soudu žádné doklady o tom, jakým způsobem vyhodnocovala tzv. úvěruschopnost žalované ve smyslu ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalované, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby s úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvních povinností věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Jak již bylo výše uvedeno, žalobkyně předložila soudu pouze tři výplatní doklady za 3 měsíce bezprostředně předcházející uzavření smlouvy, z nichž vyplynul výdělek žalované ve výši 15 741 Kč měsíčně v čistém. Není ale zřejmé, jaké jsou výdaje žalované, jaká je její celková majetková situace (předchozí dluhy, vyživovací povinnost apod.), ze samotného zjištěného příjmu, který navíc není vysoký, nebylo možno učinit závěr řádného hospodáře o schopnosti žalované dluh splácet. Z uvedených závěrů vyplývá, že uzavřenou smlouvu o úvěru, která je ve skutečnosti smlouvou o zápůjčce, soud vyhodnotil jako neplatnou. 12. V řízení bylo naopak prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované převodem na její bankovní účet částku 10 000 Kč. Za situace, kdy nebylo prokázáno uzavření platné sm